Pohled na vnitřní trakt selského hliněného domu těsně po rekonstrukci. Zdroj:

Pohled na vnitřní trakt selského hliněného domu těsně po rekonstrukci. Zdroj: www.mujdum.cz.

Domy z hlíny se vracejí. Hliněné omítky jsou ideální i do paneláků

  • 29
Z hlíny se stavělo už ve starověku. Málokdo však tuší, že hliněné omítky představují ideální řešení pro panelové byty. Dokážou totiž vytvořit příznivé tepelně vlhkostní mikroklima, které zde jinak nenajdete. Z hlíny se však staví opět i celé domy.

Zájem o hliněné stavební materiály v posledních letech roste, a to u laiků i odborníků. Obrátili jsme se proto s dotazy na toto téma na doc. Ing. Ivanu Žabičkovou, Csc. Vedle toho, že přednáší na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně, je také předsedkyní Sdružení hliněného stavitelství.

Proč hliněné omítky do paneláků

Dají se nanášet prakticky na jakýkoliv materiál. Můžete je aplikovat na cihly, na beton, na hliněnou stěnu, na slaměnou stěnu i na sádrokarton. Obzvláště vhodné jsou hliněné omítky do paneláků.

Domy z betonových panelů mají totiž pouze tenký nátěr přímo na panelech. Při jakémkoliv výkyvu vlhkosti a množství páry pak dochází k tvrdým nárazům přímo na povrch panelů, kde se vlhkost sráží. Naopak hliněná omítka do sebe vlhkost vstřebá a vrací se zpožděním zpět do interiéru. Díky tomu zde vzniká stálé příznivé tepelně vlhkostní mikroklima.

"Panelové stavby hliněné omítky doslova potřebují. Mám velmi kladné reakce od lidí, kteří si hliněnou omítku do paneláku aplikovali. Je to doslova kus přirozeného prostředí v neživém betonu, které se dá navíc zajímavě výtvarně pojednat," říká docentka Žabičková.

Kolik domů z hliněných cihel u nás vlastně je?
Na to je velmi obtížné odpovědět z jednoho prostého důvodu: pokud je dům udržovaný a má omítky, například vápenné nebo břízolitové, tak to na první pohled nepoznáte. Takže se často stává, že procházíte kolem velkého množství hliněných domů, aniž byste věděli, že jsou z hlíny.

Dozvíte se to až ve chvíli, kdy se lidé o dům přestanou starat, omítka začne opadávat a hlína se objeví. Lidé pak sprásknou ruce a řeknou no vidíte, další hliněný dům, taky to podle toho vypadá. Přitom netuší, že ten krásný dům vedle je z hlíny postaven také.

Tak jinak: jaká je historie hliněného stavitelství u nás?
Historie hliněných stavebních materiálů sahá od starověké Babylonie po Mexiko: hlína se používala jak pro stavbu královských paláců, tak pro příbytky chudiny. U nás se stavělo převážně ze dřeva.

Hliněné materiály mají kromě prokázaných pozitivních dopadů na zdravé vnitřní klima obytného prostoru také neobyčejně bohaté možnosti výtvarného zpracování co do tvaru i barev. Zdroj: www.mujdum.cz

Zlom nastal v období velkých požárů, kdy Marie Terezie nakázala, že dřevěné domy musí být obalené hlínou. To se dělalo tak, že se do domů zavrtávaly dřevěné kolíky, říkalo se tomu ježkování, a roubenky se pokrývaly osmicentimetrovou vrstvou hlíny. Dodnes se jim říká domy "v kožuchu".

Tehdy začal rozkvět hlíny jako stavebního materiálu. Ten ale skončil po roce 1858, kdy berlínský stavitel Friedrich Hoffmann vynalezl kruhovou pec pro nepřetržitý výpal cihel. Do té doby se musely stavět milíře, čekat, až cihly vychladnou, a pak postavit milíř nový.

Díky vynálezu kruhové pece šla cena pálených cihel prudce dolů a cihly se staly dostupné i pro chudší vrstvy obyvatelstva. Cihlářský průmysl navíc počátkem dvacátého století prosadil zákaz používání hliněných nepálených cihel, a tak se zbavil masivní konkurence. Ve dvacátém století se také začaly tvořit normy pro stavební materiály a hlína z tohoto zkoumání úplně vypadla.

U nás se začalo s hlínou vážněji počítat až po roce 2000. Já osobně se hliněnými stavebními materiály zabývám od roku 1994, kdy jsme na toto téma uspořádali v Příkazích mezinárodní konferenci. Ale až po roce 2000 se začalo odvětví hliněného stavitelství rozvíjet a těší se stále většímu zájmu, a to i v takových zemích Evropy, kde by to člověk vůbec neočekával.

V současnosti byly v Německu vydány normy pro výrobu omítek a nepálených cihel. Dá se očekávat, že se stanou vzorem pro celoevropskou normu.

Hliněná omítka z Lysovic u Vyškova s typickým vlnovkovitým dekoračním prvkem této miniaturní oblasti jižní Moravy, který do omítek vytlačovaly ženy pomocí prstů. Zdroj: www.mujdum.cz.

Co bylo prvotním impulsem pro znovuobjevení domů z nepálené hlíny?
Začalo to v osmdesátých letech 20. století ve Francii, kdy UNESCO dalo Škole architektury v Grenoblu peníze na projekt týkající se možností užití hliněného materiálu pro tzv. třetí svět.

Cílem bylo prozkoumat vlastnosti hliněného materiálu a zjistit možnosti hliněného stavebnictví. Tehdy se získalo velké množství poznatků, které prokázaly, že hlína je dost dobrá pro celý svět, a tedy i evropské země, kde má rovněž svou historii.

Dlužno poznamenat, že ostatní západní země se touto problematikou začaly zabývat také až v devadesátých letech. My jsme začali s drobným zpožděním, ale dá se říci, že tento deficit úspěšně doháníme.

Dnes u nás na toto téma vznikají doktorské práce. Jeden doktorand se v rámci evropského projektu Hlína dnes zabýval například sledováním pevnostních charakteristik hliněných materiálů ve vztahu k vlhkosti a zatěžovacími zkouškami hliněných stěn.

Potvrdilo se, že hliněné stěny a pilíře mají dostatečnou únosnost pro běžnou nízkopodlažní zástavbu a při běžném zatížení se chovají standardně. V současné době se pro nosné konstrukce nepoužívají hlavně proto, že hliněné cihly mají malý formát a zdění je pracné. Cena lidské práce vzrůstá a je vyvíjena snaha vyrábět průmyslově velké tvárnice nebo panely. Možná se uplatní ve větší míře technologie dusání do bednění.

Dům bratří Úprků v Kněždubu, Zdroj: www.mujdum.cz.
Jedna z vnitřních částí hliněného Domu bratří Úprků v Kněždubu, kde se dnes

Jedna z vnitřních částí hliněného Domu bratří Úprků v Kněždubu, kde se dnes nachází expozice domácího interiéru konce 19. století a exponáty dokládající život a dílo malíře Joži a sochaře Franty Úprky. Zdroj: www.mujdum.cz.

V jaké další formě se můžeme s hlínou ještě setkat?
Pokud jde o takzvanou dusanou hlínu, je škoda, že se u nás zatím moc nevyužívá, protože zde můžeme pracovat s přírodními barevnými jíly. Když si budete všímat barvy hlíny na polích, budete překvapeni, co barevných odstínů nám příroda nabízí. Dusané hlíny lze použít třeba na podlahy, z dusané hlíny se mohou stavět krby a kamna.

Asi nejčastěji se hlína aplikuje v hliněných omítkách. Tradičně se také vyskytuje na půdách jako hliněná mazanina. Další možností jsou obkladové hliněné desky, ty se ale u nás zatím ještě nevyrábí. Jde o suchou montáž, která je skvělá i pro stěnové topení. Další trend ve hliněném stavitelství je prefabrikace, ale to je ještě otázka budoucnosti.

Hliněné omítky jsou na tom zatím nejlépe?
Ano, hliněný materiál se v nich aplikuje nejčastěji. Umíme dělat omítky hrubé, jemné, barevné i dekorativní, které užívají řadu výtvarných technik. V našich kurzech Poznej hlínu učíme nejen tyto techniky, ale i ekonomiku, protože každý řemeslník by měl umět o své práci pohovořit se zákazníkem, měl by umět napsat smlouvu a rozumět jí, měl by si umět svoji práci ocenit.

Nejde tedy o žádný workshop, ale o řádnou systematickou výuku. Momentálně se v Národním ústavu odborného vzdělávání pracuje na kvalifikaci oboru Omítkář hliněných omítek, aby bylo možné tyto kurzy akreditovat.

Hliněné materiály mají neobyčejně bohaté možnosti výtvarného zpracování co do tvaru i barev. Zdroj: www.mujdum.cz

Hliněné omítky mohou mít nejrůznější odstíny. Zdroj: www.mujdum.cz

Jak můžeme hlínu v interiéru dále využít?
Další možností je hlína ve formě nenosných cihel, které jsou vhodné pro příčky nebo pro obezdívky do dřevostaveb. Velmi často se hliněné cihly nechávají jako pohledové, tedy bez omítek. Zde ovšem záleží na složení těchto materiálů.

Obecně platí, že hliněné cihelné obklady mají lepší vlastnosti regulace vlhkosti než omítky. Je to tím, že do omítek se musí přidávat relativně velké množství písku, aby nepraskaly. Z toho důvodu se hliněné cihly využívají jako materiál koupelnových příček, kde zachytávají vlhkost a přes zeď ji pak distribuují dál. To zabrání, aby v bytě nebyl v zimě suchý vzduch. Místo obkladů se jejich povrch upravuje marockým štukem.

Autorka

Doc. Ing. Ivana Žabičková, Csc. (* 1946)
Po absolvování Fakulty stavební VUT v Brně pracovala 20 let jako statik, od roku 1988 vyučuje na Fakultě architektury VUT v Brně. Od roku 1994 se zabývá hliněnými stavbami. Iniciovala založení Sdružení hliněného stavitelství, o.s., jehož je předsedkyní.

Jak jsou na tom hliněné příčky ve srovnání se sádrokartonem?
Sádrokarton se považuje po hlíně z hlediska mikroklimatu za další bezvadný materiál, ale při srovnání je na tom hlína ve všech směrech přece jen lépe.

A jak je to s tepelněizolačními a akumulačními vlastnostmi hliněných nepálených cihel? Nepálená hlína má v porovnání s pálenými materiály jen o něco málo lepší tepelněizolační vlastnosti, ale z hlediska tepelné akumulace je nedostižná. Naši předci říkali, že se na podzim zatopí a do jara je teplo. To je samozřejmě nutno brát s nadsázkou, přesto toto tvrzení obsahuje mnoho pravdy.

Pokud byste měla možnost postavit si dům svých snů, jaký by takový dům byl?
Byl by určitě z přírodních materiálů. Nejspíš bych volila dřevostavbu se stěnami z hlíny kvůli akumulaci tepla, s vnějším dřevěným fasádním obkladem. Fasáda by byla větraná, protože pro hlínu jsou ideální difuzně otevřené konstrukce.

 A pokud bych měla hodně peněz, udělala bych si dům krásný a pozvala bych si proto na hliněné omítky výtvarníka. Střechu bych chtěla rovnou a zelenou, což by vyžadovalo mohutnější trámový strop. Trámy bych nechala pohledové.

Další zajímavé články najdete v časopise Můj dům.