Přibližte nám své studio. Pracujete pod nějakou značkou?
Jsem přesvědčený, že nejlepší návrhářskou značkou je jméno, proto se mé studio nazývá stejně jako já, Tomáš Havránek. Nestojím o velké studio, snažím se pracovat sám na sebe a budovat si dobrou pověst v oboru. Ideální klient si mě většinou sám vyhledá. Pokud přijde na doporučení, už ví, co ode mě může očekávat, jakým způsobem pracuji a jak vypadá výsledek mé práce.
Jste zvyklý dělat ústupky a kompromisy?
Pro mě je důležitá první schůzka s klientem, první kontakt, který vede k jedinému cíli, abychom se vzájemně pochopili a dokázali vnímat své nápady. V mnoha momentech klienta jednoznačně respektuji, přistoupím za určitých okolností i na kompromisy, vždy si však hájím své návrhářské sebevědomí. A pokud cítím, že jsem tlačen k nevkusu a špatnému řešení, snažím se tuto hranici nepřekročit.
Jak přesvědčíte klienta, že váš krok je správný?
Nikdy nepoužívám formu přesvědčování, ale pokusím se ukázat své rozhodnutí na návrzích a vizualizacích. Klient vidí, jak by výsledek mohl vypadat, a já mu vysvětlím, proč považuji řešení za správné.
Designér Tomáš Havránek
Tady je asi důležitá komunikace s klientem. Hovoříte před zakázkou také o jeho zájmech a potřebách?
Zajímají mě dvě úrovně. První, k čemu má sloužit místnost, byt, interiér, jakým způsobem doma rodina funguje, zda v bytě klienti jen přespávají a relaxují, nebo v něm naopak aktivně žijí, přijímají spoustu návštěv. A druhá věc je rozpočet, který si klient často špatně nastaví. Právě proto, že už nemyslí na nákup doplňků nebo výtvarného umění či podcení některé momenty, například kvalitní osvětlení nebo podlahu.
Co vás napadá, když poprvé stojíte v prázdném prostoru?
Zajímají mě zejména technické vklady, proporce, světelná kvalita a také komunikace místností s celkovým interiérem. Poté se snažím v novém prostoru najít nějakou atmosféru, záleží na typu architektury a její historii.
V novostavbě se atmosféra těžko nalézá. Většinou když zkoumám místnost či terén, mám jasno v základním uchopení. Samozřejmě mi hodně dopomůže klient svými požadavky a osobním pohledem na věc.
Můžete, prosím, charakterizovat svůj rukopis?
Snažím se nenavrhovat zbytečné efekty, ale jít důsledně cestou kvality zajišťující dobré bydlení. Není mi moc blízký dekorativní ani chalupářský styl, naopak mám rád interiéry čitelné a jednoduché, které nepůsobí neosobně a dokážou popsat charakter uživatele.
Propojení bílé kuchyně s jídelnou v pistáciové barevnosti tvoří harmonický celek.
V televizním pořadu Bydlení je hra jste působil v roli designéra a diváci vás tak mohli sledovat přímo v akci. Co se vám na této práci líbilo a na co jste si musel dávat pozor?
Bydlení je hra mapuje práci návrháře. S klientem jsme spolupracovali po celý čas realizace, věděl, kam návrh směřuje a jaký bude výsledek. Bylo důležité uhlídat, abychom si s ním rozuměli a ničím zásadním ho nepřekvapili. Určitě by se nemělo stát, aby klient v závěru realizace řekl: aha, je to fajn, ale myslel jsem si, že můj pokoj bude vypadat úplně jinak.
V jedné z vašich realizací mě zaujala knihovna inspirována mapou New Yorku. Odkud čerpáte nápady?
Většinu z nich nosím v hlavě dlouho a jen čekám na pravého klienta. A někdy mě inspiruje klient sám, což mě baví. Inspirace je metoda pohledu na svět. V mé profesi jde už o "postižení". Ať se věnuji ve volném čase čemukoliv, vždy v činnosti nacházím nové podněty.
Nemusím jen listovat časopisy a navštěvovat tematické výstavy či veletrhy, inspirují mě tvůrčí obory od divadla přes hudbu po výtvarné umění. Také mi pomáhá setkávání s tvůrčími lidmi z oboru. A mezi mé největší vášně patří cestování, při něm spojuji inspiraci i s relaxací.
Díky vaší profesi nahlédnete do mnoha domácností. Jak hodnotíte stav současného bydlení u nás?
Vnímám to jako velkou bolest, bohužel český člověk je velmi konzervativní a do jisté míry rezignoval na kvalitní a vkusné bydlení. Na druhou stranu, pokud má peníze, touží investovat do okázalých předmětů, vystavených na odiv. Panují určité zažité stereotypy, které v minulosti zakořenily a velice špatně se nyní odbourávají.
Reaguje-li klient na změnu odmítavě s poznámkou, že má "jiný" vkus, nelze s ním souhlasit. Vkus existuje buď jen dobrý, nebo špatný. Dobrý vkus má mnoho podob, ale nevkus zůstane vždy nevkusem.
Výchozím bodem k realizaci studentského pokoje se stal box určený ke spaní i relaxaci, který dominuje středu místnosti.
Co si myslíte o bydlení v paneláku? Dá se zkvalitnit standardní interiér a tím i život v panelovém domě?
Bydlení v paneláku nepovažuji úplně za tragické a odstraněním nekvalitních materiálů zůstane na málo metrech čtverečních poměrně funkční, logická a jasná dispozice. Lidé však musí zohlednit fakt, že panelový byt je určen pro bydlení ve městě. Jde do jisté míry o kolektivní a malometrážní bydlení.
Pokud chce někdo v paneláku vytvořit bydlení typu à la Provence nebo navrhnout chalupářský interiér, nepochopil asi, v čem bydlí, a měl by se přestěhovat na vesnici nebo za město. Venkovské styly vizuálně vycházejí z jiných potřeb a funkcí používání interiéru. Má-li tedy člověk jasno, kde chce bydlet, lze v paneláku docela dobře a kultivovaně žít.
O které místnosti se lidé zajímají víc než před lety?
Jsem rád, že kuchyně již běžně prorůstají do obývacích pokojů, takže se stávají méně izolovanými. Velkou radost mám také ze změny přístupu ke koupelnám. Lidé této místnosti věnují mnohem víc pozornosti, vymezují jí větší prostor, propojují s ložnicí a není už neobvyklé, že si zařizují i víc koupelen v jednom bytě.
Koupelna v současné době již neslouží pouze k naplnění základních hygienických potřeb, ale stává se z ní relaxační místnost v podobě příjemného wellness centra.
Jednoduše zařízený pokoj pro single majitelku ozvláštňují akcenty fialové barvy a tapeta s výrazným retro vzorem.
Na které prostory se naopak při zařizování stále zapomíná?
V českých domácnostech se hodně zanedbává vstup do bytu, přitom jde o první kontakt s interiérem. Funkce zádveřního prostoru se podceňuje i v novostavbách: z malé místnosti, jež čítá často jen dva metry čtvereční, nebo z úzké tmavé chodby se vchází ihned do luxusní haly. Ten kontrast je hodně viditelný.
Co vás přivedlo k nápadu založit Akademii bydlení?
S mým kolegou Ivo Prokelem jsme uvažovali o myšlence seznamovat a spojovat klienty s našimi dodavateli a následně s nimi navazovat spolupráci. Začali jsme s pořádáním jednodenních tematických akcí, seminářů a workshopů, na nichž se lidé setkávají a získávají kontakty a nejrůznější informace z oboru. V poslední době jsme naši nabídku rozšířili o roční kurzy pro začínající designéry v rámci rekvalifikace.
Preferujete, aby se na interiérový design nahlíželo komplexně, studovaly se všechny příbuzné obory?
Ano, výběrem nábytku práce designéra nekončí, architektura, ale i výtvarné umění či grafický design s navrhováním hodně souvisí. Designér by si měl umět vyhledat grafika, fotografa nebo specialistu na výtvarné umění a komunikovat s nimi na určité úrovni. Pak se mu určitě podaří tyto lidi nadchnout pro svůj projekt.
Moderní interiér díky volbě kvalitního designu v kombinaci s principy feng-shui doslova dýchá klidem.
Myslíte si, že umělec přistoupí na takovou zakázku a namaluje dílo podle požadavků designéra?
Výběr výtvarného umění je hodně specifická záležitost a potřebuje osobní vklad. Smyslem není, aby výtvarné umění doplnilo prázdnou stěnu. Člověk se musí do obrazu zamilovat. Na druhou stranu často od umělců slyším, že si lidé nekupují výtvarné umění, že nemají pro koho malovat.
Ideální by tedy bylo, kdyby designéři přišli klientovi naproti a umožnili mu se s ním potkat. Designér tak může plnit prostředníka setkání. Nechceme kupovat plakáty z hobby marketu, raději sáhneme po výtvarném umění, které je pro interiér působivější. Kritériem mohou být rozměry nebo námět obrazu, rozhodně ne modrý odstín k sedačce. Chceme jen, aby oslovený umělec nějak uchopil daný interiér a zohlednil ve svém díle, že maluje pro klienta na zakázku.
Prozraďte nám, v čem bydlíte vy a jakými věcmi se rád obklopujete?
Mé bydlení charakterizují bílé stěny a absence jakýchkoliv dekoračních textilií. Nenajdete zde žádné závěsy, záclony ani ubrusy, jen formátové koberce. Obdivuji umění, a proto si nedovedu interiér bez uměleckého díla představit. Většinou se obklopuji artefakty svých kamarádů výtvarníků, jejichž díla mě dobíjejí obrovskou pozitivní i tvůrčí energií.
Mám také rád život bez dveří, propojený interiér, v němž se mohu procházet. Největším bonusem jsou však pro mě prostor a světlo. Ze slunce čerpám životní energii a prostor mi přináší pocit, že se mohu ve svém bytě nadechnout.
Tomáš Havránek*1970 Od roku 2008 spolupracuje s Českou televizí v pořadu Bydlení je hra a v roce 2010 odstartoval vzdělávací projekt Akademie bydlení pod značkou IDK – Interier design kurzy. Žije a pracuje v Praze a Ostravě. |
