„Neustále jsme zvažovali různé varianty, ale říkali jsme si, že když byla generace našich rodičů schopná postavit si vlastní bydlení, proč bychom to nedokázali také,“ vzpomíná pro iDNES.cz Melissa Brillhartová na chvíle, kdy se rozhodovali o budoucím bydlení.
Jacob Brillhart si z dětství pamatuje velkou stavitelskou etapu rodičů, která ho posléze ovlivnila i při volbě povolání. „Pustili se na vlastní pěst do radikální přestavby domu, aniž by měli potřebné stavební vzdělání,“ doplňuje architekt s tím, že otec pracoval jako inženýr a matka byla ilustrátorka.
Dům v tropickém ráji |
Podobně tomu bylo i v rodině Melissy. Vzpomínky z let dávno minulých jim tak dodaly na odvaze. Loni na podzim stavbu dokončili, ale nastěhovali se už v roce 2013. Sice všechno nebylo hotové, ale základní věci jako sprchový kout, toaleta a minimalistická kuchyně fungovaly bezchybně. Stačilo přidat matraci na přespávání.Nucené provizorium dokončení stavby urychlilo.
V otázce, zda by se do stavby svépomocí vrhli nyní znovu, už mají naprosto jasno: „V žádném případě.“
Se stavbou začali v roce 2001, kdy si i pořídili vysněný pozemek, za který zaplatili v přepočtu tři a půl milionu korun. Tehdy bydleli v malé garsonce v Miami a snění i přemýšlení o novém kvalitním bydlení šlo ve stísněném jednopokojovém bytě ztuha.
Proto se přestěhovali do krásné skleněné vily z poloviny minulého století, které jsou na Floridě velmi oblíbené. Díky pobytu v domě, který se velmi podobal jejich představě, si ujasnili, co přesně musí jejich domov splňovat, aby je brzy nezačal otravovat a netoužili po dodatečných změnách.
Na výsledku je odkaz americké architektury 50. let zřejmý. Jednou z inspirací byl víkendový dům nedaleko Chicaga, který navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe pro lékařku Edith Farnsworthovou.
Oddělení dvou zón, kuchyňské a jídelní, si vzal na starost kuchyňský ostrůvek s dřezem, který nechali majitelé natřít kontrastní černou barvou.
Jednoduchý prosklený prostor obklopený stromy a přírodou, ve kterém exteriér úspěšně komunikuje s interiérem, se manželé Brillhartovi pokusili přizpůsobit svým potřebám.
Na základní konstrukci stavby zvolili pevné a vysoce trvanlivé tropické dřevo ipe, které pochází ze Střední a Jižní Ameriky a pro své vlastnosti bývá přezdíváno také jako zelený eben. Kromě něj použili také tvárnější dřevo ze zeravu obrovského, typického severoamerického jehličnanu.
Majitel firmy, která jim dřevo dodávala, se pro stavbu svépomocí nadchnul. Manželům vybral další vhodné materiály, zapůjčil nářadí a pomohl i radami a dobrými kontakty na profesionály.
Manželé doplnili tropické ipe o levnější a stejně vhodné třešňové dřevo. Z něj je vyrobena i kuchyňská linka. Jacobův strýc dřevo po dlouhá léta nakupoval na nejrůznějších aukcích a materiál skladoval ve stodole svého domu v New Hampshiru. Nakonec z něj architekt s otcem vyrobili i zárubně, interiérové dveře a kromě kuchyňské linky také nábytek do koupelny. Krásnou kresbu dřeva stačilo jen naolejovat.
Na základní konstrukci stavby zvolili pevné a vysoce trvanlivé tropické dřevo ipe, které pochází ze Střední a Jižní Ameriky a pro své vlastnosti bývá přezdívané také jako zelený eben.
Koberce na prkenné terase ozvláštňují interiér, dřevěné stínící panely umí čarovat se světlem a stínem.
Kuchyňskou a jídelní část od sebe odděluje ostrůvek s dřezem, který nechali majitelé natřít kontrastní černou barvou. Kuchyň je pro manžele srdcem celého domu, kde by neměly v budoucnu probíhat žádné významné úpravy.
Tomu nasvědčuje i volba materiálů. Pracovní desky jsou z luxusního mramoru, který s trendy ani užíváním nepozbývá na aktuálnosti a kvalitě. Mramorový je i krb v obývacím pokoji, obklopený velkoryse dimenzovanou a jednoduchou policovou knihovnou.
Díky dřevěným lamelovým konstrukcím po obvodu celého domu lze snadno regulovat množství světla a tepla, které do interiéru proniká, a pohrát si s atmosférou místa. „Na terase světlo umí vykouzlit nádhernou stínohru,“ popisuje Brillhartová.
Když manželé po čtyřech letech sečetli celkové náklady na stavbu, vyšel je dům v přepočtu na devět milionů korun. Jacob Brillhart toto úsilí shrnuje s tím, že do podobného projektu vlastní stavby by dnes už opravdu nešli. Náročnost stavby spojená s každodenním běžným zaměstnáním pro ně byla fyzicky velmi vyčerpávající.
