Déšť se vloudí do domu i sklepem

Když je sucho, člověk touží po dešti. Jakmile začne pršet a přívaly vody z ulice či kanalizačního potrubí mu začnou zaplavovat sklep, proklíná vodu jako nejhoršího nepřítele. Počasí si vybrat nelze a s jeho následky je třeba se vyrovnat.

Voda je potřeba pro maltu, beton nebo různé omítkové směsi. Ale po dokončení stavby by měla zůstat pouze v trubkách rozvodů. Jakmile začne vlhkost pronikat do konstrukcí, stane se jejich nepřítelem.

Zatopení vzdutou vodou

"Ten pocit bezmoci, když mi z kanálku v prádelně, kterou máme v suterénu, začala stoupat zapáchající voda a nedala se ničím zastavit, byl hrozný," vzpomíná na hrůzný zážitek z květnové lijákové průtrže Anna Čiháková z Otrokovic," tři hodiny jsme vynášeli kbelíky zapáchajících splašků a rozlévali je po zahradě. Jediné štěstí bylo, že byla sobota. Vůbec si nedovedu představit, jak by to všechno dopadlo ve všední den, kdy nejsme doma." Anna Čiháková doplatila stejně jako její další sousedé na vzdutou vodu. Ta se občas objevuje ve stokách jednotné kanalizační soustavy bez přečerpávání (neboli veřejné kanalizace). Potrubí může být ucpáno nebo při velkém dešti objem dešťové vody a splašků přesáhne jeho kapacitu. Pak stokový a vnitřní systém kanalizace začne pracovat na principu spojitých nádob. Odpadní voda, pokud není zachycena ventily, vytéká všude, kudy to jde - umyvadly, záchody, vpustěmi nebo revizními šachtami. Už řadu let se doporučuje, aby byla zajištěna vodotěsnost domovní kanalizace v nejnižší části domu - obvykle v suterénu nebo v přízemí domu. Tento systém je nutné stále kontrolovat, zda je skutečně vodotěsně uzavřen. Odpadní rozvody se musí občas čistit. "V současné době jsou v rizikových prostorech požadovány zpětné klapky, které lze instalovat i dodatečně," radí Ladislav Bukovský z pražské znalecké a expertní kanceláře, která se zabývá mimo jiné vadami a poruchami staveb a jejich následnou sanací. Zpětné klapky se umisťují do neveřejné části kanalizace. Ceny se pohybují v desetitisících korun. Pokud někdo kanalizaci poškodí, například při terénních pracích, musí ji na vlastní náklady opravit. Celkově je ovšem za stav veřejné části zodpovědný její správce. Tím bývají obecní nebo městské úřady nebo správa vodovodů a kanalizací.

Proč vnikla voda

Příčin, proč konstrukce v suterénu vlhnou, může být mnoho. U starších objektů to bývá například chybějící izolace proti vodě. Někdy izolace zestárne společně s domem a přestane plnit svou funkci. U nových staveb bývá viníkem špatný návrh hydroizolace či její nekvalitní provedení. Záleží také na tom, v jaké hloubce se nachází hladina podzemní vody. Pokud je podlaha suterénu nad hladinou spodní vody, pak vás snadno zaskočí vzlínání vody do konstrukcí. Důvody jsou podobné - chybějící izolace, špatná nebo špatně provedená. "Pokud je hladina spodní vody v blízkosti podlahy suterénu, pak může dojít i k občasnému zatopení sklepů, zejména na jaře nebo v době intenzivních srážek," vysvětluje Ladislav Bukovský. Dalšími faktory ovlivňujícími vlhkost zdiva v suterénu jsou také vlhkost vnitřního a okolního vzduchu nebo obsah hydroskopických solí ve zdivu. Musí být i správně odváděná voda z okolí domu - například odvod povrchové vody, pozor si musíte dát i při jakýchkoliv stavebních úpravách v domě či v jeho okolí. Vlhkost ovlivňuje i kvalita materiálu konstrukcí suterénu - je riziko mechanického narušení konstrukcí a jejich poškozování výkvětotvornými solemi. Konstrukci mohou napadnout také mikroorganismy, nejznámější jsou plísně a v případě dřevěných konstrukcí i dřevokazné houby (například dřevomorka domácí). Poruchy způsobené vlhkostí se rozlišují na ty, které jen "kazí" estetiku místnosti, na ohrožující bezpečnost uživatelů, ekologicky a hygienicky nevhodné, a třetí, nejhorší kategorii tvoří závady snižující spolehlivost konstrukcí.

Sanace suterénu

Existuje několik možností, jak řešit vady a poruchy způsobené vlhkostí. Opatření lze dělit na ta, která jsou založena na proudění vzduchu, na vkládání utěsňujících vrstev, metody chemické impregnace nahrazující plošnou hydroizolaci, stavební nebo elektrofyzikální. Někdy lze projevy poruch omezit vhodnými úpravami povrchu. Jsou to například různé sanační omítky, které stojí asi od šesti set korun za metr čtvereční, nebo provětrávané obklady stěn. "Vzduchová metoda se používá v některých případech. V konstrukcích se vytvoří systém provětrávacích kanálků. Cena závisí na komplexním řešení celého sanovaného prostoru," říká stavař Milan Láza z Havlíčkova Brodu, který se specializuje na rekonstrukce staveb. Stavební metody - mezi ně patří například vložení hydroizolační vrstvy do vybouraného nebo proříznutého otvoru ve zdivu - se uplatňují především tam, kde se nahrazují nefunkční nebo chybějící izolace proti vodě. Tyto postupy bývají hodně pracné a cenově se pohybují kolem patnácti set až dvanácti tisíc korun za metr čtvereční. Špatná nebo žádná hydroizolace se může též v některých případech nahradit různými chemickými směsmi aplikovanými do injektážních vrtů. Tyto směsi musejí být hygienicky a ekologicky nezávadné. Cenově se tato metoda pohybuje od dvou až šesti tisíc korun za metr čtvereční. Elektrofyzikální metoda pomocí elektroosmózy systémem takzvaných kapilár stahuje vlhkost směrem dolů pomocí elektrického napětí kladných a záporných elektrod. Tato metoda je k budově šetrná. Cenu a možnost jejího úspěšného použití ovlivňuje mnoho vstupních faktorů, proto nelze obecně vyčíslit. "V případě, že objevíte vodu ve sklepě, ať už vlhké mapy, nebo přímo na podlaze, pak bývá nejvhodnější obrátit se na odborníky. Ti navrhnou komplexní řešení. Laická a bohužel i odborná částečná oprava nemusí být úspěšná a může původní stav ještě zhoršit," dodává Ladislav Bukovský.