Nedávno jsem po dlouhé době zavítal na Nové zámecké schody. Překvapilo mne, že domy tam jsou dost oprýskané. Vzhledem k tomu, že se k nim nedá dostat autem, asi to nebude žádná lukrativní adresa. I podle zvonku to vypadá, že tam žijí normální lidé.

Máte tu svoji Prahu velmi rád.A já se Vám nedivím,spíše závidím(v dobrém).Každý rok na pár dnů jsem v Praze a pěšky procházím,co jsem schopná projít.Bez pochůzek po Malé Straně bych se domů ani nevracela.Zamilovala jsem si Žižkov,víceméně Jarov,ale vlastně mám co obdivovat po celé Praze.A tak se zase těším,že aspoň na pár dnů do penzionku pojedu i letos a budu brouzdat uličkama našeho hlavního krásného města.

bohuzel jako pametnik musim napsat, ze na mne nejvice zapusobila Mala strana davno pred lety a to na dvou mistech. Rano po ceste ze sluzby v nemocnici pod Petrinem jsem pravidelne potkaval v tenkrat tiche a zasnezene Vlasske ulici lampare, kteri zhasinali jedny z poslednich fungujicich plynovych lamp v Praze (v r. 1980) a jako zjeveni pusobila tenkrat volne pristupna Vrbovska zahrana

Navstivit Petrin nebo zahrady pod Hradem v zime, kdyz je snih, je opravdu jako vstoupit do zjeveni. Zvlastni a krasne.

Je to jen póza. Jak daleko je pěšky do multikina na Smíchově? 5 minut?

Presne tak. Od Hotelu Savoj do Smichovskeho supermarketu a 2 multikin to ma pesky bliz nez moji rodice ze sidliste na Chodove do Chodovskeho supermarketu a do kina by museli jet metrem. A to nemluve o tom, ze do Tesca to je jeste bliz.

Ale jo, procházka po Malé Straně je pořád celkem příjemná věc, ale vzhledem k tomu, že jsem tam v letech 1975-9 chodila na střední školu a v Nerudově ulici bydlela má přítelkyně z dětských let, je v tom vždycky kus nostalgie a smutku z toho, v jaký šílený disneyland se Malá Strana proměnila...

Ano, použila jste přesně můj termín (disneyland), odstěhovala jsem se už dost dávno a jsem tomu ráda. Když tam občas zavítám, připadám si jako v panoptiku.

Tak to asi žiju v jiném městě , já sice znám Malou stranu ze studentských let, kdy tam byla sice taková idyla, byť s ošumělými fasádami ,, ale dnes je to poněkud jiné než dříve -ta krásná místa o kterých pán mluví v současnosti připomínají v sezoně spíš Matějskou než oázu klidu.

A Čechů, především původních obyvatel ,je tam jak šafránu- buď je vystěhovali majitelé domů,nebo odešli raději z toho "romantického   prostředí" sami.

Přesně tak, je to hrůza.

Každé město má svůj "ostrůvek", svou "Malou Stranu".

Bydlela jsem 10 let na Nábřeží Jana Palacha v Karlových Varech. Na dohled od Thermalu. Neměli jsme supermarket, diskotéky byly asi někde ve městě a multikino se konalo jen během festivalu. Ovšem v okruhu jednoho kilometru jsme si nekoupili ani rohlík, pokud nepočítám miniobchůdek Delvita v podzemí někdejší Textilany proti kinu (i ta "Večerka" /česká/ byla dost z ruky. Žilo se tam krásně (z obýváku jsem koukala přímo na Alžbětiny Lázně a park, z ložnice na Thermal, což se hodilo k podívání, když ze střechy během festivalu frčel ohňostroj). Krásný dům na nábřeží, bydleli jsme až nahoře - 104 schodů, stropy jen 260 cm, oproti nájemníkům pod námi, kteří to měli skoro do čtyř metrů.

Pamatuji Malou Stranu v letech 1974-1978, kdy jsem v Praze studovala. Prostě super nádhera, předpremiérové kino U hradeb (v Brusel stylu), hospůdku U Brabanta (móc často!!!), kultura v Měšťanské besedě, Malostranská kavárna, Velkopřevorské náměstí ....škoda mlčet! Při víkendech trávených na koleji Větrník, jsem na MS vyrážela oblažit hlavu a potěšit se. Dnes už by mi důchod nejspíš ani na to kafe tam nestačil; a jak čtu v diskusi, hm, už je to někde jinde. Zaráží mne odkaz na množství psích hovníček. Mám třetího pejska (Žlutice, Karlovy Vary, teď Plzeň), všude máme čisto, holt je to v lidech.

Ovšem autor článku to popsal poutavě a krásně, včetně odkazů.

Miluju Malou Stranu. Ve srovnání se Starým městem tam nechodí příliš turistů a v noci...panečku v noci je to nádhera. Malá Strana pro mě představuje Prahu, jak jsem si ji jako malý kluk představoval před první návštěvou. Je to poklad, který v mých očích stále neztratil na svém kouzle. 

Tento týden jsem se vrátil z Dublinu a majitelka hotelu, kde jsem byl ubytovaný mně řekla, že je Praha nejkrásnějším městem, jaké kdy viděla. Škoda jen, že si to neuvědomují i Češi.

Pred par lety jsem pracoval na Kampe na rekonstrukci jednoho podkrovniho bytu pro nejakyho rusaka. Vedle bydlela stara pani, ktera si prisla stezovat na hluk vrtacky. Nejak jsme se dali dohromady a pani povidala, jaka byla Kampa Oaza klidu. A dnes? Vypravela ze znala Wericha s Trnkou. Docela lituji, ze jsem ji nenavstivil po praci s notyskem. Kazdopadne jiz asi nezije. Za to dalsi armen ma pekny byt. Divna doba.

Jako že by měla žít věčně?