Netradičně situovaný, uzounký a dlouhý pozemek v barcelonské čtvrti Sant Andreu byl místními využívaný spíše jako spojovací cesta mezi ulicemi. Když jej radnice dala k prodeji, mnoho zájemců se o koupi neucházelo. Získat pozemek, který leží v orientaci sever-jih, proto nebylo obtížné.
Pro španělské architektonické studio Ferrolan LAB architekta Jordiho Antonijoana Roseta se stal netradiční pozemek výzvou. Jordi poznamenává: "Od samého začátku bylo jasné, že z této realizace se pro mě stane naprosto srdeční záležitost. Vytvořit dům pro takhle neobvyklou parcelu není lehké a ve výsledku lze dílko jen buď milovat, nebo nenávidět. Jako jeho pyšný tvůrce je ale jasné, co jsem si vybral."
Uzounký dům si rodina postavila v uličce dlouhé 25 metrů a 3,7 metrů široké.
Jordi se naopak pokusil vytvořit z handicapu dlouhé parcely přednost. Navrhl dům, který dokonale vyhovuje potřebám mladého páru se dvěma dětmi. Dokonce se mu podařilo najít prostor i pro nejrůznější nadstandardní prvky, jako je třeba rodinné kino nebo střešní bazén, díky kterému rodina nikdy nepocítí nepohodlí ani na takto uzounkém prostoru.
Parametry pozemku 25 × 3,7 metru skutečně neslibovaly jednoduchou práci. Nejdůležitější bylo dostat do celé stavby sluneční svit. Za moderní antracitovou fasádou domu se tak skrývá nejoriginálnější prvek celé stavby – prostorný světlík, který prochází napříč celým domem a poskytuje právě tolik žádané přirozené světlo. Dostalo se tak i do nejtemnějších koutů ve středu stavby.
Prostory domu propojují skleněné lávky.
Součástí můstku je prosklená stěna.
Architekti zachovali přístup do domu z obou ulic, do kterých ústí. Prostorný dům má plochu 350 metrů čtverečních. Z jižní strany vede do domu garáž a ze severu malé vchodové dveře. Kromě technického zázemí je v přízemí i soukromé kino se dvěma řadami sedaček a profesionálním promítacím systémem.
V mezipatře nad garáží jsou dva pokoje pro hosty a dvě malé přijímací haly s úložným prostorem, propojené s dekorativním nádvořím světlíku. Na severní straně v prvním patře je velká jídelna s obývacím pokojem.
Kuchyň je orientovaná na jih a přímo napojená na galerii, ze které jde během letních měsíců snadno vytvořit otevřenou terasu. Obě části, obývací i kuchyňskou, propojuje skleněný můstek.
Na severní straně prvního patra je velká jídelna s obývacím pokojem.
Ve druhém patře jsou pokoje členů rodiny. Na sever je orientovaná ložnice rodičů s prostornou šatnou a koupelna. Jižní část domu patří dětem. Bratr se sestrou mají prozatím společný pokoj, ale až povyrostou a budou si přát větší soukromí, není problém vytvořit jednoduchým předělením dva menší pokoje.
Z jižní části domu lze také vystoupat do nejvyššího patra, kde je střešní terasa s balkonem a odpočívadly. Velké prosklené plochy na jižní a severní fasádě chrání před prudkým sluncem, nepřízní počasí i pohledy zvenku pohyblivé lamelové žaluzie.
Na střešní terase je bazén.
Posezení pod jižním štítem domu.
Firmě trvala stavba domu patnáct měsíců. Zahájila ji v únoru 2009 a již v polovině června se začalo pracovat na interiérech. Rodina se do domu nastěhovala na Vánoce.
Stavba vyšla majitele v přepočtu téměř na 14 milionů korun. Zařízení stálo dva miliony korun, protože většinu nábytku bylo nutné vyrobit na míru. Na návrzích interiérového zařízení se podílela designérka Francesca Solé Durany.
Úložné prostory, kuchyň a další objemnější základní vybavení bytu se snažila co nejvíce vestavět, aby tvary nábytku zbytečně nevadily pohybu v prostoru. Jednotlivé obytné zóny v patrech se od sebe liší různými podlahovými krytinami.
Prostorný světlík prochází napříč celým domem a poskytuje žádané přirozené světlo.
Francesca doplnila na míru vyrobené solitéry ikonickými kousky proslulých designerů. Je zde i slavné křeslo Barcelona od Miese van der Rohe z roku 1929.
Obytné prostory zútulnily tapety, dřevo, kámen a teplé barvy. Příjemný pocit navozují i snížené stropy. Okolí světlíku tvoří k obytné části jakýsi protiklad svými jasnými a strohými tvary, použitím skla, oceli, železa a ostře bílé barvy. Nechybí v něm ale rostliny a především vzrostlé bambusy, přivezené speciálně pro tuto stavbu z jihovýchodní Asie.
Snaha architekta i interiérové designérky vytvořit uprostřed rušného města soukromou oázu, ve které obyvatelé ztratí pojem o čase a prostoru, se vydařila.
