Praha je široký pojem, ono někdo může bydlet v zatuchlém starším činžáku v přízemí(někdo i s mřížemi na oknech) a sluníčko vidí jen na své TV, dítko pak může vypustit na 6 metrový společný dvorek, kde je jeden klepáč a tisíce vajglů nebo mezi auta na křižovatky a tramvaje, na druhou stranu někdo bydlí kousek od metra a do zeleně to má co by kamenem dohodil a třetí bydlí vedle hezkého parku a čtvrtý ve vile na Ořechovce. Nelze generalizovat, ale každý kdo nespolehá jen na stát a městský bytový fond má možnost ať už skrz pronájem nebo přes hypo bydlet tam, kde na to má a kde se mu trošku nebo více líbí. Naprosto chápu, že v díře, kde dávají lišky dobrou noc a jediná zábava na pidizahrádkách je v létě bazén a grilovačka, také není osmý div světa. Ono trávit přes hodinu ráno i večer v autě, dělat celé rodině taxikáře, dívat se na unuděnou manželku na mateřské, která vidí chlapa jen večer a o víkendech a děti, jenž prchají za kamarády do měst a v dospělosti se tam stejně stěhují, není žádná slast. Osobně si myslím, že nejhorší je bydlet po třicítce u rodičů, ale proti gustu žádný dišputát, každého věc a jeho boj, já vypadl v 19ti a pohoda, nelituji.
