Dům jako otevřený prostor

  • 17
Když promluví srdce, mlčí občas mozek. U Martina to platilo stoprocentně: toužil mít chalupu v kraji svého dětství. Koupil tak roubenku z první poloviny 19. století s velkým pozemkem za 450 000 korun s vědomím, že rekonstrukce bude nutná - a drahá.

Martin nemohl vědět, co bude pod dřevěným šalunkem: dům byl více či méně shnilý. Architekti, s jejichž spoluprací původně počítal pro menší opravy a řešení interiéru, se pustili do generální přestavby od sklepů do střechu.

„Byla to ta nejpracnější zakázka, kterou jsme kdy měli,“ říká architektka Edith Borchardtová z ateliéru Borchardt a partner.

„Na stavbu jsme chodili pětkrát týdně, rekonstrukce trvala rok a přišla na dva milióny korun.“
 
Naskýtá se otázka, zda za takové peníze nebylo lepší budovu zbourat (nebyla památkově chráněná) a postavit úplně stejnou znova; bylo by to jednodušší i rychlejší.

„Ale výsledek by byl jiný,“ směje se Dieter Borchardt, „protože jak dáte architektovi možnost postavit něco znova, neodolá - bude vylepšovat, měnit, prosazovat svoje nápady. Vyrobí dům bez jakýchkoli drobných nedokonalostí, které na starých budovách tolik okouzlují.“


více foto

Architekti zachovali dispozici domu
K rekonstrukci přistoupili architekti ukázkově: zachovali jak dispozici domu, tak i technologii. Původní pojivo - jíl - se znovu rozmáčel a opět použil.

„Nejradikálnější změna se udála před domem, kde jsme terén stupňovitě upravili. Do domu jsme přivedli světlo: část střechy a štít už nejsou dřevěné, ale prosklené. V dříve temných a neobyvatelných zákoutích tak vznikly nové prostory.

Nestavěly se žádné příčky s výjimkou sociálního zařízení, které v původním domě chybělo. Chalupa v rekonstruované podobě každého zaujme nádherou prostor.

Martin je natolik obdivuje a ctí, že je záměrně zařídil minimem nábytku. Dům dokonale zapadá mezi ostatní roubenky ve vsi, a zároveň poskytuje bydlení s veškerým pohodlím.

Pusťte světlo do domu
Prosklením štítu či části střechu získáte v domě spoustu světla, aniž byste narušili vzhled domu, což rozhodně nelze říci o nejrůznějších vikýřích, které se u nás s takovou oblibou používají.

Další informace k tématu získáte v Living č. 1/2005

Ložnice jako "open space": architekti odstranili nepůvodní prkennou stěnu mezi přízemním obývákem a ložnicí v patře. Díky prosklení části střechy jsou místnosti v horním i dolním patře světlé a vypadají větší, než jsou ve skutečnosti (nábytek pochází z IKEA).

Staré venkovské domy mají shodnou dispozici: vlevo od síně je chlév. Z něho vznikla malá, ale dostačující kuchyně, do níž se zvenčí proboural samostatný vchod (nábytek IKEA).

Snímky zachycují dům těsně před dokončením rekonstrukce.

Z přízemní síně se po dřevěném schodišti vystoupá do prvního patra, kde jsou tři místnosti: kromě otevřeného pokoje dvě ložnice, dětí a rodičů. Část zkosené zdi, která byla původně zděná, nechali architekti prosklít. Tím se schodiště i přízemí prosvětlily a opticky zvětšily.

Na každém detailu je patrná snaha zachovat původní charakter roubeného domu.

Při pohledu z prvního patra do přízemí jsou dobře viditelné ony ohromné maličkosti: prosklená stěna mezi schodištěm a přízemním pokojem a polokruhové okno, což bávala pec na chleba. Díky tomu není na schodech ani v síni šero.

Snímky zachycují dům těsně před dokončením rekonstrukce.