Obytná veranda přináší celé rodině řadu potěšení. I když původně vznikla proto,...

Obytná veranda přináší celé rodině řadu potěšení. I když původně vznikla proto, že Denisa chtěla někam do domu zabudovat desítky let staré dveře s původními zdobenými skly. Trvalo to sice pár let, ale povedlo se to dokonale. | foto: Petr Adámek

Předělává sto let starý dům. Matka ji lituje, že nemá na nábytek

Proč je dům Denisy Bartošové tak nezvykle útulný? Možná proto, že v této domácnosti plné pastelových barev se s láskou předělávají dávno nepoužívané věci, bydlí tu nalezení psi, kočky a na zahradě slepice zachráněné z velkochovu.

Když k Denise přijde domů na návštěvu kutil, hned chce něco přetírat. A matka ji lituje, že nemá na nový nábytek. Patina prostě není na první pohled dokonalá, ale je tu záměrně.

„Vždycky se mi tento styl líbil, nadšeně jsem všechno natírala, opalovala, šmirglovala. Často jsem na tom nechala ruce,“ říká designérka Denisa Bartošová. Oprýskané barvy, občas škrábanec na skříni či na podlaze mají totiž nevšední atmosféru. Ale nestačí jen vedle sebe poskládat různé věci.

Sto let starý dům prošel před lety necitlivou modernizací. Denisa se snaží jej přiblížit původnímu stavu a záměrně mu ostařuje vzhled doma i zvenku.

Je potřeba mít cit, nebát se barev, improvizovat, místo drahé investice použít dobrý nápad. Pak se povede harmonický celek jako Denise, která se obklopila barvami, v nichž se jí příjemně žije: bílou, šedou, růžovou, šalvějově zelenou.

V domě bydlí devátým rokem. Zázemí tu mají dcera Adéla i manželovy dvě děti z prvního manželství, které zde tráví víkendy. Aby dům vypadal podle představ, musela jej Denisa hodně změnit. Jiní by podstoupili nákladnou rekonstrukci, jí většinou stačily barvy, nápady a šikovní místní řemeslníci. Dovnitř se kromě běžných místností vešel vlastní obchod a v plánu je vybudování ateliéru a studia pro pořádání kreativních workshopů.

Proti času

Sto let starý dům v památkové zóně Kostelce nad Černými lesy Denisu okouzlil výhledem na horizont „černých“ lesů. Předešlý majitel se bohužel snažil za každou cenu modernizovat. „Zmizela řada původních prvků, dispozice byla tak vyčištěná, že z ulice bylo vidět až na zahradu,“ vypravuje Denisa, která dům přibližuje k originálu.

„Vytrhali jsme laminátové podlahy, v podkroví zůstaly natřené OSB desky, postavili jsme příčky a šatnu,“ dodává. Schodiště je opět „staré“, truhlář je obložil palubkami.

Denisa obešla pár nákladných řešení a vymyslela levnější varianty: v ložnici si například vysnila modré nebe s ptáčky. Drahou tapetu proto nahradily výmalba a samolepky.

Dětský pokoj vytapetovala také zajímavě, použila totiž stránky ze starých sešitů s notami.

Láska je láska

Denisa vystudovala oděvní návrhářství. Než se našla v současných profesích, pracovala jako hospodářka základní školy, občas si přivydělala jako stylistka či aranžérka výloh. Rozhodujícím momentem bylo podle ní focení vánočních dárků v kulinárním časopise. Od té doby se její život víceméně točí okolo jídla, a to i doma, kde má pracovní zázemí.

Poté, co jí vyšla knížka Láska prochází kuchyní s recepty na jedlé dárky, nechtěla být jen vášnivou kuchařkou, jak se o ní psalo. Druhá s názvem Láskominy (více zde), na níž se stejně jako na té první podílel manžel David, je proto tvořivější . Za obě knížky má doma první ceny z mezinárodní soutěže v kategorii design a zábava.

„Když mám čas, vařím, experimentuji a vymýšlím recepty podle toho, na co mám zrovna chuť. Inspiruji se všude a podle sezony. Je důležité mít vše po ruce, nemuset kvůli jedné věci jet do Prahy,“ komentuje Denisa, která pro svůj obchod navrhuje formičky, etažéry či zástěry. Ručně vyrábí šperky s jedlou tematikou a různé dekorace.

Nábytek s patinou je kombinací typových korpusů a dvířek od truhláře. Stropní trám umožnil pověsit lustry, které Denisa vytvořila z ptačích klecí.

I proto patří kuchyň spojená francouzským oknem se zahradou k nejmilejším místnostem. Rodina tu tráví nejvíce času, takže se při zařizování tolik nešetřilo. „Do trámu jsme připevnili dva originální lustry. Původně to byly ptačí klece. Jednu jsem dostala jako svatební dar. Prý na manžela, až bude zlobit,“ zmiňuje Denisa.

Na zahradě to žije

Dalším oblíbeným místem je přistavěná veranda. „Vlastně jsem potřebovala do domu zabudovat staré dveře s krásnými skly, které jsem kdysi koupila na Aukru. V létě se tu krásně spí, v zimě veranda funguje jako obří lednička, když už se do té kuchyňské nic nevejde. Na zimu sem schovávám i některé rostliny,“ vypočítává přednosti Denisa.

Prostor tvoří filtr mezi domem a zahradou. Tu manželé osázeli metodou pokus omyl. „Nechali jsme starý modřín a zasadili trvalky. Časem se všechno vytřídilo, místo části trávníku jsme nasypali štěrk, z něhož vyrůstají trsy levandule a šanty kočičí,“ dodávají.

Denisa není na zahradě žádný troškař.

„David je vegetarián, takže zelenina je u nás základ. Předloni jsme postavili vyvýšené záhony, do kterých dáváme bioodpad. Všechno to tlí, máme kvalitní humus. Takzvaná permakultura kopíruje okolní přírodu, mulčujeme slámou a dospodu dáváme kartony, takže plevel nemá šanci. Naše kočky se s oblibou vyhřívají pod keříky rajčat,“ konstatuje Denisa.

Nedávno se zapojila do projektu Slepice v nouzi. Domů si vzala ptáky z velkochovů, kteří jsou odsouzeni k vybití. „Odměnou jsou vejce, ze kterých jsou palačinky žluté jako nikdy,“ uzavírá.

Na přání majitelky není spuštěna diskuse.