Rozčiluje vás, že si potomek plete židli s věšákem a vytváří na ní horu Říp ze svých svršků? Že je schopen v posteli trávit celý den vleže? Smiřte se s tím! To radí všem rodičům s přesvědčením (a z vlastní zkušenosti) psycholožka Naďa Verecká.
Pokud jste totiž svou ratolest naučili některým základním pravidlům "bydlení" během jeho prvních čtyř až pěti let, máte velkou šanci, že se ke správným návykům vrátí.
Skříňkový nábytek omezte na minimum, ideální je najít si modulový systém, který lze postupně dokupovat. U starších dětí klidně můžete zvolit "brutální" tovární design, a ještě je nadchnete, jak dokážete jít s dobou.
Postelománie
Hlavně v pubertě se děti na lůžku s chutí povalují, jedí, učí nebo píší úkoly, jako kdyby v pokoji už nebyl jiný kus nábytku. A jen tak mimochodem v posteli i spí.
Vzpomeňte si ale, jak to bylo v jejich batolecím věku: nebyly vaše ratolesti skoro celý den v postýlce, kde jste je krmili, vysypali tam pytel hraček a nechávali sedět na nočníku, abyste měli klid a pořádek v bytě? Pokud ano, nežehrejte na své geny.
Už Jan Ámos Komenský říkal, že chyby první výchovy nás doprovázejí celý život. Takže na vině jste vy, ne děti! Ty jen opakují to, co zažily v prvních letech života.
Psychologové proto radí, aby asi už od čtyř či pěti měsíců sloužila dětská postýlka jen na spaní. Stoleček a židličku může mít dítě už v roce a půl, tady ho učte malovat a klidně i jíst. Základní kulturní návyky - pokud jde o stolování - získá nejlépe jako rovnocenný partner u jídelního stolu, tedy na speciální židličce, která poroste s ním...
Spor o židli
Četné spory bývají v případě dětských a hlavně studentských pokojů vedeny o používání židle. Hlavně mladí muži mívají schopnost navršit na ni obsah celé skříně. Občas jde o pěkně drahý věšák! Jak to změníte? Za prvé pořiďte potomkovi vhodnou pracovní židli již odmala, nikoliv až v pubertě.
Jak jinak ho chcete přesvědčit, že existuje i pohodlné sezení? Pokud mu v první třídě při sezení bimbají nohy nad podlahou jako dřevěnému panáčkovi nebo ho sklon sedáku dozadu nutí kroutit se jako po špatném obědě, nesmíte se divit, že vnímá pracovní židli jako mučící nástroj.
Například u kuchyňských židlí, které často končívají svou životní pouť právě u psacích stolů v dětských pokojích, se sedák zpravidla lehce naklání dozadu, aby nebyl stlačován žaludek - jenže pro psaní a hlavně práci u počítače potřebujete náklon zcela opačný!
Zapomeňte ovšem na levné "šunky" za pár stokorun, jež omračují pouze pestrostí barev a zdeformovanými figurkami módních filmových hrdinů.
Pracovní dětská židle musí mít nejen nastavitelnou výšku sedáku, ale také umožnit jeho správný náklon, nastavitelná má být i opěrka zad a odpor, který klade. A to levné výrobky nenabízejí, navíc jejich životnost bývá takřka jepičí.
|
5 rad, jak naučit dítě bydlet |
|
