Období nejistoty ve fotbalovém Chomutově trvá. Nováček ještě tři kola před koncem nemá záchranu ve druhé lize jistou, ačkoli Karvinou nejspíš spasí už jen zázrak. "Ale nikdo neví, jak mohou poslední tři zápasy skončit," nezůstává klidný Martin Luger, brankář Chomutova. Vše mohlo být jinak. Jenže severočeský celek si v sobotu proti Pardubicím vybral další slabší chvilku, prohrál 1:2. Rozhodla úvodní půlhodina, kdy hosté dali dva góly. "Začátky máme hrozně špatné, už na podzim se nám to stávalo. Teď se situace opakovala, byli jsme daleko od hráčů," mínil zkušený gólman. "V takovém zápase, kdy nám jde o všechno, by mělo být z naší strany jiné nasazení. Jezdit po zadku, bojovat. To scházelo. Až od druhého poločasu jsme zabrali, ale pozdě." Chomutovský náskok osmi bodů je prakticky o jeden bod tenčí, neboť pro Karvinou hovoří lepší vzájemná bilance. "Teď jedeme dvakrát ven, nečeká nás nic lehkého," tuší Luger. "Škoda, chtěli jsme, aby byla záchrana hotová a nemuseli ji honit do posledního kola. Kdybychom Pardubice porazili, mohli jsme už hrát v klidu bez nervů." Chomutov do soutěže dobře vklouzl, ale postupně se v tabulce potápěl. Nyní je třináctý. Podle Lugera za to může špatný začátek jara, málo šancí, nevýrazné výsledky venku. "A dostáváme strašně moc gólů, naše skóre, to je hrůza," lomí rukama. I kvůli tomu na čas opustil post jedničky. "Ve čtyřech zápasech jsem dostal hodně gólů, trenér chtěl udělat změnu. Tak do branky postavil Stefanoviče," smířeně konstatuje dvaatřicetiletý gólman, který na roli náhradníka není zvyklý. "Pro mě to ale byla motivace do trénování, když jsem neměl místo jisté. " Nyní už je opět mužem číslo jedna. "Ale člověk nesmí mít nikdy nic za tutové, aby nepřestal trénovat," uvědomuje si Luger.
22. května 2001
