tak ono je jasné, že když to sídliště nemá domy s dvanácti patry, tak se tam bude žít příjemněji a do toho ta zeleń.... i po takové době pořád pěkné  nic proti lidem z paneláků, jistě za to velkou mírou nemohou, ale králíkárny fakt nemusím... na druhou stranu někde se bydlet musí... jednou to bude celkem výzva až budou paneláky přesluhovat a budou se muset zbourat...

Jó, Solidarita!! Chodila jsem pres ní, jako malá holka, do hudebky. Zvlaste na jare, kdyz vsechny stromy a zahrádky byly plné kvetu, to tam bylo velmi príjemné. Pro holku z paneláku byl sen i ten radový domecek s malou zahradkou. U stanice metra A, takze v centru za chvíli, proste prima bydlení.

A o divadle J. Cimrmana nic?

Panejo, půlku fotogalerie udělat jako snímky otevřené knížky namísto výšlapu do místa a nafocení více než dvou domů? No za takový nápad autora nemine Pullitzerova cena!

Jo jo. Na Prahu se tu žije perfektně. Místo jsme si ihned oblíbili. Víc takových sídlišť 

Ty řadovky jsou i na Malvazinkách. Nic pro klaustrofobiky :-) Jednou jsem stál u vchodových dveří a šli na mě mrákoty :-)

Od svého strýce (1931-2008) jsem slýchal vyprávění o zapojení studentů oktávy Reálného gymnasia Na Smetance do výstavby Solidarity. Případ spadal do doby plošného rušení gymnázií a zřejmě uspíšil zrušení gymnázia v roce 1949. Při psaní kóny z matematiky před maturitou se dva třídní rošťáci drze hlasitě domlouvali: "Feno (tj. Fenrychu), píšeš to?" - "Ne, dyť je to blbost." Zřejmě to bylo na jaře 1949. Případ byl řešen exemplárně. Celá třída byla podmíněně vyloučena, nebyla připuštěna k maturitě a studenti byli na rok nasazeni na budování Solidarity. Až pak mohli k maturitě. Jejich škola byla mezitím zrušena, a tak maturovali zřejmě porůznu na jiných gymnáziích, která nebyla zrušena tak rychle.

Jdou na mě vzpomínky...v tomhle řadovém domku, v ulici Brigádníků, jsem prožil dvacet let života. Před barákem klepadlo, za barákem broskve, třešně, jablka. Po revoluci jsme udělali rekonstrukci, vykopali sklep svépomocí, z půdy udělali další dva pokoje. Bylo to nádherné bydlení, i když měl člověk plné zuby těch schodů, každý den se jich nachodil desítky. Teď jsem rád, že bydlím "v rovině".

...pěkný článek - děkuji...

Bydlel jsem tu 20 let a musim rici, ze v Praze je takovych mist cim dal mene.

Zajimavy fenomen jsou vlnite stropy v nekterych domech, ty nejsou pokud vim nikde jinde k videni. Ovsem malovat takovy strop je zatrest... :)