Rodák z Pardubic patří už řadu let do absolutní světové špičky jezdců na divoké vodě. Dlouhou dobu bydlel střídavě v Česku a na Novém Zélandě, kde se podílel na vývoji nových závodních lodí.
Jan Lásko* 1977, profesionální kajakář na divoké vodě |
Jenže jak umí Jan Lásko „vzít za pádlo“, tak se nerozpakuje vzít do ruky nářadí nebo pořádný trám. Sice se nepovažuje za extrémně šikovného, ale možná je to jen skromnost, protože se nechce poměřovat s tatínkem a dědou, kteří mu nasadili laťku pěkně vysoko.
„U nás doma si děda a táta dělali všechny manuální práce sami, nejradši by si sešroubovali i auto nebo pračku. Nepamatuji se, že by u nás byl někdy nějaký řemeslník. Táta dělal doma zednické práce, obkládal koupelnu, dělal podlahy... Já jsem rozhodně nezdědil toto nadšení, ale určitě jsem rád, pokud se do něčeho pustím a výsledek je dobrý,“ prozrazuje Honza.
Dřevostavba se sedlovou střechou se pomalu blíží do finiše.
Při volbě domu měl jasno: dřevostavba. „Na Novém Zélandu se mi strašně líbilo, jak lidé během letních dnů žijí venku, a tak nějak přirozeně využívají terasu a zahradu. To bylo i jedním z mých přání: mít přirozený přístup na zahradu a trávit na terase pohodové chvíle. Na Zélandu je devadesát procent domů ze dřeva, jen u nich moc neznají, co je izolace nebo řešení centrálního vytápění, u nás se na to klade mnohem větší důraz,“ říká Jan Lásko.
Svaly přišly vhod
Na celou stavbu si Honza ale sám netroufnul, na postavení domu se dohodl s firmou. Protože si ale zvolil dřevostavbu a vše šlo hodně rychle, měl možnost být skoro u všeho.
„Pomáhal jsem skládat dřevěnou konstrukci domu. Pak jsme si dost ´mákli´ s kamarády na zatepleni domu, pokládali podlahu, řešili jsme přípojky do domu a podobně, ale do některých operací jsem se radši moc nemotal,“ usmívá se Jan Lásko.
Při pohledu zpátky pokládá za nejrizikovější počin při budování domu moment, kdy se pokládaly příčné trámy v prvním patře.
„Neměli jsme žádný jeřáb ani jiné zařízení. Do správné pozice jsem dostával trámy jen s pomocí kamarádů a hrubé lidské síly. Myslím, že to byl celkem legrační pohled, když se pět lidí prohýbalo pod několika metráky těžkého trámu a přes kladky se snažilo dostat jej do několikametrové výšky přesně na místo,“ vzpomíná majitel.
Na zařizování ještě příliš času nebylo.
Dnes se práce na domě už blíží ke konci, interiér je zařízený zatím jen tím nejnutnějším, cest za sportem je totiž stále dost. Dokončit se musí i okolí domu, ale také zahradní domek či výsadba stromů.
„Každopádně náš dům vnímám jako ideální základnu pro naše aktivity, místo, kam se můžeme vracet a víme, že nemusíme po návratu hledat nějaký podnájem nebo spát někde na zemi. Je to také místo s ideální polohou pro naše aktivity, jsme jen pár stovek metrů od kanálu na divokou vodu,“ říká Jan Lásko.
Dům se snadnou údržbou
Dlouhodobé cesty jsou sice již minulostí, většinu roku už tráví Honza doma. Jen se přeorientoval na kratší, zato častější výpravy. I proto udělal vše proto, aby dům byl co nejjednodušší, a to pokud jde o vzhled, tak o obsluhu a údržbu.
„Býváme často pryč v zimě i v létě. Proto jsme spíše kladli důraz na to, aby se dům i zahrada o sebe postaraly samy během naší nepřítomnosti. Takže jsme si pořídili na zahradu automatické zavlažování, dům se pak během zimy, když nejsme doma, temperuje automaticky podle venkovní teploty.“
Jan Lásko si vybral na terasu WPC prkna Nature plus teak. Pokládku na připravený podklad stihl s kamarádem za den.
Pokud jde o vysněnou „novozélandskou“ terasu, váhal původně mezi lokální dřevinou, nebo tropickým dřevem. "Nakonec jsem zjistil, že starost o dřevěná prkna je mnohem větší, než jsem si myslel. A protože trávím spoustu dní v roce mimo domov, nechci trávit hodiny údržbou terasy. Díky internetu a doporučení kamaráda jsem dostal tip na webové stránky české firmy, která vyrábí prkna z dřevoplastu, o něž se nemusím starat. A bylo rozhodnuto," říká Jan Lásko.
A protože rodinné geny se v něm nezapřou, rozhodl se terasu i sám položit. "Technik z WPC-WoodPlasticu mi spočítal, kolik budeme potřebovat prken, nosičů a dalších věcí pro úplné dokončení. Za několik dní byla terasa připravená na odvoz a já se mohl s kamarádem pomalu pustit do práce. Zvládli jsme to za den, protože do terasových prken se naštěstí nemusí vrtat a díky klipům na upevnění to bylo snadné . Občas i sice trochu živelné, ale myslím, že finální fáze se nám opravdu povedla.“
Jan Lásko nezapomněl nejen na terasu, ale ani na sítě proti hmyzu.
Dokončené zázemí nahradilo Honzovi, tedy svým způsobem, i Nový Zéland. Na něm nebyl už tři roky. V poslední době, hlavně v zimních měsících, se zaměřil na nové destinace.
„Začali jsme objevovat nové a divoké řeky Jižní Ameriky. Několik posledních zim jsme byli v Chile, Argentině, Ekvádoru, Kolumbii a Kostarice. Na Nový Zéland bych rád zase vyrazil, ale je tolik míst na světě, kam se člověk může podívat s kajakem a najít krásnou divokou vodu....,“ popisuje své aktivity Honza.
Koncem července se vrátil z Norska, kde s kolegy pádloval kolem polárního kruhu. „Zjistili jsme, že tam je tolik krásných řek, že by tam člověk musel strávit několik měsíců, aby všechny prozkoumal...“
