V Irsku jsem strávil nádherných 5 let. Jsem rád, že jsem celou dobu nestrávil jen na jednom místě, ale tak nějak poznal tuhle ostrovní zemičku komplexně. Řekl bych, že Irové jsou nám svojí naturelou velmi blízcí - a je to znát i v jejich reakcích na cizince - mají nás totiž upřímně rádi (Čechy).
Článek mi přijde docela trefný a já si vzpomněl taky na jednu "stavební" příhodu. Pracoval jsem na stavbě rodinných domků umístěných ve svahu ve třech úrovních (kaskádách). To první, co mne udivilo bylo, že namísto klasických základů se staví dům na panelových deskách. To se projevilo záhy, když začalo pršet - jeden nový dům, který měl být následující týden zabydlen novými nájemníky podemlela voda a ten se před našimi zraky rozpůlil od hora dolů na dvě části. No myslel jsem si, že od teď je ten dům na odpis - chyba lávky - druhý den přijely dva buldozery a radlicemi ho z každé strany podepřel a uzavřeli do původní polohy. A jelikož jsou domy v Irsku povětšinou ze dřeva, tak zruční tesaři po pár hodinách dílo dokončili tak, že nový nájemník neměl šanci poznat, k čemu tady došlo.
