- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vlastnictví má řadu výhod i nevýhod. Mezi výhody by mělo patřit i to, že si se svým bytem mohu nakládat podle svého - tzn. mohu ho pronajmout komu chci a na jak dlouho chci. Dnes nikdo nikomu nedá nájemní smlouvu na dobu neurčitou
Proc? Ja takovou smlouvu mam, s dvoumesicni vypovedni lhutou a nevidim v tom problem.
Bylo by potřeba k článku mít aspoň několik základních letopočtů - kdy se nastěhovali, kdy rekonstruovali, kdy byla nemovitost vrácena (předpokládám že jde o restituci, nájemní domy se prakticky neprodávali kromě nájemníkům). Takhle je to trochu o ničem. Ale dovolím si zaspekulovat, v období těsně "po plyšáku" se opravdu dávalo docela dost půdních prostor (i jiných) k dispozici za podmínky že si stavebník vše zapltí, vyřídí projekt, stavební povolení atd. a za to pak bude mít (pokud se správně pamatuju) odpuštěné nájemné (nikoliv energie a služby!) na dobu 20 let... zde by mohlo jít o něco podobného. Problém je pak asi v tom že po sporech se nájemníci raději odstěhovaly ještě dříve než mohli tu dobu plně využít, tak asi chtěli aspoň nějakou část nákladů vrátit.
Takové investování do majetku někoho jiného je samozřejmě věc poměrně nejistá, obzvlášť v období velkých změn, to si měli dobře promyslet. U nás v domě na tom takový stavebník docela slušně vydělal, přibrali jsme ho "do party" při odkupu domu od města takže se nakonec s problémem investice do cizího majetku nemusel potýkat... mimochodem podkrovní byt už dávno prodal a staví vesele další a další...
"Odvolání nemělo smysl, soudce je znám tím, že po odvolání rozsudek ještě přitvrdí."
Víte, že se neodvoláváte ke stejnému soudci, že jo?
Jenže (žel) nadřízený soud většinou nevydá konečný rozsudek, ale vrátí věc k dořešení původnímu (nižšímu) soudu - jen s vyjádřením "svého náhledu na věc"!
Tak jediný komentář co mě napadá je, že se asi konečně poučili, že investovat do cizího majetku, bez smluvního zajištění, se prostě nevyplácí...
Pán ještě teď v roce 2014 není schopen rozlišit 3 formy vlastnictví : soukromé,družstevní,státní....jak jednoduché. Vždy to platilo ! Když jsem v 90 letech radil známým "vyměnit" nájemní velký byt za družstevní menší..neposlechl.
Z příběhu je zjevné, že jste bydleli v byte s regulovaným nájemným a moc jste se take nezajímali o to, že z tohoto nájemného majitel nemohl zaplatit požadované úpravy domu, které stojí hodně peněz. Vás nezajímali tyto problémy a jeho na oplátku nezajímaly problémy vaše, neboť se vás potřeboval zbavit a dát do bytu nájemníky za normální tržní nájem. Z toho, co jste za tu dobu oproti tržnímu nájemnému na účet majitele ušetřili jste si pak mohli koupit svůj byt.
Teď vidíte jak to chodí z druhé strany a najednou je všechno jinak.
Že bych vás moc litoval to asi ne.
Pokud v domě něco vybuduji navíc a za své, tak majitel může jen vydělat.
Na řešení problému měli dvacet let. Fakt nechápu, co po tu dobu dělali.
Po přečtení diskuse se domnívám, že by do článku mělo být přidáno vysvětlovací okénko, co bylo OPBH a že za totáče, který tu měl být na věčné časy, nic nebylo cizí, ale všechno bylo lidu, tedy všech.
Čiliže oni neprováděli rekonstrukci na něčem, co bylo cizí, takový pojem v podstatě neexistoval, ale na něčem, co bylo lidu, a když lid rozhodl, mohli být vystěhování. Ale i tehdy to mělo nějaká pravidla, takže pokud se chovali určitým způsobem, vystěhování nehrozilo. Tudíž si to rekontruovali svým způsobem taky na věčné časy.
Ale to bylo před více než dvěma dekádami proboha. A byl úplně jiný systém.
Do bytu s regulovaným nájmem zatékalo střechou(?), kterou nájemníci na vlastní náklady opravili. A majitel s vědomím, že nájem v dané výši nestačí ani na rekonstrukce, problém ignoroval či ho dokonce využil ve svůj prospěch.
Co je na tom divného? Ti nájemníci měli nějaký vztah s OPBH něco za něco. Ten vztah už neměl s novým majitelem nic společného. Nefér ano, ale to je chyba těch nájemníků, či spíše oni přistoupili na nějaké riziko a nějakou dobu z něj těžili.
Druhá část článku o individuích v paneláku je vlastně smutnější, protože vypovídá o skutečném problému soužití ve společenstvích vlastníků. Jeden problematický dokáže znehodnotit bydlení všem ostatním a nelze s tím prakticky nic dělat.
co má znamenat, že u soudu nesměli promluvit ani slovo? a další věc, odvolání přeci vždy řeší nadřízený soud, takže jaké pak, že při odvolání soudce rozsudek přitvrdí? jak chce v občanské sporu přitvrzovat rozsudek? to je ale blábol
No, švára měl soud v Praze za jízdu na černo. Taky slovo nedostal - přesněji soudkyně mu ho hned vzala a nějaké potvrzení že byl v uvedenou dobu v práci na druhém konci Prahy jí nezajímalo. Taky neměl sílu se odvolávat...