Jaký je to pocit, dostat designového Oscara?
Potěší to. Znamená ekonomický úspěch, díky kterému můžeme pokračovat v tom, co děláme, a od odborníků těší ještě víc. Má to zvuk a je to věc, které se dá využít i v obchodě.
Jak vítězný koš hodnotí trh?
Už máme několik projektů, ale zatím spíše čekáme a jsme zvědaví. Hodně jeho designu věříme, je to dobrý výrobek a je to skok technologický i materiálový. Uvidíme, jestli se naše očekávání naplní.
A co pohled obyčejného uživatele? Rozbité lavičky nebo koše obsypaného odpadky si všimne každý, ale vidí lidé mobiliář i v tom kladném slova smyslu?
Podobné chvíle zažívám často, až se tomu sám divím. Jednou jsem si fotil náš projekt v rakouském letovisku Sankt Kanzian. Spontánně mě oslovil místní senior, že se mu ty lavičky, co fotím, strašně líbí a jsou úžasně pohodlné. Přitom tam jsou umístěny dynamicky tvarované lavičky Portiqoa, žádná konzervativní klasika.
Tradiční otázkou je design versus užitnost, přičemž k tomu hodnotit to druhé lidé tíhnou více. Když se podívám na oceněné Minium, přijde mi ten koš úzký. Není to nepraktické?
To byl záměr. Tím, že je relativně úzký, dá se úspěšně umístit na chodníky nebo chodby, kde je méně místa. A úzké je to jen v jednom směru, ve druhém je zase široký. A díky tomu je stabilní.
Na Praze 1 zkoušejí chytré koše, které umějí odpad lisovat a oznamovat popelářům, že jsou plné. Radnice si pochvaluje, že je kolem nich déle čisto. Jenže koše zároveň vadí památkářům. Jak je vidíte vy?
Je to americký koš a je velký, protože americké ulice jsou velké. Jeho nevýhodou je, že je v lokalitách jako historické centrum velmi nápadný. Design neurazí, ale do evropských měst mi nepasuje. Technologie je chytrá, a tak s ní mají poměrně velký úspěch. Je to funkční věc, ale provedení taková sláva není.
Má být jiný koš na Staroměstském náměstí a jiný na Černém Mostě?
Je žádoucí, aby existovaly stylové varianty, ale nemyslím si, že by se do centra měly za každou cenu dávat nějaké historizující prvky, to je překonaný pohled. I tam mohou být současné věci, pokud jsou kvalitní.
Kolik vašich věcí se v současnosti nachází v pražských ulicích?
Desítky až stovky projektů. Máme hodně věcí v Dejvicích, v Karlíně nebo třeba na Pražském hradě. Lavičky, koše, sloupky či stojany na kola. Aktuálně jsme instalovali nové koše, které jsme dělali na míru pro náplavku, ve Stromovce zase koše, které jsme vyvinuli přímo pro park.
Karásek a jeho firma získali za odpadkové koše Minium ocenění Red Dot, považované za designérskou obdobu Oscarů.
Záleží tedy Praze na věcech, jako je mobiliář?
Dlouhá léta to bylo mimo úroveň vnímání magistrátu, teď je konečně na světě kvalitně zpracovaný manuál veřejného prostranství.
Byl jste také porotcem v Iniciativě pro lepší město, ve studentské soutěži jste posuzoval návrhy zastávek. Jak to dopadlo?
V rámci ateliéru Design 3, který vedou Honza Němeček a Michal Froněk, studenti půl roku na tématu pracovali. Zadáním byl chytrý zastávkový přístřešek plus odpadkové koše, lavička a stojan na kola.
Vítěznému projektu jste pomohli vyrobit prototyp, který se představil na Designbloku. Najde uplatnění v reálném provozu?
Šance na realizaci je velká, není to jen nějaký výstřelek. Je to disciplinovaný design, zároveň má šťávu a je plně funkční. Důležité je, jestli ho Praha vybere, případně jak se domluví s potenciálním realizátorem.
Osadil byste jimi třeba jednu tramvajovou linku?
Klidně celé město, je to navržené jako celoměstský systém.
Není výměna všech zastávek až příliš ambiciózní projekt?
Současné zastávkové přístřešky jsou realizovány skrze reklamní agenturu, která je zadarmo instaluje a provozuje na nich reklamní vitríny, z nichž se jim vrací investice. To je globální koncept, který se osvědčil, vyplatí se, tak proč v něm nepokračovat?
Jak by tedy měl vypadat ideální stav?
Investice je tak velká, že najít rentabilní koncept s pětiletou smlouvou nebude možné. Instalace i údržba je náročná, a kdyby to mělo dělat město nebo třeba dopravní podnik, pěkně by ho to zatížilo. Málokdo si uvědomuje, jak je údržba, která musí být prováděna kvůli hustému provozu, náročná v mnoha ohledech.
David Karásek (47)Narodil se v Brně, kde také vystudoval střední školu umění a designu. Na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové potom získal magisterský titul. V devadesátých letech po studiích spolu se svým spolužákem Radkem Hegmonem založil firmu mmcité, která se specializuje na navrhování a výrobu městského mobiliáře. Společnost sídlící v Bílovicích na Zlínsku dodává své lavičky, koše, přístřešky a další zařízení pro české i zahraniční zákazníky, zejména města a železnice. Firma sestávající ze dvou částí zaměstnává dohromady na tři stovky lidí a obrat má okolo miliardy korun. |
