Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Designový superhotel v Madridu, kde každé patro je úplně jiné

  1:00aktualizováno  1:00
Nejvíc světových designérů a architektů na jediné stavbě - celkem osmnáct. To je vizitka madridského Hotelu Puerta América, který navrhl architekt světové extratřídy, francouzský vizionář Jean Nouvel.

Hotel září barevnou fasádou | foto: Puerta América

Přespání v hotelu Puerta América je neopakovatelným zážitkem. Co návrh Jeana Nouvela, to naprostý originál, který posouvá hranice architektury. Češi jeho tvorbu bohužel znají díky jednomu z jeho nejméně výrazných děl, centru Zlatý Anděl na pražském Smíchově.

Nouvel navrhl fasádu a interiéry dvou nejvyšších poschodí, dvanáctého a třináctého. Na ostatních patrech a zahradě se podílelo dalších 18 nejslavnějších světových osobností architektury a designu, jako jsou například sir Norman Foster, Zaha Hadid, Oscar Niemeyer, John Pawson, David Chipperfield nebo Ron Arad. 

1. podlaží - chodba

1. podlaží - chodba

Výjimečné je i to, že návrháři nešetřili s kompaktním neporézním materiálem Hi-Macs®, najdete jej tady tolik, až se zdá, že je z něj vyrobený skoro celý hotel.

Fasáda z pestrobarevných plachet

Budova stojí na Avenida de América, jednom z rušných bulvárů, jež spojují centrum Madridu s letištěm Barajas. Svým půdorysem připomíná otevřenou knihu, do níž se vstupuje hřbetem otočeným na jihovýchod.

Kdo zná stavby Jeana Nouvela, možná ho madridský hotel překvapí svou barevností. Zatímco jindy si Francouz libuje spíše v šedích, fasáda Puerta América hraje všemi barvami duhy.

Tvarově je poměrně střídmá, dvě obytná křídla na první pohled působí až "nenouvelovsky" jednoduše. Možná i proto, že hrubá stavba je dílem španělského ateliéru SGA Estudio. Francouz však dostal za úkol dát mu finální podobu a zhostil se toho se svou typickou invencí.

Detail fasády

Detail fasády

To, co na první pohled vypadá jako zábradlí balkonů, jsou plachty a markýzy, jež brání slunci a větru, aby pronikly do zcela prosklených stěn pokojů. Z nich není možné vyjít ven.

Fasádu Nouvel pokryl úryvky surrealistické básně Liberté (Svoboda) surrealisty Paula Éluarda v různých jazycích, což je podobný motiv jako na jeho komplexu na pražském Smíchově. Mezi okna umístil žluté a červené neony, takže v noci fasáda ohnivě září.

Protikladem k barevným plachtám je černý střed "hřbetu knihy", po němž na venkovní stěně kloužou čtyři prosklené výtahy. Návštěvníci se tak při jízdě mohou kochat výhledem.

Hotel stojí v obytné čtvrti, obklopený šedo-hnědými betonovými činžáky z dob diktatury generála Franka, které připomínají české paneláky. Jednoduchostí svého tvaru do prostředí dokonale zapadá, jeho barvy sem však přinášejí vítané zpestření.

12. podlaží - suite

Stavba plná Hi-Macsu

To hlavní však na člověka čeká až uvnitř. Pokud se mu tedy podaří vejít. Monumentální vstup byste tu totiž hledali marně. Hlavní vchod do hotelu je jen jakási úzká štěrbina, kterou jsem původně omylem považoval za rozvodnou skříň. Domnělá plechová vrata se přede mnou nečekaně rozestoupila - jsou totiž z neprůhledného skla.

Hned po vstupu do recepce je člověku jasné, že ho v celé budově čekají nevšední interiéry. Lobby navrhl britský architekt John Pawson, mimo jiné autor kláštera trapistů v Novém Dvoře na Karlovarsku.

Lobby hotelu

Lobby hotelu

Půlkruhový prostor recepce také jako by měl sloužit k rozjímání. Má jednoduché linie, na podlaze uklidňující travertin, stěny obložené pravidelným rastrem dřevěných lamel. Stejné lamely se opakují i v boční chodbě, ovšem z Hi-Macsu.

Podél půlkruhové venkovní zdi recepce se táhne dlouhá travertinová lavice, v jejíž částí protéká voda. Posadit se můžete také na lavičky z materiálu Hi-Macs nebo do pohodlných křesílek připomínajících hudební nástroje.

Tři noci ve třetím patře


Můj pokoj, stejně jako všechny ostatní v tomto poschodí, navrhl přední britský architekt David Chipperfield, podle jehož návrhu se má stavět také jedna budova v pražském Karlíně.

Kromě mramorového obkladu v koupelně tu bylo vše z Hi-Macsu – bílé obložení stěn a skříňka na chladničku, hladký černý stůl i matné dlaždice na podlaze, černý pult s umyvadlem a policemi v koupelně, odpadkový koš i řada doplňků. A také modrá deska na stropě, která se jako nebesa vznášela nad postelí.

Hi-Macs je jako obdobné materiály (Corian, Kerrock, Staron či SolidStone) tvárný jako plast a lze jej spojovat bez viditelných spár, takže nikde neulpívá špína. Proto třeba pult v koupelně s umyvadlem, obkladem stěny a policemi vypadal jako z jediného kusu.

3. podlaží - koupelna z materiálu Hi-Macs

3. podlaží - koupelna z materiálu Hi-Macs

Marně jsem však v pokoji hledal skříň, kam bych si uložil oblečení. Byla tu jen tyč s řadou ramínek a jediná police. Zjevně se počítá s tím, že tu člověk nebude bydlet dlouho. Anebo architekt David Chipperfield cestuje jen v jedné košili.

Osvětlení, zatemňování, otvírání okna i klimatizace se ovládaly sofistikovaným elektronickým panelem u postele. Ačkoliv hotel stojí u rušné ulice, při zavřeném okně zde bylo hrobové ticho.

Prohlídka hotelu po jednotlivých poschodích

Měl jsem domluvenou exkurzi po hotelu, takže jsem si mohl prohlédnout i ostatní patra. V každém z nich návštěvníci z výtahu vstoupí do kruhové místnosti, odkud je dvě chodby zavedou do pokojů. Návrháři si pohráli s ložnicemi i s chodbami.

1. podlaží - návrh pokoje od Zahy Hadid

1. podlaží - návrh pokoje od Zahy Hadid

1. patro

Největším lákadlem hotelu je první patro, navržené Britkou iráckého původu Zahou Hadid, jedinou ženou, která se honosí nejprestižnější architektonickou cenou Pritzker Prize. Češi si ji mohou pamatovat také jako členku poroty pro novou Národní knihovnu – hlasovala pro Jana Kaplického.

Pokoje v prvním patře jsou dlouho dopředu beznadějně obsazené. Jediná noc v ložnici od Zahy Hadid představuje ovšem zážitek na celý život. Interiéry prvního patra jsou totiž jako všechny stavby této architektky úchvatně futuristické, připadáte si v nich jako uvnitř nějakého mimozemského organismu.

1. podlaží - hala u výtahů

1. podlaží - hala u výtahů

Nenajdete tu jedinou rovnou linku, jediný roh. Vše se kroutí v křivkách, nábytek je se zdmi propojen v jednolitý celek, osvětlení se skrývá v záhybech stěn. U postele se cítíte jako v kosmické lodi, ve vaně jako v nějakém kokonu. Vše včetně podlah na chodbách je opět vyrobené z Hi-Macsu, bez jediné spáry.

V běžném provozu je osvětlení na chodbách ztlumeno na minimum, ze tmy svítí jen čísla pokojů a nápisy "Nerušit!". Návštěvníky zde varuje cedulka, aby našlapovali opatrně. Podlaha prý může klouzat.
Chodby i většina pokojů jsou bílé. U výtahů si s bělostí stěn pohrává speciální "zauzlované" svítidlo Vortexx, které postupně mění barvy.

1. podlaží - svítidlo měnící svou barvu

1. podlaží - svítidlo měnící svou barvu

Jeden z pokojů je však černý, v něm se ubytovávají obzvláště významní hosté. Měl jsem možnost s jedním z nich mluvit. Byl to spíše konzervativní člověk a pokoj si sám nevybral. Proto z něj nebyl úplně nadšený.

"Připadám si tam trochu jako v hrobce. Pořád zakopávám o stoličku, která vystupuje ze zdi a není na pozadí černé stěny vůbec vidět. Taky jsem nemohl najít svoje černé ponožky,“ smál se. I tak to však pro něj byl zážitek, na který bude dlouho vzpomínat.

1. podlaží - pokoj

1. podlaží - pokoj

2. patro

Druhé poschodí navrhl britský architekt sir Norman Foster, nositel snad všech nejvýznamnějších architektonických cen, mimo jiné autor londýnské "Okurky" nebo nejvyššího silničního mostu světa Millau Viaduc ve Francii.

Ten obložil většinu stěn na chodbách i v pokojích bílou kůží. Chodbu doplňuje stříbřitá plastika od baskického sochaře Eduarda Chillidy, který je architektovým osobním přítelem.

2. podlaží - pokoj

2. podlaží - pokoj

Ložnici v každém pokoji Foster zcela propojil s koupelnou, což podtrhuje dlouhý podsvícený pult z kamene. Koupelnovému koutu dominují velká kruhová zrcadla, sprchový kout má půdorys lidského oka.

3. patro - popsáno výše

4. patro

Čtvrté patro pochází od londýnské dvojice mladých architektů Plasma Studio, jediných autorů, které zadavatelé neoslovili přímo – návrh vzešel ze soutěže. Rozhodně se však mezi ostatními nemusí stydět, jejich návrh je jedním z nejvýraznějších.

Plasma Studio sází na styl dekonstruktivismu, který boří zažité konvence svislých stěn, podlahy a stropu. Jako obklad na chodbách použili nerezový plech, který polámali do nepravidelných výčnělků a prohlubní. Vznikla tak souvislá soustava kovových krystalů, připomínající umělou jeskyni.

4. podlaží - chodba

4. podlaží - chodba

Neonové osvětlení se od zprohýbaných stěn různě odráží, takže vzniká jakýsi kaleidoskop, v němž ztrácíte půdu pod nohama. Z větší dálky než půl metru nevíte, kam chodba pokračuje.

Pro lidi vracející se z večírku může být docela problém trefit se do svého pokoje. Pozor musí dávat i v ložnici, protože podobně krystalově zohýbané jsou i stěny zcela prosklených koupelen. Ostrý skleněný roh může při neopatrnosti způsobit pořádnou modřinu.

4. podlaží - koupelna

4. podlaží - koupelna

5. patro

Páté poschodí "obléklo" duo španělských módních návrhářů Victorio & Lucchino. Vchod do chodeb hlídají dvě bílé mramorové sfingy, které kontrastují s černými stěnami a podlahou.  V pokojích je zase temně černý nábytek v protikladu s pestrobarevnými stěnami, jež originálně květinovými vzory pomaloval výtvarník Sergio Cruz.

5. podlaží - pokoj

5. podlaží - pokoj

6. patro

Toto podlaží si - stejně jako ztvárnění koktejlového baru v přízemí - vzal na starost anglický designér Marc Newson. Zhlédl se v retro stylu, takže ohnivě rudé stěny se žlutými neony na chodbách připomínají zaoblená historická auta nebo staré chladničky.

Naproti tomu v pokojích kombinuje zařízení v uklidňující šedé a bílé barvě. Koupelnu lze díky prosklené stěně vizuálně propojit s ložnicí nebo ji zatáhnout skládací stěnou.

6. podlaží - pokoj

6. podlaží - pokoj

7. patro

Autor sedmého patra, britský designér Ron Arad, si libuje v křivkách. Při čekání na výtah si můžete sednout na kruhovou pohovku osvětlenou lustrem na kruhovém půdorysu a na nástěnných obrazovkách sledovat některý z osmnácti televizních kanálů.

V pokojích koupelny od ložnic oddělují zvlněné příčky, v nich jsou zasazeny pravidelně oválné vany a umyvadla.

7. podlaží - koupelna od Rona Arada

7. podlaží - koupelna od Rona Arada

8. patro

Zakřivené linie jsou vlastní i skotské architektce Kathryn Findlay, jejíž návrh osmého poschodí se vzdáleně blíží tvorbě Zahy Hadid. Ke spolupráci si přizvala designéra osvětlení Jasona Brugese. V kruhové místnosti u výtahů se lze posadit na několik bílých polstrovaných ostrůvků.

Když zde kráčíte kolem zakřivených stěn, světelné body na nich mění barvy podle vašeho pohybu. V neonových trubicích u podlahy na chodbách běhají sem a tam ostrá světla.I ve futuristicky laděných pokojích je jen minimum přímých čar.

8. podlaží - prostor u výtahů

8. podlaží - prostor u výtahů

V těch větších se jako had vine kolem stěn dlouhá lavice, která volně přechází v pracovní stůl. V menších stojí vana uprostřed místnosti, od níž ji lze oddělit jen bílým závěsem.

9. patro

Protikladem ke všem ostatním, barvami a tvary překypujícím, interiérům je minimalistický návrh devátého patra od newyorského architekta Richarda Gluckmana. Chodbám i pokojům dominuje šedá barva, není tu nouze o pravé úhly. Chodby jsou osvětleny pouze v rámech dveří jednotlivých pokojů.

Většinu zařízení kromě koupelny a postele autor umístil do obdélníkových výklenků v podsvícených stěnách. Koupelna je opět zcela prosklená, můžete ji však zatáhnout závěsem.

9. podlaží - koupelna se zrcadlem na skleněné stěně

9. podlaží - koupelna se zrcadlem na skleněné stěně

Zrcadlo autor vytvořil pouze úpravou části skleněné stěny, takže kolem svého odrazu vidíte skrz stěnu do pokoje.

10. patro

Desátému poschodí patří japonská strohost architekta Arata Isozakiho. Prostor u výtahů je galerijně nasvícen skleněnými čtvercovými deskami na stropě. Je hodně prosvětlený, takže vstup do tmavé chodby působí jako odvážný krok do neznáma.

Dost temné jsou i pokoje, které lze výrazně zastínit posuvnými panely se čtvercovou sítí. Všudypřítomnou čerň doplňuje zlatá barva na okénku, jímž lze komunikovat mezi ložnicí a koupelnou.

10. podlaží - standardní pokoj

10. podlaží - standardní pokoj

11. patro

Nejhravější kreace vytvořili španělští designéři Javier Mariscal a Fernando Salas v jedenáctém patře. Hned po výstupu z výtahu návštěvníky překvapí Mariscalova socha bílého kaktusu s pestrobarevnými skvrnami.

Stěny na chodbách pokrývají černobílé kožešiny, v černé a bílé jsou také přehozy na postele v ložnicích. Podlahy a stěny pokojů jsou však nápadně barevné, což doplňuje nábytek z výrazně prokresleného exotického dřeva.

11. podlaží - pokoj

11. podlaží - pokoj

12. patro

Dvanáctého patra se chopil hlavní autor hotelu, Jean Nouvel, který využil ke spolupráci fotografy Nobuyoshi Arakiho z Japonska a Rolanda Fleischera z Německa. Jejich atmosférické snímky lidského těla a rostlin pokrývají stěny a stropy v pokojích, zatímco zdi na chodbách jsou temně černé, ozářené jen úzkými linkami bílého a červeného světla.

Ve dvanáctém patře je dvanáct velkých pokojů, včetně dvou prezidentských apartmá. Prezidentské apartmá má tolik místností, že v něm můžete zabloudit. Orientaci ještě ztěžují zrcadla na stěnách a prosklená stěna koupelny.

12. podlaží - výhled z pokoje

12. podlaží - výhled z pokoje

Jedna ze dvou ložnic je umístěna na boční straně hotelu, takže přímo z postele je panoramatický výhled na velkou část Madridu.

13. patro

Těsně pod střechou hotelu Jean Nouvel ztvárnil podobu fitcentra s bazénem a saunou a také nočního baru, který zvláště o víkendech pulzuje hlučnou hudbou a nevázanou zábavou. Místnost s bazénem je zbarvena do červena a je tu dost teplo, takže si tu připadáte jako v infračervené troubě.

Jedinou stěnu nočního baru tvoří napjatá plachta použitá i jinde na fasádě, což u některých návštěvníků může vyvolat pocit nejistoty. V teplých letních nocích plachta terasu zakrývá jen do výšky těsně nad pasem, od podzimu do jara mezeru mezi plachtovým zábradlím a střechou uzavírají plexiskla.

Bazén v 13. podlaží

Bazén v 13. podlaží

Ještě více odvahy vyžaduje vstup na prosklenou lávku, která jako prstenec obepíná středový pás budovy s výtahy. Když na sklo vstoupíte, jako byste se vznášeli třináct pater nad zemí.

Apartmá za sto tisíc korun

Tím výčet autorů hotelu ještě nekončí. Podobu podzemních garáží zpracovala Teresa Sapey, architekta narozená v Itálii a žijící v Madridu. Restauraci v přízemí navrhl francouzský designér Christian Liaigre, zahradu vytvořilo britské duo Bourne + Bell a autorem pětimetrové ocelové plastiky na zahradě je slavný brazilský architekt Oscar Niemeyer, mimo jiné autor budovy sídla OSN v New Yorku.

Zahrada hotelu

Zahrada hotelu

Díla tolika slavných tvůrců nenajdete snad v žádné jiné budově světa. Proto nelze jinak než ji ozdobit superlativy. A ceny? Za noc se snídaní v nejlevnějším pokoji zaplatíte v přepočtu přes pět tisíc korun, nocleh v nejdražším prezidentském apartmá vyjde téměř na 100 tisíc korun.

Autor:




Nejčtenější

Spirály. Dostatek světla, příjemné barvy a ladné křivky jsou potřeba v Nové...
Prozářená architektura. Most v poušti i ladné křivky psychiatrie

Světové stavby posledních let, které si nejlépe poradily se světlem a pohrály si s osvětlením. Většina z nich získala nominaci či zvítězila v prestižních...  celý článek

Křehkost geometrické industriální stavbě dodávají subtilní prvky kovových...
Sedm rodin na 235 metrech čtverečních. V Japonsku žádný problém

Japonský hudebník Katsuhiro Honda získal starý dům ve městě Saitama na ostrově Honšú. S pomocí architektonického studia Eureka nemovitost přestavěl na moderní...  celý článek

Tenká dlažba se po pěti letech používání „loupe“ jako perník.
Kdo šetří na dlažbě do exteriéru, může se pěkně spálit. Podívejte se

Kupovat levné věci se nevyplácí, o tom se bohužel přesvědčil i čtenář Lubor. Se svým příběhem se tak alespoň přihlásil do naší soutěže Léto na nové terase či s...  celý článek

Dům s přilehlou garáží při pohledu z ulice. Okna nahoře patří třem ložnicím....
Postavili si moderní „perníkovou chaloupku“. Šindele nahradil hliník

Rodinnému domu opláštěnému hliníkovými šablonami přezdívají místní perníková chaloupka. Leží kousek od Brna, v malebné obci obklopené vinicemi. Majitelé v něm...  celý článek

Kromě „hlavního“ domu si nechala rodina postavit i saunový domek a také dům pro...
Recept na stres z práce? Víkendový dům v lese s výhledem na jezero

Srubový dům si nechal postavit úspěšný helsinský manažer Tuomas na venkově, aby mohl se svoji rodinou trávit volné chvíle v přírodě. Pojal jej pouze jako druhé...  celý článek

Další z rubriky

Křehkost geometrické industriální stavbě dodávají subtilní prvky kovových...
Sedm rodin na 235 metrech čtverečních. V Japonsku žádný problém

Japonský hudebník Katsuhiro Honda získal starý dům ve městě Saitama na ostrově Honšú. S pomocí architektonického studia Eureka nemovitost přestavěl na moderní...  celý článek

Mnoho v jednom. Hotel v nizozemském Zaandamu, předměstí Amsterdamu, je zdánlivě...
Nejzářivější světové stavby. Domov pro oceánology i činžák po plastice

Světové trendy, zářivé barvy, ale také industriální kov a šeď. To vše najdete u nejlepších světových staveb posledních let. Většina z nich získala nominaci či...  celý článek

Kupa domů. Návštěvnické centrum nábytkářské firmy Vitra v neměckém Weil am...
Nejúžasnější světová architektura. Balancující stodola i umělý ostrov

Světové trendy, organické křivky i minimalistické kostky. Stavby ve vzduchu, pod zemí i na vodě. Zářivé barvy, ale také industriální kov a šeď. Nové...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.