Milan Vackář se znal se Zdeňkem Křivským ze společnosti Porsenna stavební, která se na nízkoenergetické domy specializuje.
"Nabídl mi projekt a manželce se hned zalíbil,“ popisuje Vackář. Návrh ještě pár týdnů ladili, ale stavba pak už šla ráz na ráz. "Je to radost, jak rychle dřevostavba roste - za šest měsíců bylo téměř vše hotovo,“ pochvaluje si majitel.
Dům není nijak extravagantní, a i když je ze dřeva, fasádu kryje omítka. Když půjdete kolem, možná vás zaujme, že je vkusný, ale kromě kolektoru na střeše byste na něm nenašli nic zvláštního.
A právě o takový výsledek se autoři snažili. "Je to dům pro normální lidi, žádné velké experimenty,“ říká Zdeněk Křivský.
Jako doplněk k vytápění slouží v přízemí krbová kamna.
Příliš velké úspory se nevyplatí
Proč vlastně stavět nízkoenergetické domy? Zaprvé, i když na počátku znamenají vyšší investici, dlouhodobě ušetříte.
V klasickém rodinném domě spolkne vytápění téměř tři čtvrtiny energie. Když místo něj postavíte nízkoenergetický, na vytápění ušetříte dvě třetiny peněz. Provoz domácnosti tak bude stát minimálně o polovinu méně.
Investice do nízkoenergetického domu se na úsporách vrátí nejpozději do 15 let. Funguje totiž jako spacák - když dobrou izolací zamezíte únikům tepla, dům z velké části vyhřejete vlastním teplem a tím, které vyzařují domácí přístroje.
A druhý důvod? Domácnosti spotřebují 40 procent veškeré energie - víc než průmysl nebo doprava. Velkou měrou se tedy podílejí na znečištění životního prostředí i na závislosti země na zdrojích surovin.
Kdyby byly všechny domy nízkoenergetické, nemuselo by se stavět tolik elektráren a měli bychom čistší vzduch.
Ještě více lze ušetřit stavbou pasivního domu. Je daleko lépe izolovaný a utěsněný, náklady na vytápění jsou pouze desetinové, takže se v rodinném rozpočtu stanou téměř zanedbatelnou položkou.
Odborníci však nejsou zajedno v tom, jestli je stavba pasivního domu dražší nebo levnější ve srovnání s nízkoenergetickým.
Třeba udělat z domu v Kunicích pasivní dům by Podle Zdeňka Křivského bylo neúměrně drahé. "Muselo by se přidat na izolacích, vyřešit tepelné ztráty kolem oken a dveří. A zisky by byly tak malé, že by se to nevyplatilo,“ říká stavitel.
Při investici 100 až 150 tisíc korun by se ročně ušetřilo jen tři až pět tisíc korun. Proto Křivský není pro pasivní domy: "Dům má spotřebovat co nejméně energie, ale za rozumných nákladů."
Jiný názor má architekt Aleš Brotánek, který pasivní domy staví. Podle něj může být nízkoenergetický dům naopak dražší než pasivní.
Platí to hlavně pro domy vytápěné vzduchem. "U pasivního domu, který se nemusí tolik dohřívat, stačí zařízení na výměnu vzduchu s menším výkonem, což je levnější. V nízkoenergetickém domě jsou potřeba větší, a tedy dražší ventilátory, proto je spotřeba energie na honění vzduchu z hlediska větrání i topení větší,“ vysvětluje architekt.
Brotánek považuje nízkoenergetické domy jen za špatně postavené domy pasivní. "Šetřit na izolaci je to nejhorší, co si lze vybrat,“ myslí si architekt.
Izolace je podle něj ve srovnání s jinými náklady velmi levná a práce za položení 20 nebo 30 centimetrů stojí stejně.
Šetřit má podle něj smysl maximálně na oknech, která se dají časem vyměnit za lepší. "Ano, položení 20 nebo 30 centimetrů izolací stojí stejně,“ reaguje Zdeněk Křivský. "Ale když místo 30 dáváte 50 centimetrů, je to finanční rozdíl, protože se používá složitější technologie,“ dodává.
Kamenné přímotopy na stěnách vypadají jako dekorace.
Izolace v celé tloušťce zdi
Základem konstrukce dřevostavby v Kunicích je síť trámků zpevněná dřevoštěpkovými deskami. K nim zvenčí přiléhá 30 centimetrů izolace ze skelné vaty.
"Skelná vata je pružná a mírně přerůstá svůj objem, takže zacpe mezírky. Na rozdíl od polystyrenu, který se časem smršťuje,“ srovnává Juraj Vančo z firmy Knauf Insulation, která do domu dodávala izolace.
Zevnitř jsou stěny obloženy sádrokartonem. Mezi něj a skelnou vatu je vložena šest centimetrů silná dřevovláknitá izolační deska.
Izoluje stejně jako skelná vata a dobře se do ní ukládají instalace. Má dobrou tepelnou akumulaci, schopnost vyrovnávat vnitřní teploty i vlhkost.
Zvenčí je izolace zajištěna fólií, která pustí ven páru, ale dovnitř nepustí ani vlhkost, ani vítr. Za ní je větrací mezera a pak teprve fasáda z dřevovláknitých desek krytých omítkou a dřevem.
"Celkem zeď o tloušťce 44 centimetrů obsahuje 36 centimetrů izolací. Skelná vlna je uložena ve třech vrstvách, takže se dobře překrývá, a tím se snižuje možnost úniku tepla,“ říká Zdeněk Křivský.
I když má dům silné izolace, nebyl nijak mimořádně drahý, stál asi čtyři miliony korun.
Dalším opatřením na udržení tepla je řízené větrání s rekuperací.
Plechový komín od kamen pomáhá vyhřívat horní podlaží.
Nevětrá se okny, ale pomocí ventilátoru, který jedním potrubím přivádí dovnitř čerstvý vzduch a druhým odvádí ten "vydýchaný“.
Potrubí se stýkají ve skříni s rekuperačním výměníkem, ve kterém odváděný vzduch předává teplo tomu čerstvému.
V domě je tak stále čistý a teplý vzduch. Okno si můžete otevřít, v zimě však musíte počítat s tepelnou ztrátou.
V domě v Kunicích má vzduchotechnika dva stupně. Při mém pobytu v domě byla puštěna na silnější výkon, což mi po půlhodině začalo vadit. Vydávala hluk a bylo znát foukání.
"Výkon ještě budeme regulovat, poté klesne proudění vzduchu asi o polovinu,“ vysvětluje Zdeněk Křivský. Majitelům domu však ani současný stav nevadí. "Vzduchotechnika je skvělá, mít stále čerstvý vzduch je fantastický pocit,“ rozplývá se Milan Vackář.
V dobře izolovaném domě se v přechodových obdobích nemusí topit. Stačí teplo, které vyzařují domácí přístroje a lidé. V zimě se však musí přitápět, a k tomu v Kunicích zvolili nástěnné panely.
Jsou to kamenné desky, které se rozehřejí po zapojení do zásuvky. "Sálají do všech stran a ohřívají okolní předměty. Zůstanou dlouho teplé i po vypnutí,“ popisuje Zdeněk Křivský.
Jeden panel stál asi pět tisíc, vybavení domu přišlo na 60 tisíc korun. Když se k tomu přičte 80 tisíc za rekuperaci, dostanete cenu srovnatelnou s jiným vytápěním. Panely jsou navíc hezký designový prvek. "Návštěvy obvykle považují panely za dekoraci,“ říká majitel domu.
Rekuperační jednotka napojená na řízené větrání předává teplo odváděného vzduchu tomu nasávanému.
Letní byt v místě dětství
Rodina Milana Vackáře v domě zatím nebydlí natrvalo, využívá ho jako chatu. "V našem bytě v Praze vydržíme, dokud děti nebudou samostatné. Potom se rozhodneme, co bude dál,“ uvažuje majitel.
Ke Kunicím si vytvořil citový vztah v dětství, kdy sem jezdil s rodiči. Když měl příležitost postavit dům na parcele svých rodičů, neváhal. Stejně jako jeho bratr, jehož dům stojí hned vedle. Je také nízkoenergetický.
Majitelům dům plně vyhovuje. Postupně vybavují místnosti, plánují ještě zastřešit parkovací stání a upravit zahradu. Stará se o to hlavně manželka Milana Vackáře, který si už jen užívá a plní úkoly.
"Teď můžu být spokojený. Mám syna, dceru, postavil jsem dům a zasadil strom. První strom jsme sázeli 28. října a smáli jsme se, že sázíme strom republiky v den 90. výročí,“ uzavírá majitel domu. - přečtěte si Nízkoenergetické versus pasivní domy
|
Dům v Kunicích
|
