Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Česká architektka zrekonstruovala rodinný dům slavného Gaudího

  1:00aktualizováno  1:00
Rozpadlý dům fenomenálního architekta Antonia Gaudího se vrátil do své původní podoby. Nechybí v něm ani kotlářská dílna, jeho otec, děd i praděd se tomuto řemeslu věnovali. A právě v jejich tvorbě a okolní přírodě nacházel svou inspiraci budoucí slavný tvůrce.

Fasáda do ulice po rekonstrukci | foto: Ing. arch. Věra Hofbauerová

Stačí jmenovat pár staveb, třeba Casa Milà a zejména Sagrada Familia, a každému se vybaví osobitý styl jednoho z nejoriginálnějších světových architektů. Rodinný dům získalo po jeho smrti v roce 1926 díky architektově závěti tarragonské arcibiskupství, které jej léta pronajímalo. Teprve nyní se dočkal opravy a důstojného využití.

Zborcený strop v mezipatře

Zborcený strop v mezipatře

Vstupní poškozené dveře

Vstupní poškozené dveře

Slovo architektky

Předci architekta Antonia Gaudího y Corneta přišli do Katalánska z francouzské Auverginie a usadili se ve vesnici Riudoms, asi sto kilometrů na jih od Barcelony. Písemné zprávy o rodině pocházejí  už z roku 1634.

První záznam o domě rodiny je však až z roku 1873, a to v katastru v blízkém okresním městě Reus. Majitelem domu v ulici svatého Františka č. 11 byl Gaudího dědeček.

Fotogalerie

Dodnes se diskutuje, zda se Gaudí narodil v Riudomsu, kde rodina měla kromě domu také venkovskou usedlost, ve které často přebývala, nebo ve tři kilometry vzdáleném Reusu, kde bydlela.

I když není jasné místo narození, je jisté, že přímý styk s rozmanitým středomořským krajem tarragonské provincie, kde vyrůstal, ovlivnil geniálního architekta na celý tvůrčí život.

Vedle přírody mělo na malého Antonia nepopiratelný vliv pozorování práce v kotlářské dílně dědečka v Riudomsu a otce v Reusu. Tady viděl, jak se rovné plechy mění v nejrůznější kotle, nádoby či křivule na pálení alkoholu.

Sám Gaudí později říkal: "Za svou představu prostoru vděčím kotlářskému řemeslu mých předků…"

Skály v blízkosti Riudomsu (hrad Escornalbou) byly pro Gaudího velkou inpirací.
Skály v blízkosti Riudomsu (hrad Escornalbou) byly pro Gaudího velkou inpirací.

Skály v blízkosti Riudomsu (hrad Escornalbou) byly pro Gaudího velkou inspirací.

Stav před rekonstrukcí

Dům, který je v současnosti ve vlastnictví obce, byl postaven pravděpodobně v 16. století, kdy se obec rozšiřovala o novou čtvrť stavěnou za obrannými hradbami. Podle hluboké a úzké parcely, nosné struktury zdí a rozdělení na čtyři podlaží patří tato stavba do typologie vesnického katalánského řadového domu, platné od středověku až do začátku 20. století.

V přízemí je velký vstupní prostor dvojité výšky, zde měli Gaudího předci kotlářskou dílnu, dále jsou místnosti určené chlévům. Dům je ukončen malým dvorkem, z něhož byl přístup k suchému záchodu a do zeleninové zahrádky.

Půdorys obytného mezipatra je kratší, výhled z jedné ze tří zde umístěných obytných místností je přímo do vstupního prostoru. V tomto patře je také původní kuchyň s oknem do zadního dvorku.

Další patro patří malým pokojíkům a ložnicím, z nichž některé jsou vnitřní bez oken. Poslední podlaží představuje půda, která sloužila k uložení zeleniny, ovoce a různých jiných potravin, v jedné části u uliční fasády byl holubník. Okna v tomto podlaží byla nezasklená, což umožňovalo dobré větrání.

Půdní prostor, v pravém rohu zbytky holubníku.

Půdní prostor, v pravém rohu zbytky holubníku.

Dům, dlouhý čas neobývaný a neudržovaný, byl před restauračními prácemi zchátralý. Některé části byly propadlé, jiná místa hrozila zborcením, ale existovaly také části dobře zachovalé.

Gaudí v závěti daroval dům tarragonskému arcibiskupství, které jej po léta pronajímalo. Z té doby, z třicátých až sedmdesátých let 20. století, pocházel především přístavek s kuchyní a koupelnou na dvorku, který zamezoval přirozené větrání a přístup světla do domu.

Kromě toho nájemníci původní dispozici domu poněkud změnili, zásahy však bylo snadné odstranit. Instalace vody i elektřiny byla velmi jednoduchá a nefunkční.

Rekonstrukce ctila původní stavbu

Při rekonstrukci domu Gaudího rodiny bylo hlavní zásadou zachovat v co největším rozsahu hmotnou a prostorovou autentičnost této sice skromné, ale historicky, symbolicky a svědecky vysoce hodnotné stavby.

Vstupní prostor s vchodem do kotlářské dílny a po schodech do obytných pater

Vstupní prostor s vchodem do kotlářské dílny a po schodech do obytných pater

Touto zásadou se při záchraně a zastavení progresivního chátrání domu řídily všechny restaurátorské procesy jak při zpevňování či částečné výměně nosné struktury, tak při restaurování různých prvků v interiérech.

Veškeré práce se realizovaly s respektem k původní stavbě a s použitím místních tradičních materiálů a technik. V žádném případě se nehledal rozdíl mezi originálem a částí restaurovanou, ale plné začlenění částí restaurovaných do celku.

Co se týče nové funkce domu, již v koncepci projektu se sledovaly dva stejně důležité cíle. Historická prostorová soustava, při obnově maximálně respektovaná, by měla dnešnímu návštěvníkovi usnadnit představu tradičního vesnického domu, jehož typologie, v době Gaudího života plně platná, je v současnosti díky stále dynamičtějšímu stylu života prakticky ztracená.

Dalším cílem obnovy je přiblížit tvůrčí myšlení a práci geniálního architekta. V přízemí, kde se kdysi předkové Gaudího věnovali kotlářskému řemeslu, je instalovaná malá kotlářská dílna.

Původní kuchyně v mezipatře

Původní kuchyň v mezipatře

Obnovení kuchyně v mezipatře

Obnovení kuchyně v mezipatře

Prohlídkou specifického nářadí, různých nádob, měděných plechů a originálních fotografií si může návštěvník připomenout, že se nachází v jednom z míst, kde si malý Antonio tvořil základní představu o prostorovém tvoření. V obnoveném půdním prostoru je instalace plánů téměř všech Gaudího staveb. Dům je v současnosti přístupný návštěvníkům.

Nejdůležitější restaurační procesy

Základy a nosné zdi: Přistavěla se zeď spojená částečně se zdí originální, aby se obnovila nosnost boční zdi, které hrozilo zhroucení. Došlo i k zesílení nedostačujících základů. Do procesu obnovení nosných zdí byla zahrnuta také sanace staré malty a nové spárování příčných zdí v přízemí.

V zadní části domu došlo k zbourání přístavku a osvobozeni dvorku od veškeré suti. Tímto jednoduchým procesem se dosáhlo dobré ventilace přízemních prostor.

Stropy, schody, střecha: Práce se zaměřily na zpevnění a částečnou výměnu těchto nosných prvků. Výměna byla nutná v místech, kde byly části stropů úplně zbořené.

Průhled přízemním prostorem na dvorek

Průhled přízemním prostorem na dvorek

Při rekonstrukci se použily dřevěné trámy, mezi něž se vestavěly tradiční dvouvrstvé cihelné klenbičky, s první vrstvou vázanou sádrovou maltou a druhou maltou vápennou. Celek nové konstrukce se zalil vápennou maltou.

Autorka rekonstrukce

Ing. arch. Věra Hofbauerová, absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze,  věnuje se převážně restaurování. Bydlí v Riudomsu. Je autorkou projektu rekonstrukce domu A. Gaudího, vedla i celou stavbu.

Složení a postup práce byly stejné jako za předešlých dob. I když se tato stará technika ve stavebnictví už nepoužívá, ve vesnicích ještě žijí zruční zedníci, kteří ji umějí.

Ostatní stropy byly zpevněny tak, že se po odstranění podlah (původní dlažba se opět použila) vyčistil rub klenbiček, k dřevěným trámům se přiložily ocelové pruty a strop se opět zalil vápennou maltou.

Zároveň se stropy zesílily vrstvou vápenné malty klenby schodů a stupně se opět postavily. Půdní prostor se používá k výstavním účelům, proto bylo nutné střechu rozmontovat a po opravení nebo vyměnění trámů vložit do obnovené střechy tepelné izolační vrstvy. Vlaštovky, které mají hnízda ve střešní římse, se po zimním návratu o obnově domu ani nedozvěděly, protože římsa i s hnízdy zůstala v původním stavu.

Půdní prostor s výstavním prostorem

Půda s výstavním prostorem

Interiéry se držely historie

V přímém vztahu s obnovou nebo zpevněním stropů byla sanace a nové postavení většiny příček, a to podle originálního rozdělení domu. Většina vnitřních dveří či oken se restaurovala, ovšem vnější truhlářské prvky jsou všechny nové, zhotovené přesně podle prvků původních, restaurování neschopných.

Instalace vody a elektřiny, i když zcela nová, je řešena tak, aby zapadala do doby španělské vesnice dvacátých let minulého století.

Návštěva Riudomsu, Reusu a okolní přírody s historickými památkami může turistům posloužit k hlubšímu pochopení staveb, jako jsou dům Casa Milà (Pedrera), kostel Sagrada Familia nebo park Güell.

Antoni Gaudi y Cornet

• 25. června 1852 v Reusu u Tarragony jako páté dítě kotláře Francesca Gaudího a Antonie Cornetové.
Po plicní infekci se u něho vyvinula revmatická artritida, takže občas ani nemohl chodit. V letech 1863 až 1868 studoval v církevní škole Colegio de los Padres Escolapios, vynikal pouze v geometrii. Fascinovala ho příroda, to je vidět třeba na balkonech připomínajících chaluhy (Casa Milà) či na sloupech připomínajících stromy (Güellův park).

Roku 1869 odjel s bratrem do Barcelony, kde začal studovat na přírodovědecké univerzitě a pak architekturu na Escola Provincial d'Arquitektura; 15. března 1878 získal diplom architekta.

V roce 1878 navrhl svůj první dům (Casa Vincens). Nesnaží se napodobit žádný styl, je zcela originální. Získal si mecenáše Eusebia Güellu, díky kterému mohl vytvořit řadu svých děl.

V roce 1883 začal svůj vrcholný projekt, dosud nedostavěnou katedrálu Sagrada Familia. Jeho posledním přáním bylo, aby se postavila pouze z darovaných peněz. Předpokládaný termín dostavby je tak rok 2026. Je to symbolické, zemřel totiž 10. června 1926.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.