Ale určitě se takový klient bude muset částečně uskromnit, ne?
Tak samozřejmě, že jeho dům bude menší, ale může být stejně architektonicky kvalitní jako stavba za dvacet milionů. V souvislosti s finanční krizí ale nastal jiný problém. Řada klientů počítá s tím, že prodá byt a peníze použije částečně na stavbu domu. Pak ale bohužel zjistí, že dnes za byt dostane o několik set tisíc méně než zhruba před rokem. A tak stavbu odloží, protože na ni teď nemá peníze.
Jaká je nejmenší částka, za kterou postavím rodinný dům?
Někteří uvádějí milion, milion a půl. Já ale třeba věřím našemu domu, který jsme již stavěli. Stál dva a půl milionu korun. Je však třeba myslet na to, že pokud se na stavbách nedělají stavební, autorské a technické dozory, tak se dům může velmi jednoduše prodražit.
Jaký je zájem o vaše úsporné domy?
Velký. Skoro to vypadá, že každý den přijde klient, který o něm uvažuje. Samozřejmě ale ne všichni ho nakonec chtějí.
Kolik těchto domů už na Ostravsku stojí?
Zatím jeden, další je rozestavěný. Rozpracovaný projekt domu máme i pro klienta z jižní Moravy, Havířova a Prahy.
Čím je ten dům výjimečný?
Líbí se, že je velmi triviální. Nejsou v něm žádné zbytečné chodby, jak se říká, prostě jde o naprosto jednoduchou stavbu, o čistou dispozici. Pro mě je na domě nejdůležitější prostor. Utratit peníze za drahé materiály je jednoduché, víc mě ale zajímají lidé, kteří nepotřebují drahý materiál, ale spíš novou atmosféru.
Jak to myslíte?
Představte si to tak, že vstoupíte do nového domu a najednou prožíváte tak intenzivní pocit, jako byste dostala facku. Cítíte, že něco je jinak a je to příjemné. Je to, jako když člověk z Ostravy přijíždí po dálnici do Prahy a sleduje nové domy v pěších zónách, které v Ostravě nespatřil.
Změnil se za poslední dobu vztah lidí na severu Moravy k bydlení?
To se těžko posuzuje. Do našeho ateliéru přichází víc a víc lidí, kteří chtějí dle mého názoru rozumné domy. Věřím, že vkus lidí se celorepublikově zlepšuje. Před nějakými deseti patnácti lety měli lidé strach z rovných střech a dřevěných venkovních obkladů, dnes už jsou tyto prvky běžné.
Bydlení propojené se zahradou. Takový styl klienti nyní požadují nejčastěji
Stává se, že lidé váhají, zda zvolit třeba rovnou střechu?
Stává se to. Nedávno jsem třeba s klientem řešil, jestli se rozhodne investovat do vyšších než dvoumetrových dveří. Vysvětloval mi, že ve svém současném domě má dvoumetrové dveře a stačí mu to. Já už ho ale dnes nemusím přesvědčovat nad papírem. Řeknu: Dobrá, zajedeme se podívat do domu, který už stojí, a zažijeme tam, jaké to je, když jsou dveře vysoké. Přijedeme tam, klient to uvidí, pocítí a je rozhodnuto. Možnost vzít klienty na už postavené stavby je pro mě dnes obrovská pomoc.
Je obliba vil ve stylu kýčovitého podnikatelského baroka definitivně passé?
Už není tak rozšířená jako kdysi, ale pořád existují klienti, kterým se podobný styl líbí. Naštěstí se to ale už málo prezentuje a všechny časopisy přešly spíš na odsuzování podobné architektury.
Kdyby za vámi přišel člověk s přáním postavit dům v takovém stylu, asi byste do toho nešel, že?
To by opravdu nešlo.
A stalo se vám to někdy?
Částečně ano, ale dopadlo to tak, že jsme si s klientem buď vysvětlili, že tudy cesta nevede, nebo klient prostě změnil názor. Ale je pravda, že existují někteří zarytí nepřátelé moderní architektury. Moderním domům říkají kostky a používají výrazy jako trafačka. Když má dům jednoduchou sedlovou střechu, tak ho nazývají stodolou.
Myslíte, že se i dnešní moderní minimalistické domy někdy okoukají?
Na to mám zcela jasný názor. Myslím si, že tyto domy, nenazýval bych je minimalistickými, spíš rozumnými, jsou v některých ohledech blízké lidové architektuře, jejímž základem byla naprostá utilitárnost a jednoduchost. Její autoři přesně věděli, jakou funkci má dům plnit. V podstatě pořád opakovali stejnou dispozici, stejné zásady ověřené po staletí.
Takže se vlastně vracíte k lidové architektuře?
Nepovažoval bych to za návrat, já na lidovou architekturu spíš myšlenkově navazuji. Je v tom selská logika. Navíc s dnešními technologiemi máme daleko širší možnosti. Dnes už nemusíme na domě dělat přesahy střechy a okapů jako dřív, protože materiály jsou jiné. Ale na druhou stranu, pokud chceme brát v potaz třeba pasivní principy, tak je dobré, když má dům z jižní nebo jihozápadní strany nad oknem stříšku. Ochrání totiž okno před nepříjemným sluníčkem. Na to mysleli už naši předci.
Přibývá lidí, kteří se rozhodnou v novém domě využívat alternativní zdroje energie?
Třeba využívání tepelného čerpadla je pro mě už naprosto běžná věc. Díky propagaci v médiích a dotačním programům se to mezi lidi velmi rozšířilo. Ti dnes kalkulují, zda si k tepelnému čerpadlu pořídí třeba ještě solární systém. Ten je vhodný tehdy, když má dům opravdu velkou spotřebu tepla.
Pro které domy to platí?
Třeba pro domy s bazénem. U menším domů je vynikající kombinace tepelného čerpadla a krbu. Je ale vždy nutné nechat vybrané kombinace posoudit nezávislým specializovaným projektantem, aby se ukázalo, zda je zvolený způsob vytápění skutečně nejvhodnější. Základem je nestavět větší dům, než jaký opravdu potřebujete, a dobře izolovat.
Rodinný dům. Radim Václavík sází na funkčnost a jednoduchost
Která z novostaveb v Ostravě vás v poslední době příjemně překvapila?
Potěšil mě dům přezdívaný šupináč v ulici Brandlova, který byl mimo jiné oceněn v ročence architektury. Znáte ten dům?
Bohužel ne.
Je to taková malá stavbička, která dokazuje, že z obyčejných levných materiálů je možné postavit něco, co je velmi příjemné a zajímavé.
Co říkáte na to, že se Ostrava pořád rozrůstá do okolí místo toho, aby se více využívaly staré průmyslové areály?
Každý jde cestou nejmenšího odporu, a pokud někdo může stavět takzvaně na zelené louce, tak je to pro něho vždycky jednodušší. Jde tady o mechanismus veřejného zájmu, v němž má svou roli město a příslušné úřady.
A z vašeho pohledu je tento trend nevhodný?
Je obtížné na to obecně odpovědět. Určitě je pro město lepší neroztahovat se příliš do šířky. Čím víc se to děje, tím víc je třeba nových cest, chodníků, sítí a další infrastruktury, a tím víc stojí i provoz města. To je ale problém politického vedení města, které se co čtyři roky mění a s tím se mění i zájmy politiků. Mnohdy nástupci zatratí všechno, co udělali jejich političtí předchůdci. Myslím si, že plánování rozvoje města by mělo mít jistou kontinuitu, v rozumné míře má smysl rozvoj města regulovat a řídit. V Ostravě to dnes chybí.
Jaký je trend v požadavcích lidí na interiéry domů? Je pořád populární například propojování obýváků s kuchyní?
Ano, to je ustálený trend. Obytné prostory se dnes zvětšují a propojují. Zatímco v minulosti v domě za zavřenými dveřmi kuchyně vařila hospodyně nebo kuchařka, dnes vaří manžel nebo manželka, kteří chtějí být v době přípravy jídla v kontaktu s ostatními. Proto se prostory dnes prakticky vždy propojují. Když jsou hodně malinké, je vhodné je oddělit, ale jen částečně, aby z kuchyně bylo vidět třeba do obývacího pokoje.
Kterou část domu nejradši navrhujete?
Vždycky je pro mě zajímavý prostor u schodiště. V místech, kde se propojuje jedna úroveň s druhou. To vždy skýtá možnost hry se světlem, s prostorem, s výškami, podhledy a průhledy. Na propracování tohoto místa myslíme i u našich nejmenších domů, které díky tomu získávají zajímavou prostorovou hodnotu.
A kterou z místností máte nejradši ve svém vlastním domě?
Ložnici? Nejraději koupelnu, má totiž velmi silnou prostorovou a barevnou kompozici. Mám-li říci něco obecně, tak velmi atraktivní bývají i kuchyně. A obytné prostory a la klasický obývací prostor jsou nejkrásnější, když je možné mít pěkný průhled do zahrady.
A kde doma trávíte nejvíc času?
Asi opravdu v té ložnici. Ale být zašitý někde v pohovce a dívat se proskleným oknem ven na stromy a na ptáky, nebo být venku na terase, to mám rád. Je strašně důležité mít v domě místo, kde volně proudí vzduch. Člověk k tomu nemusí mít přímo terasu, je to možné zajistit i pomocí oken nebo velkých otevíracích stěn. Když se systém správně nastaví, navozuje to svěží pocit, jakoby člověk byl někde na dovolené.
To mě nikdy nenapadlo, že bych se díky architektuře domu mohla cítit jako na dovolené.
Ale je to tak. Třeba u stavby Tropicobaru, kterou navrhl náš ateliér pro koupaliště v Ostravě-Porubě, jsme vědomě chtěli lidem navodit pocit, že jsou u moře. Když zasvítí sluníčko, všude kolem vás tam jsou borovice, máte výhled na vodní plochu, kolem chodí lidé v plavkách, jen si oproti Chorvatsku dáte české pivo.
VIZITKA
|
* Radim Václavík se narodil v roce 1969. Vlastní architektonický ateliér, který je součástí ostravské společnosti Atos-6. 
