Těžká nostalgie...

V téhle budově jsem strávil nejlepší dva roky svého života. Roosevelt University. Znám ji od sklepa až po tu poslední kancelář ve věži

Čelně k jevišti

Na jedné fotce je komentář, že diváci sedí čelně k jevišti. Jak jinak asi? Měli by sedět zády?

Impozantní

Impozatní. Když jsem se procházel po parku s Buckinghamskou fontánou, tak jsem si všímal řady mrakodrapů, které rostou za hradbou menších domů, ale tento dům si pamatuji. Přesto bych ho nezařadil k nějakým zvláštnostem, a už vůbec ne, k největšímu divadlu, o kterém jsm zaím jen slyšel, jelikož za pár dní jsme semšli na představení. Až po vstupu se vše změní - prostor, který je Americe vlastní a ne příliš okázalý luxus. Tato architektura na mne působí velice příjemně, je to jako funkcionalistická secese - prostě americky. Mimochodem, až v Chicagu jsem si začal cenit architektury velkých měst, do té doby se mi prostě nelíbili. Ale atmosféra Chicaga to rozbila. Chicago je mnohem lepší než New York.

...toz proc reznickovic alenu vzdy svrbi pero v ruce...

...a nejen ji....

...a vetsine clankum vevodi primitivni nadpisy jako lakadlo pro jednoduche ctenare....

...vlasty, aha, blesku ?

Re: ...toz proc reznickovic alenu vzdy svrbi pero v ruce...

A Vomáčku najdeme neomylně v diskuzi pod každým takovým článkem.

Pan redaktor

ráčí bydlet v divadle? Sklep, šatna nebo bar?

Re: Pan redaktor

Redaktorka