Byt se dá malovat štětkou nebo pumpičkou, a jde jen o to, aby si člověk vybral ty nepříjemnosti, které snáší líp. Štětka totiž líná a pouští chlupy na zeď, a když chcete takovou žíni lehounce uchopit do dvou nehtů, strhnete kus malby a stěna i strop jsou samá ďubka. Pumpička to nedělá, pumpička chlupy nepouští, ale zato se ucpává a hned nato vyprskne na zeď takovej plivanec, že by ji člověk rozšlapal, kdyby to bylo co platné. Při práci se štětkou vám nejdříve zdřevění zápěstí, pak předloktí, pak ruka, šíje a nakonec páteř, a ještě několik dní po malování budete chodit v onom sugestivním ústřelovém předklonu charakteristickém pro ježibabu z Dvořákovy opery Rusalka. Při práci s pumpičkou, zvláště při malování stropu, vám napadá většina barvy do očí, takže dostanete zánět spojivek. Tyto následky jsou stoprocentní, obzvláště když bílíte vápnem. Vápno je klasickým a osvědčeným materiálem, a nejenom že bílí, ale ničí též choroboplodné zárodky. Určitě je to pravda, protože po bílení budete zničený i vy sám, a je nabíledni, že takový subtilní choroboplodný zárodek toho vydrží ještě míň.
Jak se dělá chalupa, Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1984
- pátek 21. července 2000
