Rodina Holubova - rodiče a tři téměř dospělé děti - se rozhodla postavit si vlastní dům poté, co museli opustit krásný byt v jedné z vil na pražské Hanspaulce. Příležitost k tomu byla v Nebušicích.
Původně si majitelé představovali spíše tradiční dům se sedlovou střechou, něco útulného a možná i trochu romantického. Stanislav Fiala, rodinný přítel a architekt v jedné osobě, však jejich představy posunul zcela jiným směrem.
Pro každého "kobka"
Stavbě předcházelo mnoho setkání s architektem, kde každý člen rodiny říkal své požadavky, často velmi rozdílné. Po předchozích zkušenostech s jedním záchodem a jednou koupelnou se pětičlenná rodina shodla pouze na jednom. "Každý chtěl svůj kutloch, vlastní koupelnu a záchod," vypráví Josef Holub.
"Dalšími požadavky byly velké společné prostory, snadný přístup na zahradu a pro budoucnost možnost rozdělit dům na několik samostatných bytů," doplňuje dcera Eva, která studuje architekturu.
Úkolem architekta bylo všechna přání skloubit. A to se mu podařilo. Přesto první podoba majitele doslova šokovala. "V náčrtku totiž dům vypadal jako soustava pravoúhlých kobek," říká Holub.
Neomítnout dům znamená ušetřit
Na řadu přišel výběr stavební firmy. Přitom se zjistilo, že nejnižší nabídka o celých třicet procent převyšuje možnosti rodiny.
"Ze dvou řešení zmenšit, nebo vynechat všechno, co dům nemusí mít, aby do něj nepršelo a nebyla v něm zima - jsme se rozhodli pro to druhé," vzpomíná Josef Holub. Takže se přistoupilo k radikálním škrtům. A tady je původ neomítnutých stěn, koupelen bez obkladů a v nich plechových umyvadel.
Perly domu
Zprvu se rodina výsledku děsila. Ale situace se změnila. Čeho se dřív báli, z toho jsou dnes nadšení. "Všechno mi zde připadá solidní, poctivé, bytelné a ryzí," říká Eva.
"Toto jsou moje perly. Tvárnice jsou opravdové tvárnice, dubové sloupy jsou opravdově dubové, dřevěné stropy jsou skutečně z poctivých trámů a železné nosníky jsou z opravdového železa... A mně ta opravdovost připadá krásná," dodává Eva.
Bunkr, nebo rodinný dům?
Proč tak nezvyklý dům? Původní záměr to rozhodně nebyl. Podoba domu se odvinula od požadavků rodiny Holubových všichni společně i každý sám. Na svažitém pozemku mezi ovocnými stromy tak vznikl dvoupodlažní dům s částečně zapuštěným přízemím.
Tím se získal pohodlný nástup do domu s místem pro parkování dvou aut a průchod do hlavního vchodu. To vše je kryto dřevěnou pergolou, ukotvenou v čelní zdi a na dvou ocelových sloupech, která by časem měla obrůst zelení.
Vstupte, prosím
Při vstupu se ocitneme v zádveří, na hlavní, průhledné komunikační ose. Ta nás vede dále do hloubi domu, do haly, odkud míří dveře do všech prostor tohoto podlaží.
"Jsou tady dvě pracovny, dílna, kotelna s prádelnou a relaxační místnost," popisuje Josef Holub. Navíc je hala po celé pravé straně lemována komorami, které jsou šikovně ukryté za posuvnými dveřmi. Celá hala je přisvětlená světlovody, jež vedou přímo ze střechy. Díky tomu se vytrácí pocit, že jsme vlastně v suterénu.
Stoupáme výše
V přízemí zaujme také schodiště. "Jeho železná konstrukce dává dojem lehkosti," vysvětluje dcera Eva, která studuje architekturu. "Tenké stupnice z ocelového plechu jsou totiž po stranách zavěšené na ocelových táhlech."
Tajemnosti zase nabývá díky světlu ze střešního světlíku. Po schodišti vystoupáme do prvního patra na úroveň hlavního obytného prostoru. Od zahrady je oddělen jen velkoplošnou prosklenou stěnou.
Otvíratelné díly stěny a velký přesah střechy umožňují v létě dům se zahradou propojit. Před průčelím tak vzniká dlouhá terasa s podlahou z dřevěných roštů, zabíhajících za sklem zpět dovnitř, aby zde navázaly na podlahu obytného prostoru.
Kuchyň zvenku i zevnitř
Hned za schodištěm je kuchyň. Jeden z jejích pultů tvoří parapet okna, což má své kouzlo zvláště v létě. "Pořád si tak připadám, jako jednou nohou na zahradě," říká dcera Eva.
"Když jsem v zahradě, jako bych byla v obýváku. A třeba i mytí nádobí s jednou nohou na zahradě je tak mnohem milejší než obyčejné mytí nádobí!"
Pět ložnic v řadě
Po levé straně je z hlavní obytné části přístupná řada pěti ložnic. Všechny mají vlastní hygienické zázemí.
"Koupelnu si ohromně užívám. Je nasvětlená střešním oknem, díky skleněné příčce se několikrát denně můžu kochat pohledem na ni," vypráví Eva. "Je to takový šperk v mém pokoji." Ložnice mají také přímý vstup na zahradu.
Interiér: ryze moderní
Dům ještě není zcela zařízený, takže interiér zatím působí trochu spartánsky. "Poznal jsem, že příjemně se dá bydlet i bez záclon a koberců, a dokonce i jen s minimem nábytku," vysvětluje s úsměvem Josef Holub "I když takovýto stav nepovažuji za cílový, je obtížné vybavit dům nábytkem, který by tu nerval oči."
Majitelé totiž nechtějí snížit estetickou kvalitu domu a dovybavují ho kvalitním nábytkem raději postupně. Přesto je rodina se svým domovem spokojena a má ho ráda.
 Půdorys patra - 1. Obytný prostor včetně kuchyně a jídelny, 2. Ložnice |
 Zajímavé detaily |
 Zajímavý detail v koupelně - topení. |
 Umyvadlo |
 Půdorys přízemí - 1. Vstupní hala s řadou komor, 2. Pracovna, 3. Relaxační místnost, 4. Pracovna-kancelář, 5. Kotelna, prádelna, 6. Sauna, 7. Dílna, 8. Komory |
 Dům z betonu |
 Majitel domu Josef Holub |
 Vstup na zahradu |
 Tato sedací souprava je v obýváku jen provizorně. Majitelé totiž nechtějí snížit estetickou kvalitu domu, a proto ho dovybavují kvalitním nábytkem raději postupně. |
 Jeden z pultů kuchyně tvoří parapet okna. Člověk si tak připadá, jako by byl stále jednou nohou na zahradě. |
 Kuchyňská linka |
 Koupelna |
 V částečně zapuštěném přízemí najdeme také relaxační místnost s prosklenou stěnou a přímým přístupem do zahrady. |
