My s kolegou se chlubíme, že máme klienty, které přesvědčíme, aby si do koupelen dali kachličky, které stojí tři stovky za metr čtvereční, prohlašuje architekt

My s kolegou se chlubíme, že máme klienty, které přesvědčíme, aby si do koupelen dali kachličky, které stojí tři stovky za metr čtvereční, prohlašuje architekt | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Domov se nedá koupit. Interiér by měl být odrazem člověka, říká architekt

  • 25
Kdo hledá v olomouckém ateliéru pomoc se zařizováním bytu, musí počítat s tím, že se trochu zapotí. Martin Lubič totiž nechce, aby interiéry nesly rukopis designéra, ale především jejich obyvatel.

Čekala bych, že architekt se bude chtít na svém díle podepsat sám. Vy tyhle ambice nemáte?
Málokdo si uvědomuje, že domov a jeho design se nedá koupit, ten se musí vytvářet interakcí a dialogem. Možná jsou architekti, kteří pokud nebudou mít volnou ruku, nebudou chtít zakázku dělat. V interiéru bytového domu člověk potřebuje spíš průvodce, který je obeznámený se souvislostmi, myslí na různé vazby, analyzuje situace a předkládá paletu řešení. Vezměte si, jaká je dnes na trhu škála podlahových krytin, kolik existuje nábytkových variant, o výběru kachliček ani nemluvě. V tom se člověk sám ztratí. Proto je dobré mít někoho, kdo vám to pomůže vytřídit.

Přijde kvalitní zařízení draho?
Kvalitní interiér neznamená drahý interiér. My s kolegou se chlubíme, že máme klienty, které přesvědčíme, aby si do koupelen dali kachličky, které stojí tři stovky za metr čtvereční. Pokud se dobře zkombinují s něčím jiným, není hanba mít jednu stěnu z bílých matných kachliček z kategorie obyčejných, když to jako celek udělá slušnou muziku.

Když jsem se snažila najít příklady vaší práce, zjistila jsem, že na internetu jste prakticky neviditelný. Jak vlastně získáváte klienty, když nemáte ani vlastní webovou stránku?
Není to záměr, jen nedostatek času. Ale to, co záměrně odmítám, jsou reklamy. Architektura není jako služba instalatéra, která se objednává po telefonu. Závisí hodně na referencích a zkušenosti. Moji nejlepší klienti jsou ti, co postavili jeden dva domy, a postavili je tak, že prožili martyrium s tím spojené. Až díky tomu pochopili, jak jsou některé věci důležité, a umějí docenit energii, kterou se já do toho snažím vkládat. Vědí, že když se problém odchytí včas, vyhnou se lavině dalších potíží.

Nejdůležitějším místem v bytě je jídelní stůl. Tragédií paneláků je, že se do nich nevejde. Foto z přestavěného selského stavení na Přerovsku

Nejdůležitějším místem v bytě je jídelní stůl. Tragédií paneláků je, že se do nich nevejde. Foto z přestavěného selského stavení na Přerovsku

Komu jste takto pomáhal naposledy?
Byl to klient, se kterým jsem kdysi začínal a který si kvůli větším pokojíčkům pro děti pořídil jiný byt. Šlo o byt ze třicátých let, v jednom z těch dobře navržených užitných měšťanských domů. V podstatě si všechno vymyslel sám, chtěl jen dořešit detaily, hlavně koupelnu. Já nad tím dumám a pak mu volám: Jak jsi na tom s kuchyní? A on, že už si ji objednal, dokonce zaplatil i zálohu. A já namítám: Mně se zdá, že to bude lepší jinak. Když jsme se v bytě sešli, tak jsem mu přednesl, že bych celou kuchyň přestěhoval na druhou stranu a vyboural bych jednu příčku, abych spojil obývák s kuchyní dohromady. Byl z toho jako opařený.

A jak to dopadlo?
Výsledek byl happyend. Jeho manželka mi pak upřímně děkovala, že původně z toho bytu moc nadšená nebyla, protože jejich starý byt byl až na ty pokojíčky lepší, ale tím, jak jsem jejich nový byt vyřešil, tak se tam teď těší. Na kuchyni přitom nebylo potřeba nic měnit, jenom se "ozrcadlila". Žádná škoda nevznikla, ale kuchyň v novém prostoru si majitelé daleko víc vychutnávají.

Je to dobrý pocit dělat svou prací lidem radost?
Určitě. Ale je to téma velmi individuální. Interiér by měl být odrazem člověka, který ho obývá. Přirovnám to k lidem a kultuře jejich oblékání. Jsou metrosexuálové, kteří na sebe nevezmou nic než značkové věci a sebe posuzují přes pohled druhých. To znamená, že hledají věci, které nějak vypadají. Tyto klienty zaplaťpánbůh nemám. Pak jsou lidé, kteří se rozumně chtějí posunout z bodu A do bodu B. Bydlí v paneláku, jdou do lepšího a chtějí pomoci, aby to fungovalo optimálně. Ti jsou zase často v zajetí pocitu, že když je to o trošku lepší, tak už je to dobré. Přestavba bytu je často frustrující, lidé už to chtějí mít za sebou a já do toho vstupuji s tím, že říkám: Počkejte, za malých komplikací to můžeme udělat ještě lepší.

vizitka

* Martin Lubič se narodil v Zábřehu. Vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, ale brzy po studiu zjistil, že víc než sochy jej zajímá vytvářet prostory, kam by mohly být umístěny.
* V roce 1990 založil v Olomouci s architekty Janem Poláchem a Petrem Fabiánem Studio S. V roce 1992 získal autorizaci České komory architektů a založil vlastní kancelář zaměřenou na projekty a dodávky interiérů, kde pracuje s kolegou Radkem Liškou.
* V poslední době jsou těžištěm jejich práce novostavby a rekonstrukce rodinných domů a bytů i interiéry administrativních prostor.

Co je podle vás v bytě nejdůležitějším místem?
Jednoznačně jídelní stůl. U toho se odehrávají nejdůležitější věci v rodině, pakliže funguje. Tragédií panelových bytů je, že se do jejich kuchyní nevejde kvalitní jídelní stůl. V tom okamžiku z rodiny odchází jakýsi tmel, který snad lidé mají na chatách a chalupách.

Nebo v obýváku u konferenčního stolku před televizí...
Bohužel. Přitom je to taková degradace, řešit všechno za puštěné televize. Proto je pro mne v hierarchii zařízení bytu nejdůležitější stůl, který musí být dost velký na to, abychom k němu mohli přizvat další lidi.

A jak to s tou hierarchií máte dál?
Na druhém místě je zdroj jídla, tedy lednička a kuchyň. Marná sláva, potěšení z jídla je důležité, stejně jako jeho dosažitelnost, kterou je třeba dobře zorganizovat. Třetí v pořadí je gauč, možnost relaxovat po jídle. Na tohle jádro by mělo přirozeně navazovat hájemství jednotlivých členů rodiny – samostatné dětské pokoje, ložnice, pracovna. Za podstatné pro spokojený život a bydlení ale považuji i dobře zorganizované úložné prostory.

Proč?
Žijeme v pásmu, kde potřebujeme věci na několik různých sezon, máme hodně koníčků a k nim spoustu vybavení. Na uložení toho všeho potřebujeme kubíky prostoru. I to je úloha architekta, aby pomohl už při počáteční fázi návrhu vyčlenit vhodné prostory v méně kvalitní části domu. Než mít grandiózní obývák, ve kterém by se dalo trénovat na StarDance, to z něj radši uberu a zvětším komoru.

Stejně jako v medicíně existují i v architektuře různé alternativní metody. Většina lékařů je však neuznává. Dělají to i architekti?
Odmítat alternativy považuji za chybu. Existuje-li něco v mém oboru, co mě může posunout dál, tak je mou povinností se s tím seznámit, vzdělat se v tom.

O co se zajímáte vy?
Já jsem se nechal trochu vyškolit ve Feng Shui. Spolupracuji i s psychotroniky. Sice si tím trochu komplikuji život, když po pozemcích běhám s kolíky a vyznačuji geopatogenní zóny, ale snažím se tím vyhnout tomu, abych postavil dětskou postýlku do geopatogenní zóny, natožpak aby se tam zóny křížily. Já jsem alternativním metodám otevřený a myslím, že i medicína se k nim bude posouvat.

Máte pocit, že my, Češi, máme vkus?
Určitě. To je věc, která je primárně v nás. Důkazem je design a nejlepším příkladem jsou auta.

Jak to myslíte?
To je tak krásný příklad! Když před pár lety začala být naše životní úroveň trochu vyšší a pořizovali jsme auta i manželkám, řada rodin řešila dilema: koupit Peugeota 206, nebo Toyotu Yaris? Toyota byla stejně velká i drahá, měla výborné testy kvality, navíc se nekazí. A pak tady byl ten méně kvalitní Francouz, ale s tak úžasným designem, že devadesát procent žen kašlalo na nějakou spolehlivost. To je pro důkaz, že máme vkus a jakou může hrát roli.

Tak jak je potom možné, že tu vyrostlo tolik čtvrtí ve stylu podnikatelského baroka?
Za to může dlouhodobé vyhladovění lidí z paneláků, kteří prahli po nějaké originalitě, zajímavosti. Byla to jakási reakce lidí většinou neosvícených a v této oblasti nevzdělaných, kteří šli do extrémů a neměli cit pro míru.

Kuchyně s kulatým oknem. Jde nejen o zdroj světla, ale především o zajímavý prvek

Kuchyně s kulatým oknem. Jde nejen o zdroj světla, ale především o zajímavý prvek. Foto z přestavěného selského stavení na Přerovsku

Co je důkazem takového vyhladovění v interiéru?
Byty a jejich zařízení stále trpí přeplácaností. Ještě dnes jsou domy plné barevných koberců, barevných sedaček a krajkovaných deček. Proto díky za všechny časopisy o bydlení, které dnes vycházejí, a velký potlesk pro IKEA.

Trochu mě překvapuje, že oceňujete nábytkářský řetězec.
IKEA je fenomén, který už formou prodeje přináší návod, jak si vytvořit teplo domova. Jednotlivé kousky jsou kompatibilní, nepřekřikují se navzájem.

Vám nevadí, že začínáme mít všichni podobné domácnosti?
Je pravda, že například dětské pokojíčky se hodně podobají, ale jsem opravdu dalek toho, abych to odsuzoval. Jsem rád i za televizní pořady o bydlení, protože ty zase vyvolávají polemiku, lidi o nich diskutují. Je jen otázka času, kdy lidi pochopí, že chtějí-li mít zajímavý interiér, někoho si na to musí pozvat. Možná není daleko doba, kdy i na nás architekty se lidi nebudou dívat jako na nutné zlo, ale jako na někoho, kdo jim pomůže posunout se k sobě samým.

Jak vypadá váš byt?
Jsem hrdý, že můj byt je dobře zorganizovaný prostorově. Ale nemám sílu do něj promítat svoje ambice. Domů chodím nabírat sílu, ne pracovat. Nechávám ho spíš jako hřiště své ženě.

Jaké vybavení máte v domácnostech rád?
Mám třeba rád koberce, kvůli akustickému vjemu. Akustiku nejen v bytech považuji za velmi důležitý parametr. Trend prosklených ploch a tvrdých, například plovoucích podlah je toho nepřítel. Akustice pomáhají i textilie na oknech, látková sedačka místo kožené, prostě cokoliv, co udělá akustickou pohodu.

Jsem bytový průvodce. Architekt má rád, když klienti vědí, co chtějí

Jsem bytový průvodce. Architekt má rád, když klienti vědí, co chtějí

Co vám ještě vadí?
Jsem úplně nešťastný, když v našich zeměpisných šířkách si lidé dávají do obytných prostor keramiku na zem. Působí to na mne strašně studeně a nepřátelsky. Lidi v ní sice často mají podlahové vytápění, ale není to ono.

Uznáváte napodobeniny?
V některých situacích je beru na milost. V řadě interiérů začínám být smířlivý například k PVC. Jeho kvalita šla tak nahoru, že nepoznáte, jestli to je, nebo není dřevěná podlaha. Povrch je hrbolatý, měkký, teplý, bezespárový, když na něj něco spadne, tak se to nerozbije. Byť jsem se snažil vždy imitacím vyhýbat, tak někdy musím uznat, že funkce převažuje.

Během roku asi není lepší období, kdy se dá designérsky více vyřádit, než o Vánocích. Těšíte se na ně?
Ano, vždyť co je krásnějšího než Vánoce?

Jak na tyto svátky zdobíte váš byt?
Je to velká příležitost "začarovat" byt tak, aby člověk potkával vánoční atmosféru na více místech. Jedno z nejdůležitějších témat je však kultura stolování. Dnes, kdy je každá domácnost vybavena automatickou pračkou, už není takový problém mít dvacet ubrusů a ty střídat. Jsem šťastný, že moje žena má vztah k ubrusům v sobě. Kvalitní a dobře zkombinované ubrusy s prostíráním mohou výrazně povznést slavnostnost chvíle. Potom je také fajn doplnit byt nějakými drobnostmi, třeba svíčkami nebo jmelím.

Dřevo a hodně místa pro stůl. Autorem přestavby selského gruntu na Přerovsku je architekt Martin Lubič

Dřevo a hodně místa pro stůl. Autorem přestavby selského gruntu na Přerovsku je architekt Martin Lubič

Existuje i ve Vánocích móda?
Určitě, vezměte si jen všechna ta světýlka, která v poslední době rozmisťujeme kolem domů, to je podle mě móda. Někdy jsem zaskočený, jakým způsobem to opanovalo zvláště satelity, kde už tak zdobené domy lidi dál krášlí světýlky a kde i stromy svítí miliony žárovek.

Jaké vzpomínky máte na Vánoce ze svého dětství?
Úžasné. Vánoce byly a dodnes jsou světlý bod. Člověk se samozřejmě těší, že bude obdarován, ale pak mu dojde, že důležitější byla ta atmosféra a radost, že jsme byli spolu. Dřívější společnosti žily od dožínek k masopustu a od něj zase k hodům. Důvodů k pospolitosti měly víc. Obávám se, že to se nám ze života trochu vytratilo. Mnozí žijeme už jen od Vánoc k Vánocům. I proto si těchto svátků vážím. Ale to nejdůležitější na Vánocích nespočívá ve věcech, ale ve vztazích.