Rodiče by si měli uvědomit, že pokud bude dítě vyrůstat v takovém prostředí a s takovým nábytkem, určitě si jej do nového bydliště odmítne vzít.
I rodiče by se měli učit
Pokud rodiče včas nezačnou respektovat potřeby dětí na bydlení, je to stejný prohřešek, jako když jim odmala nevštípí hygienické návyky. Na dětský pokoj je třeba se dívat očima dětí. Co potřebují? Postel na spaní a prostor na hraní, pracovní stůl se zásuvkami na psací potřeby (případně kontejner), menší školáci rozhodně neopovrhnou poličkami na hračky. Samozřejmě nesmí chybět knihovna. Dítě-školák potřebuje i tabuli a nástěnku na obrázky. Teprve po naplnění těchto dětských požadavků lze přidat ty »praktické«, které vyžadují rodiče - prádelníky a šatník. Pokud se zdá, že v pokoji už pro ně není místo, pak můžete prádelníky klidně zavěsit na zeď a pod nimi najdou »parkoviště« kočárky pro panenky,větší hračky apod. Menším dětem pak postačí takzvaný půlšatník. Prodává se pouze s jednou tyčí. Protože jsou dětské svršky krátké, lze připevnit ještě druhou tyč do poloviny výšky skříně a oděvy věšet nad sebe. Z prádelníků a regálů by se neměly vytvářet celistvé bloky. Působí příliš statickým a mohutným dojmem. Pokud je to jen trochu možné, střídejte »vyšší komíny« s nízkými skříňkami. Získají se tak volné plochy, na nichž najdou své místo nástěnky a obrázky.
Stůl jako základ
Školák se samozřejmě bez psacího stolu neobejde. Pracovní plocha nemusí mít klasickou podobu. Stačí deska vsunutá mezi dvě skříňky nebo upevněná ke zdi. Aby ovšem potomkovi a typu jeho studia plně vyhovovala, je třeba dodržet všechny podmínky - odpovídající velikost i výšku desky od podlahy, denní světlo by mělo dopadat u praváka z levé,u leváka z pravé strany. Povrch desky by měl být omyvatelný a odolný proti oděrům. T o však neznamená, že se zakryje skleněnou deskou. Sklo do dětského pokoje nepatří a na pracovní plochu je nemají používat ani dospělí. Odrážející se světlo zbytečně namáhá oči. Jestliže koupíte prvňáčkovi klasický psací stůl, je nutné mu také pořídit dětskou pracovní židli s nastavitelnou výškou sedáku a podpěrkou pro nohy. Pokud ji židle nemá, může v krajním případě postačit i »bedýnka« pod nohy,kterou zvládne vyrobit i nepříliš šikovný tatínek. Dítě totiž potřebuje oporu nohou do té doby, než dosáhne na zem. Tento nedostatek není vůbec zanedbatelný - nelze totiž soustředěně a klidně pracovat a přitom »klimbat« nohama.
Doporučená výška stolu v poměru k výšce dítěte
výška dítěte do 90 cm 100 110 123 135 148 161 nad 161
výška stolu 40 cm 44 48 54 58 63 69 72-75
Nápady pro školáky:
I v malém pokoji musí být vhodné podmínky k učení. Mezi základní patří dopad denního světla a výška pracovní plochy.
Podobnou sestavou lze získat volnou plochu na hraní a na zavěšení tabule. Až dítě povyroste, doplní se podle potřeby, například dalším půlšatníkem, nočním stolkem nebo prádelníkem a knihovnou.
Regálem či prádelníky se oddělí postele. Sourozenci mají pocit soukromí. Záda skříněk se upraví tapetou, látkou nebo korkem. Korková »záda« lze navíc využít jako nástěnku. Spací kout by si měly děti vyzdobit podle svých momentálních potřeb, například malý pracovní stolek si dospívající slečna snadno promění v toaletní.
Někdo vlastní sice malý domek nebo byt, kde není místo na hraní dětí, ale zapomíná na jiné možnosti. Jako herny bývají ideální půdy se svou neopakovatelkou atmosférou. Dětem z panelových domů by zase mohly přijít vhod jako herna nevyužívané prádelny nebo sušárny.
Dvě pevné pružinové matrace na sobě mohou posloužit jako lůžko. V případě návštěvy lze jednu z matrací použít pro příležitostné spaní. Matrace není těžká a snadno se přenese například do obývacího pokoje.
Při práci u psacího stolu je třeba mít nohy podepřené. Zvýšený sokl pod stolem není náročný na výrobu a dokonale splní účel.
Komu chybí v malém pokoji místo na další skřínky nebo kontejnery na hračky a nechce se mu příliš investovat, může si vypomoci houpací sítí. Hračky se do ní »uklízejí« velmi rychle - a ještě je to zábava.
I rodiče by se měli učit
Pokud rodiče včas nezačnou respektovat potřeby dětí na bydlení, je to stejný prohřešek, jako když jim odmala nevštípí hygienické návyky. Na dětský pokoj je třeba se dívat očima dětí. Co potřebují? Postel na spaní a prostor na hraní, pracovní stůl se zásuvkami na psací potřeby (případně kontejner), menší školáci rozhodně neopovrhnou poličkami na hračky. Samozřejmě nesmí chybět knihovna. Dítě-školák potřebuje i tabuli a nástěnku na obrázky. Teprve po naplnění těchto dětských požadavků lze přidat ty »praktické«, které vyžadují rodiče - prádelníky a šatník. Pokud se zdá, že v pokoji už pro ně není místo, pak můžete prádelníky klidně zavěsit na zeď a pod nimi najdou »parkoviště« kočárky pro panenky,větší hračky apod. Menším dětem pak postačí takzvaný půlšatník. Prodává se pouze s jednou tyčí. Protože jsou dětské svršky krátké, lze připevnit ještě druhou tyč do poloviny výšky skříně a oděvy věšet nad sebe. Z prádelníků a regálů by se neměly vytvářet celistvé bloky. Působí příliš statickým a mohutným dojmem. Pokud je to jen trochu možné, střídejte »vyšší komíny« s nízkými skříňkami. Získají se tak volné plochy, na nichž najdou své místo nástěnky a obrázky.
Stůl jako základ
Školák se samozřejmě bez psacího stolu neobejde. Pracovní plocha nemusí mít klasickou podobu. Stačí deska vsunutá mezi dvě skříňky nebo upevněná ke zdi. Aby ovšem potomkovi a typu jeho studia plně vyhovovala, je třeba dodržet všechny podmínky - odpovídající velikost i výšku desky od podlahy, denní světlo by mělo dopadat u praváka z levé,u leváka z pravé strany. Povrch desky by měl být omyvatelný a odolný proti oděrům. T o však neznamená, že se zakryje skleněnou deskou. Sklo do dětského pokoje nepatří a na pracovní plochu je nemají používat ani dospělí. Odrážející se světlo zbytečně namáhá oči. Jestliže koupíte prvňáčkovi klasický psací stůl, je nutné mu také pořídit dětskou pracovní židli s nastavitelnou výškou sedáku a podpěrkou pro nohy. Pokud ji židle nemá, může v krajním případě postačit i »bedýnka« pod nohy,kterou zvládne vyrobit i nepříliš šikovný tatínek. Dítě totiž potřebuje oporu nohou do té doby, než dosáhne na zem. Tento nedostatek není vůbec zanedbatelný - nelze totiž soustředěně a klidně pracovat a přitom »klimbat« nohama.
Doporučená výška stolu v poměru k výšce dítěte
výška dítěte do 90 cm 100 110 123 135 148 161 nad 161
výška stolu 40 cm 44 48 54 58 63 69 72-75
Nápady pro školáky:
I v malém pokoji musí být vhodné podmínky k učení. Mezi základní patří dopad denního světla a výška pracovní plochy.
Podobnou sestavou lze získat volnou plochu na hraní a na zavěšení tabule. Až dítě povyroste, doplní se podle potřeby, například dalším půlšatníkem, nočním stolkem nebo prádelníkem a knihovnou.
Regálem či prádelníky se oddělí postele. Sourozenci mají pocit soukromí. Záda skříněk se upraví tapetou, látkou nebo korkem. Korková »záda« lze navíc využít jako nástěnku. Spací kout by si měly děti vyzdobit podle svých momentálních potřeb, například malý pracovní stolek si dospívající slečna snadno promění v toaletní.
Někdo vlastní sice malý domek nebo byt, kde není místo na hraní dětí, ale zapomíná na jiné možnosti. Jako herny bývají ideální půdy se svou neopakovatelkou atmosférou. Dětem z panelových domů by zase mohly přijít vhod jako herna nevyužívané prádelny nebo sušárny.
Dvě pevné pružinové matrace na sobě mohou posloužit jako lůžko. V případě návštěvy lze jednu z matrací použít pro příležitostné spaní. Matrace není těžká a snadno se přenese například do obývacího pokoje.
Při práci u psacího stolu je třeba mít nohy podepřené. Zvýšený sokl pod stolem není náročný na výrobu a dokonale splní účel.
Komu chybí v malém pokoji místo na další skřínky nebo kontejnery na hračky a nechce se mu příliš investovat, může si vypomoci houpací sítí. Hračky se do ní »uklízejí« velmi rychle - a ještě je to zábava.
 V malém dětském pokoji, kde bylo nutné umístit skříně se vyplatí použít výsuvné lužko i výsuvnou pracovní desku. |
