- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
vizualizace mně vždycky tak trošku zvednou sebevědomí, ale dispoziční řešení tentokrát zas tak špatné není. První varianta mi teda přijde lepší, a koneckonců obývák a ložnice rodičů jako samostatné místnosti tam pořád jsou. A když si představím sebe na místě těch dětí, vidím jako důležitější mít vlastní pokoj, než velký obývák. Doma obývák nemáme vůbec, a nějak jsem bez něj přežil...
Pro odpůrce takovéhoto řešení: a co když rodiče celej den makaj, děti už jsou velké a nepotřebují někoho furt za zadkem a na víkend se (všichni nebo třeba jen rodiče) stejně zdekují na chalupu? Děti ten prostor přece jen využijí asi víc než rodiče na přespání.
Pro ty, kdo se tu zamýšlí nad manželskými povinnostmi: po x letech manželství, tvrdém dni v práci, (na)večer vyřídit s 3ma dětma školu atd, možná něco uvařit a v noci na to hupnout a vášnivě se tomu oddávat? Asi nějaký supermani
Vlastní ložnice po x letech manželství není už o tom,že by jsme po dvaceti letech byli žhaví do sexu,ale o místu na vlastní soukromí a klid.Děcka se sice s vervou štěkala dál atd...ale dokud mě neviděli opravdu vstát a projít domem,nesměly se na dveře ložnice ani podívat ,natož do ní vlézt .Do ložnice si chodím odpočinout,ve společných prostorách je to o něčem jiném.Já taky nechodím do jejich pokojů když dělají úkoly nebo spí.Na chalupu přes víkend nejezdíme,v podobné ratejně bydlíme a to bohatě stačí.
Rodiče by si měli už při početí dětí přepočítat volné ložnice a podle toho plodit potomky. Kam tento svět spěje, když otec s matkou živoří v pokoji pro služebnictvo, zatímco jejich potomstvo tyje v přepychových budoárech? Trocha pokory té mládeži chybí. Navíc je prokázáno, že manželství nejlépe prospívají oddělené ložnice, proto radím - nezvedené potomky všechny šup do jedné místnosti a otec s matkou nechť si každý zařídí svou vlastní ložnici. Přispěje to pohodě v celé rodině. Děti nebudou využívat tolik populární mamahotel do čtyřicítky, ale naopak se budou snažit se postavit na vlastní nohy co nejdříve, otec s matkou budou mít déle více sil díky kvalitnímu odpočinku.
Byt je to poměrně velký - vyrostla jsem v 72m2 a taky nás tam bylo 5, obývák jsme neměli o moc větší než to, co by tady bylo po přestavbě. Jen bych asi zvolila kompromis mezi oběma návrhy, miniložnici k oknu a menší předsíň, aby byly pokoje větší. I do té menší koupelny by se určitě vešla vana a je otázka, jestli jsou opravdu nutná 2 umývadla, měli jsme taky jedno a nikterak nás to neomezovalo. Taky jsem viděla zajímavé sprchové kouty, něco mezi sprcháčem a vanou, takže to by tako mohlo být řešení. Z vlastních vzpomínek a ze současných zkušeností vím, že většinu času potomci stejně tráví ve svých pokojích, takže obývák by měl být dost velký na občasná shledání u televize. Jen by to chtělo mít ložničku oddělenou dveřmi, což předpokládám, že by se dalo nějakými vestavěnými šoupacími dveřmi zrealizovat.
Není to tak dávno, co jsme v malé koupelně předělávali sprch. kout na vanu, protože nějak se nám s dětmi neosvědčil a existují vany zúžené na jedné straně akorát na nohy a nad to patří umyvadlo a musím říci, že to bylo dobré řešení. Zažila jsem velkou koupelnu byla k nevytopení a zbytečná byla i 2 umyvadla. Spíš se ve větší rodině hodí pokud je místo dát záchod i do koupelny.
My jsme se zase konečně dopracovali k většímu bytu a tudíž k vlastní ložnici a tu bych po letech spaní v obýváku či s dětmi v dětském pokoji neobětovala. Jen ať se děti naučí spolu žít, vycházet a respektovat se navzájem. Jeden větší pokoj jim stačí, pokud se dobře upraví, aby měl každý své místečko. Stejně jsme všichni většinou pohromadě v obýváku a kuchyni. A až začnou dospívat, tak bych to viděla na další stěhování do většího.
my jsme se se setrou krosily způsobem, že nám rodiče taky uvolnili ložnici... Ale věděli, že je to provizorium, protože jsem v té době už platila se současným manželem hypo na byt.
nicméně soužití v jednom pokoji do dospělosti a nedostatek soukromí ve mně vytvořily slušnou averzi, už od počátku jsem chtěla mít v novém bytě vlastní pokoj, stačí mi osm metrů čtverečních, ale potřebuju je
že rodiče přišli o ložnici a že je to špatné jste už popsali.
ale celá rodina přišla také o společný prostor. je jich 5 a nijak velkou obytnou kuchyň zmenší o ložní kout plus omezí provoz v době odpočinku. budou někde hrát společenské hry? koukat v 5 lidech na televizi? vejdou se tam na oslavu narozenin a budou si moc někoho pozvat? kam se vejdou, když přijdou na návštěv babička s dědečkem, tety apod?
nezaregistrovala jsem, jak jsou děti velké, ale vždycky lze nějak rozdělit 3 do dvou pokojů. 2dát ten velký a 1 malý. nebo také 1 pokoj udělat všm dětem denní na hraní, návštěvy a učení a jeden jako dětskou ložnici jen na spaní.
aby naše děti /syn + dcera,3 roky od sebe / měly své pokoje.Dneska už bych to neudělala.My jsme spali skoro osm let v provizoriu po celém domě,než jsme ho dokončili .Klid nebyl, děti se hádaly a rvaly dál,protože se samozřejmě chodily navštěvovat .
pro 3 děti stačí. měly by se učit, že nikdy nedostanou vše, co chtějí, měly by se učit i soužití s ostatníma, pak by třeba ubylo rozvodů. Rodiče by ve svém bytě měli mít svůj pokoj, pak si získají repspekt, když ustupují, nemají ani respekt a na stáří ani lásku, jelikož pak stačí jednou říct ne nebo nemohu a dítě to bude cítit jako oborovskou křivdu, protože se nenaučilol, že taky něco nejde.
a ten zbytek tvrdě až na vyjímky splácí hypotéky na 1+kk nebo na 2+kk, ale tady se dělá věda, že rodiče budou spát v obýváku
Omyl. Tady se dělá věda z toho, že nemám ve vlastním bytě soukromí.