Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Navrhovat design je zábavné, tvrdí autor drátěných křesel Jan Plecháč

  1:00aktualizováno  1:00
Jan Plecháč o své profesi hovoří s neobyčejnou lehkostí. Stejným způsobem navrhuje produkty, které hravou a nadčasovou estetikou oslovují širokou veřejnost u nás i v zahraničí, včetně slavné značky Cappellini.

Jan Plecháč (vpravo) a Henry Wielgus | foto: Archiv studia Jan Plecháč & Henry Wielgus

Za kolekci sedacího nábytku Icons získal mladý designér významná ocenění, ikonická drátěná křesla zaujala prestižní světové výrobce. Nejen pro ně ve svém studiu, jež založil s kolegou Henrym Wielgusem, pracuje na dalších nekonvenčních projektech.

Vystudoval jste střední uměleckou školu, poté jste pokračoval na vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pocházíte z umělecké rodiny?
Nevyrůstal jsem v rodině umělců, moje maminka je profesorka a otec inženýr. Silně však na mě zapůsobil náš rodinný přítel, emigrant, designér. Když k nám po revoluci přijel, bral jsem ho jako personu. Vnímal jsem jeho chování, styl, líbilo se mi, jak kreslil, co dělal a vytvářel. Úplně jsem se do povolání designéra zamiloval.

Asi půl roku před přijímačkami na uměleckou školu jsem začal chodit na hodiny kreslení, protože do té doby jsem kreslit neuměl. Dostal jsem se na žižkovskou uměleckou školu, obor konstrukce a tvorba nábytku interiérů. Po maturitě jsem pak nastoupil do ateliéru architektury a designu, který na VŠUP vedli Jiří Pelcl a Radim Babák.

Maximální jednoduchost a variabilita se staly zásadními atributy designu

Maximální jednoduchost a variabilita se staly zásadními atributy designu nábytkového systému Stavebnice 01. Jednotlivé díly se spojují prostřednictvím pevných komponentů z lakované oceli a mohou se dle vůle klienta různě rozšiřovat a přizpůsobovat prostoru.

V současné době se architektura a design studují odděleně. Vzpomínáte na propojení oborů rád?
Po zkušenostech ze školy dnes vím, že designu se učit tolik nemusíte, časem k němu dozrajete, ale o architektuře toho musí člověk vědět hodně. Na vysoké škole jsme měli od všeho trochu. Odskočit si od architektury k designu nás bavilo, protože navrhovat produkty bylo zábavné. Právě přeskakování z jednotlivých měřítek nás na tom všem bavilo nejvíce.

Fotogalerie

Dům má jiné měřítko než nábytek do pokoje a jiné než párátko, které nyní navrhujeme. Stejně jako u designu automobilu, také u párátka se toho dá mnoho vymyslet, jen měřítko je zmenšené.

V diplomové práci s názvem Icons jste se věnoval designu nábytku. Procházel jste nějakým procesem, než jste přišel na to, že budete navrhovat židle z drátěné konstrukce?
Původně jsem chtěl navrhovat čalouněný nábytek. Časem mě napadlo postupně čalounění odstraňovat, až jsem začal vytvářet drátěné konstrukce s čalouněním. Stále jsem nebyl zcela spokojen a začal jsem odebírat jeho poslední zbytky. Nakonec nezůstalo čalounění žádné a zbyly pouze drátěné formy, které mě nadchly. Aby koncept působil srozumitelně, napadlo mě přebírat ikony z minulosti a tím do drátěné formy vetkat příběh.

Objev roku: Jan Plecháč,  sedací mobiliář Icons

Objev roku: Jan Plecháč, sedací mobiliář Icons

K prvnímu návrhu kolekce vás podle tvaru křesla inspirovala
dávná historie nebo židle Philippa Starcka Ghost chair?

Mám rád staré věci, stará auta, starý nábytek, je to i důvod, proč odkazuji k reinterpretacím, proč sahám pro inspiraci do minulosti. Moc mě baví vzít starší věc, změnit jí kontext, dát ji do jiného prostředí. Věc se začne chovat zcela jinak a je vlastně nová. Nabízí nový příběh.

Myslím, že by bylo dost složité vycházet ze Starcka, protože mé přístupy jsou podobné. Ale ani Starck není první, který přebírá věci z minulosti. Můj koncept však vznikl z jiné myšlenky, chtěl jsem vytvořit řadu, která půjde chronologicky od minulosti k přítomnosti, a vybírat si z dané doby jen ten nejsilnější kousek. Logicky jsem sklouzl k rokoku, protože tvar "ludvíkovského" křesla každý zná. Pracoval jsem se vzpomínkami a sympatiemi a prolínal je skrz všechny mé návrhy.

Hravá a originální je novinka Staveb ice 02. Jednotlivé různě veliké kulaté

Hravá a originální je novinka Staveb ice 02. Jednotlivé různě veliké kulaté komponenty lze pospojovat pomocí drátu, a tak tvarovat objekt podle vlastních představ.

Do jakého prostředí se vaše křesla hodí?
Základ byl úplně jasný, transformace nábytku z interiéru do exteriéru. Chtěl jsem smazat hranice mezi těmito dvěma světy. U těch mých dráťáků se mi líbí, že najednou vezmete Ludvíka nebo Hoffmana či Rietvelda a přenesete je na zahradu, v níž by nikdy nemohli existovat, neboť by se za týden křesla rozpadla. Snažil jsem se posunout hranice těch věcí a použít je jinak.

Vydrží křesla jakékoliv počasí? Nezmění po čase drátěná konstrukce svůj původní tvar?
Kovové židle jsou povrchově upravené komaxitem používaným pro exteriéry, takže se materiál chová stejně jako každá jiná drátěná židle umístěná na terase. Zátěžové zkoušky u malých sérií se neprovádí, neboť jsou extrémně drahé. Proto jsem židle vytáhl na tři veletrhy a nechal lidi, aby je sami spontánně otestovali. Tím jsem rozpoznal skryté mouchy, které jsem se pak snažil napravit. Přál bych si, aby mé židle vydržely přes padesát let, proto mi jejich trvanlivost trochu starost dělá.

Vaše diplomová práce stále slaví velké úspěchy. V loňském roce jste zaujal Akademii CGD a odnesl si ocenění Objev roku 2010. Drátěná křesla jste také vystavil na nejznámějším veletrhu designu v Miláně, kde sklízela ovace. A do třetice vás oslovilo několik světových výrobců, mezi nimi také Giulio Cappellini. Jaké byly vaše první pocity?
Skvělé. Když jsem spatřil v telefonu e-mail od Giulia Cappelliniho, nevěřil jsem, říkal jsem si - to je snad vtip, to není možné. Samozřejmě jsem pak byl nadšený. V předvečer jeho návštěvy jsem ještě zašel k našemu klientovi, kterému jsem navrhoval kavárnu, půjčit si kávovar, abych mu mohl uvařit dobrou italskou kávu. Ze setkání mám skvělý pocit, popovídali jsme si o všem možném, o jeho dětech, o tom, co nás baví, a samozřejmě o designu.

Do projektu pro Cappelliniho jsem přizval ještě svého kolegu Henryho Wielguse. Společně jsme předložili pět návrhů, pět nových cest, jak pracovat s drátem. Giuliano si vybral pro veletrh v Miláně kruhové křesílko a pohovku a oba kusy se vystavily. Nyní pokračujeme na dalších kruhových křesílkách, k prvnímu kusu navrhujeme celou "rodinu".

Policový systém Stavebnice 01 ocení zejména mladí lidé, kteří preferují

Policový systém Stavebnice 01 ocení zejména mladí lidé, kteří preferují jednoduché, originální a prakt ické vybavení, jež mohou libovolně variovat v prostoru.

Do prodeje se z kolekce Icons v dohledné době dostane také křeslo Red and Blue Chair, ikona z roku 1917 architekta Gerrita Rietvelda. Za jakou cenu se bude prodávat?
Křeslo Icon 03 bude bohužel poměrně drahé, protože samotná výroba není vůbec levná. Jde o ručně letované křeslo a ačkoliv drát nic nestojí, ruční letování je hodně nákladná záležitost. Na křeslu není vidět svár, je naprosto čistě svařené, takže vypadá, že svařené vlastně není. V tom spočívá jeho kouzlo.

AAAPoptávka.cz

Na loňském Designbloku jste se svým kolegou Henrym Wieglusem představili také novou kolekci dřevěného nábytku Koule.
Nápad spočívá v jednotných profilech koulí, s nimiž si můžete hrát, jako byste dostali do rukou stavebnici. Inspirovali jsme se opět v minulosti. Přemýšleli jsme nad vyřezávanými klasicistními tvary a chtěli jsme je poskládat trochu jinak.

Vyčistit je do tvaru koule a jen velikostí si pohrávat s tvaroslovím, které je pro klasicistní nábytek typické. Skládačka, která umožňuje mnoho možností tvarů i typů. Z jednotlivých koulí se dá poskládat lampa, stolek, věšák nebo podnože pod stůl či židlička. Pohráli jsme si s barvami, ale také s povrchy kulatých tvarů. Například pogumovaný povrch nebo přiznaný jasan působí velmi hezky, krásně dopadla také varianta kartáčovaného jasanu, kde prosvítá struktura dřeva v černé barvě.

Před Vánocemi jste se také produkčně podílel na oblíbené akci Design Supermarket. Co bylo hlavní myšlenkou projektu?
Design Supermarket začalo organizovat občanské sdružení Tai Lab, v němž kromě nás dvou působí i Zuzana Mašínová. Duchovním otcem celé akce je však můj kolega Henry. Sám jsem se do akce zapojil až při pořádání druhého ročníku. Myšlenka festivalu byla již od počátku poměrně jasná. Znali jsme mnoho studentů i mladých designérů, kteří své věci nedotahovali do konce a nechávali je pouze v počítači, neboť neměli hotové práce kde prezentovat.

Proto jsme se rozhodli vytvořit výstavu, která bude zároveň prodejní, a tím lidi motivuje k dokončení návrhů. Mysleli jsme i na zákazníky, toužili jsme být určitou
alternativou k předvánočnímu stresu a navodit oázu klidného prostředí.

Na jednoduchý policový systém lze zavěsit lampu nebo  tričko. Důvtipnou

Na jednoduchý policový systém lze zavěsit lampu nebo tričko. Důvtipnou nábytkovou sestavu představili designéři jako novinku na loňském Designbloku.

Prozradíte nám, jaké jsou vaše nejbližší plány?
Pracovat na kolekci pro Cappellini a holandskou firmu Richarda Huttena. A mezitím dát dohromady nové kolekce, aby se mohl spustit jejich prodej. Také navrhujeme interiéry a pouštíme se i do realizace rodinného domu.

Jan Plecháč

*1984

Úspěšný český designér odstartoval slibnou kariéru již na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, obor Architektura a design, kterou studoval v letech 2004–2010.

Za diplomovou práci designu sedacího nábytku Icons získal ocenění akademie Czech Grand Design Objev roku 2010 a ocenění Elle Décor International Award. V roce 2012 založil s kolegou ze školy Henry Wielgusem (*1982) studio JAN & HENRY.

Kreativní duo se snaží přesahovat hranice umění, designu a architektury. Jejich produkty se vyznačují perfektním zpracováním a čistotou tvarů.

Oba designéři vystavují na českých i zahraničních výstavách a spolupracují s prestižními světoznámými výrobci.

Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.

Autor:




Nejčtenější

Vila Hermína je zasazena do svažitého terénu, neobvyklou fasádu tvoří...
Majitelé růžové stavby to vzdali: vila s šikmou podlahou je na prodej

Češi se nebojí experimentovat ani na poli architektury. Důkazem toho může být netradiční rodinná vila v obci Černín na Benešovsku. Je postavena v prudkém svahu...  celý článek

Vilu si nechal postavit Michael Thonet v parku vedle své továrny, kterou...
Vila slavného Michaela Thoneta, tvůrce ohýbaného nábytku, chátrá

Vila geniálního Michaela Thoneta, který proslul výrobou ohýbaného nábytku, chátrá. Dům si rodák z Boppardu nechal postavit v parku hned vedle své první...  celý článek

Hrázděný dům stojí v  městečku Saint-Maur-des-Fossés.
Bydlí v krásné hrázděné vile. Rekonstrukce probíhala zběsilým tempem

V samém srdci Francie, městečku Saint-Maur-des-Fossés, ležícím na jihovýchodním předměstích Paříže, se proměnil hrázděný dům v nový domov pro multikulturní...  celý článek

Klecany, Československé armády. Nemovitost je kulturní památkou.
Historická sídla na prodej. Jaké zajímavé památky jsou v Česku k mání

V České republice se prodává velké množství historických sídel v různé kvalitě. Některé jsou před rekonstrukcí, do jiných se můžete ihned nastěhovat. Většina...  celý článek

Lucerna umně spojuje svou už trochu zašlou důstojnost s aktuálním uměním.
Pražské pasáže jsou fenoménem. Jak v nich život vypadá dnes?

Pražské pasáže vznikaly jako nákupní prostory, které návštěvníkům poskytovaly útočiště před nepříznivým počasím a okouzlovaly je nejen pestrou nabídkou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.