Každý elektrický přístroj, ale i člověk je zdrojem tepla, vzduch v domě ohřívá také slunce. Množství takto získaného tepla může ve srovnání s běžným vytápěním vypadat zanedbatelně.
Pokud však dům pořádně zaizolujete a utěsníte, po většinu roku nejen postačí na ohřátí domu, ale teplo bude i přebývat.
Na této myšlence jsou založeny takzvané pasivní domy, úsporný typ nízkoenergetických staveb. Jejich spotřeba energie na vytápění je tak nízká, že může dosáhnout pouhé desetiny ve srovnání s běžným domem.
Pasivní se jim říká proto, že zde téměř není třeba teplo aktivně vyrábět, stačí pouze udržovat to, které se zde samo vytvoří.
Recyklování tepla
Stavba takového domu přitom nemusí být výrazně dražší než u klasického. „Závisí to na konkrétním návrhu, ale obecně by pasivní dům neměl být dražší více než o pět až osm procent oproti klasické novostavbě,“ říká Jan Bárta z občanského sdružení Centrum pasivního domu. Průměrný dům s pěti pokoji může stát kolem čtyř milionů korun.
Jak takový dům funguje? Jeho základem je silná izolace, které se dává kolem 30 centimetrů. „Izolují se také základy a rámy oken,“ upozorňuje architekt Mojmír Hudec.
Důležitá jsou kvalitní okna, nejlépe s trojskly. Běžnými okny v zimě uniká velké množství tepla, navíc se na nich sráží pára. U kvalitnějších oken bývá povrchová teplota z vnitřní strany minimálně 15 stupňů a kapky vody utírat nemusíte.
Kvalita oken však nestačí. „Podstatné je umístit okna do roviny s venkovním okrajem izolace. Pokud je posunete více dovnitř, ztrácejí dvacet procent účinnosti,“ vysvětluje Berthold Kaufmann z německého Passivhaus Institutu.
V konstrukci běžného domu se najde řada míst, kterými může unikat teplo. Říká se jim „tepelné mosty“ a u pasivních domů se věnuje velká pozornost jejich odstranění. Problémovými místy bývá okolí oken a dveří, styky nosných konstrukcí se základy nebo se střechou.
„Může to být také například trubka procházející zdivem, silná vrstva malty mezi cihlami nebo neizolační cihla ve zdivu z tepelně izolačních tvárnic,“ vyjmenovává odborník na tepelné mosty Roman Šubrt ze sdružení Energy Consulting.
Další důležitou součástí pasivního domu je řízené větrání s rekuperací tepla. Toto zařízení se stará o neustálou výměnu vzduchu v domě, odváděný vzduch přitom předává teplo vzduchu nasávanému.
V domě je tedy stále čerstvý vzduch, větráním se však ani ve velkých mrazech neochlazuje. „Pokud byste v pasivním domě nepoužívali rekuperaci a větrali pouze okny, měli byste až šestinásobnou spotřebu tepla,“ říká Berthold Kaufmann.
Pokud máte rádi větší teplo, nasávaný vzduch si můžete přihřívat. Ideální je použití solárních kolektorů a pro chladnější období v zimě například elektrický ohřev nebo kotel na biomasu.
Stavebníkům chybějí zkušenosti
Přestože je v pasivním domě třeba více izolace a speciální zařízení, jeho cena se od klasického liší jen minimálně. Náklady na izolaci vyváží tenčí zdi. Něco stojí technologie, ušetří se však na systému vytápění a na konstrukcích domu.
Tento typ domu se vyplatí jako dlouhodobá investice. „Dá se očekávat, že ceny energií porostou minimálně o pět až šest procent ročně,“ předpokládá Jan Bárta. Znamená to, že nízká spotřeba energie se bude vyplácet rok od roku více.
Na pasivní domy zatím v Česku není možné získat státní podporu, během několika let by se to však mohlo změnit například podle německého nebo rakouského vzoru. „V Německu a Rakousku se domy štítkují podobně jako u nás elektrické spotřebiče a podle dosažené úrovně úspornosti má majitel nárok na státní podporu,“ říká Aleš Brotánek.
V těchto dvou zemích se v posledních letech stavění pasivních domů velmi rozmohlo, jen v Německu jich stojí již kolem pěti tisíc. Rychle jich přibývá také v Česku. První stavba tohoto typu byla v tuzemsku postavena v roce 2003, příští rok se začnou počítat na desítky.
Nechat si postavit pasivní dům není v českých podmínkách zatím jednoduché. Tato technologie je zde teprve v začátcích, jen málokterý architekt jí rozumí, a někteří ji dokonce odmítají. Podobné je to i se stavebními firmami.
„Nemají zkušenosti a nedokážou udržet kvalitu detailů, které jsou pro pasivní dům velice důležité, takže je potřeba zvýšený stavební dozor,“ podotýká architekt Hudec.
Tuto situaci se snaží zlepšit několik neziskových organizací v čele s Centrem pasivního domu. Toto občanské sdružení letos uspořádalo o pasivních domech putovní výstavu a mezinárodní konferenci. Připravuje také vydání katalogu již postavených domů s kontakty na projektanty a stavební firmy a s podporou z Evropské unie založilo síť poradenských center.
Nízkoenergetický panelák
Pasivní dům může mít téměř jakýkoliv tvar. Existuje však několik pravidel, která je dobré dodržovat. Vhodná je hlavně orientace obytných místností k jihu a pokud možno celistvý tvar domu. „Kvalita je především v jednoduchosti. Dá se to lépe kontrolovat a opravovat,“ říká Martin Růžička z projekční firmy Penatus.
Parametrů pasivního domu lze za určitých podmínek dosáhnout i při rekonstrukci staršího domu. „Je to ovšem mnohem těžší než u nového domu,“ říká architekt Brotánek. Velmi často je možné dosáhnout alespoň parametrů nízkoenergetického domu.
Ideální pro přestavění na pasivní dům je podle něj například panelový dům. „Je z betonu, který má velkou tepelnou setrvačnost, zdi jsou poměrně tenké, tudíž není problém s tím, že vrstva izolace zvětší tloušťku zdiva,“ říká architekt.
Nejvíce jsou pro pasivní domy vhodné veřejné budovy. „Je tam hodně lidí i přístrojů pohromadě, takže uvnitř vzniká hodně tepla,“ vysvětluje Brotánek.
|
Slovníček |
| * nízkoenergetický dům budova s nízkou spotřebou energie na vytápění, méně než 50 kWh/m2 za rok * pasivní dům budova se spotřebou tepelné energie menší než 15 kWh/m2 za rok, což je asi desetina běžného domu * rekuperace zařízení, které ze vzduchu odváděného z domu ven předává teplo vzduchu nasávanému dovnitř * tepelný most špatně izolované nebo zeslabené místo v konstrukci, kterým uniká z domu teplo |
