Pro domovní rozvod teplé i studené pitné vody projektant navrhl měděné potrubí. Domnívám se, že je to chyba, protože měď je zdraví škodlivá a nesmí přijít do styku s potravinami, tedy ani s pitnou vodou, a také proto, že měděné potrubí je podstatně dražší než dnes běžně používané plastové.
Č. P., BRNO
V České republice není legislativně zakotveno oficiální stanovisko k použití mědi pro rozvody vody. Základní příčinou je skutečnost, že měď je na jedné straně životně důležitý prvek pro zachování řady funkcí organismu člověka, na druhé straně jde o prvek potencionálně toxický. Potřebná denní dávka mědi pro dospělé je asi jeden až tři miligramy, pro děti méně a u kojenců jen asi půl miligramu. Řada potravin obsahuje měď ve zvýšeném množství - například čokoláda. Přípravky na bázi mědi se používají celá staletí při ošetřování vinic. Měď se přes plody dostává až do vína samozřejmě v množství, které organizmus může využít. Přirozený obsah mědi v pitné vodě je velmi nízký. Pitná voda z veřejných vodovodů má obsah mědi v jednom litru asi 100 až 1000 krát menší, než je potřebná denní dávka, a tak se nepodílí na příjmu mědi do organismu. Odlišná situace může nastat u spotřebitelů, kteří žijí v objektech s měděnými rozvody vody. Hlavní faktory, které ovlivňují obsah mědi ve vodě, jsou kvalita vody přitékající do systému, stagnace vody v potrubí, kvalita a stáří měděného potrubí a rychlost proudění vody v potrubí. Případy, kdy se zkombinuje více faktorů najednou, nemusí být příznivé. Měděné potrubí pro rozvod vody lze bez obav použít v objektech, kde se voda často vyměňuje, uživatelé se střídají a voda je dodávána z veřejného zdroje se zaručenou pravidelnou kontrolou její kvality. V těchto případech se může dokonce mědi využít jako částečného ničitele bakterií - to znamená jejích baktericidních účinků. Pokud se pro rozvod vody použijí plastové materiály povolené příslušnou certifikací, nedochází k jejich vyluhování do pitné vody za předpokladu, že se pro spojování používá svařování nebo mechanické spojky. U slepovaných soustav je třeba zkontrolovat příslušný certifikát, protože někdy dodavatel vlastní certifikát na trubky a tvarovky, ale chybí mu na spojovací materiál. Životnost plastových materiálů je minimálně 50 let. Podmínkou však je instalace takového materiálu, který odpovídá provozu objektu. Kvalita vody je hlavním faktorem, který ovlivňuje použití mědi pro rozvody pitné vody. Vyluhování prvku se zvyšuje ve vodách kyselých a měkkých, příliš tvrdých a jinak agresivních. Z toho plyne, že nebezpečné jsou zejména místní zdroje vody tedy studny. Jejich majitelé totiž většinou nenechávají vodu kontrolovat. Měděné potrubí patří mezi dražší materiály pro rozvody vody. Pro jeho vhodné použití je nezbytné zpracovat projektovou dokumentaci s náležitým výpočtem. Podle rozsahu objektu může být rozvod z mědi několikanásobně dražší než rozvody z levnějších plastů. Zkušený nezávislý projektant navrhne optimální řešení bez toho, že by byl ovlivněn výrobci.
Č. P., BRNO
V České republice není legislativně zakotveno oficiální stanovisko k použití mědi pro rozvody vody. Základní příčinou je skutečnost, že měď je na jedné straně životně důležitý prvek pro zachování řady funkcí organismu člověka, na druhé straně jde o prvek potencionálně toxický. Potřebná denní dávka mědi pro dospělé je asi jeden až tři miligramy, pro děti méně a u kojenců jen asi půl miligramu. Řada potravin obsahuje měď ve zvýšeném množství - například čokoláda. Přípravky na bázi mědi se používají celá staletí při ošetřování vinic. Měď se přes plody dostává až do vína samozřejmě v množství, které organizmus může využít. Přirozený obsah mědi v pitné vodě je velmi nízký. Pitná voda z veřejných vodovodů má obsah mědi v jednom litru asi 100 až 1000 krát menší, než je potřebná denní dávka, a tak se nepodílí na příjmu mědi do organismu. Odlišná situace může nastat u spotřebitelů, kteří žijí v objektech s měděnými rozvody vody. Hlavní faktory, které ovlivňují obsah mědi ve vodě, jsou kvalita vody přitékající do systému, stagnace vody v potrubí, kvalita a stáří měděného potrubí a rychlost proudění vody v potrubí. Případy, kdy se zkombinuje více faktorů najednou, nemusí být příznivé. Měděné potrubí pro rozvod vody lze bez obav použít v objektech, kde se voda často vyměňuje, uživatelé se střídají a voda je dodávána z veřejného zdroje se zaručenou pravidelnou kontrolou její kvality. V těchto případech se může dokonce mědi využít jako částečného ničitele bakterií - to znamená jejích baktericidních účinků. Pokud se pro rozvod vody použijí plastové materiály povolené příslušnou certifikací, nedochází k jejich vyluhování do pitné vody za předpokladu, že se pro spojování používá svařování nebo mechanické spojky. U slepovaných soustav je třeba zkontrolovat příslušný certifikát, protože někdy dodavatel vlastní certifikát na trubky a tvarovky, ale chybí mu na spojovací materiál. Životnost plastových materiálů je minimálně 50 let. Podmínkou však je instalace takového materiálu, který odpovídá provozu objektu. Kvalita vody je hlavním faktorem, který ovlivňuje použití mědi pro rozvody pitné vody. Vyluhování prvku se zvyšuje ve vodách kyselých a měkkých, příliš tvrdých a jinak agresivních. Z toho plyne, že nebezpečné jsou zejména místní zdroje vody tedy studny. Jejich majitelé totiž většinou nenechávají vodu kontrolovat. Měděné potrubí patří mezi dražší materiály pro rozvody vody. Pro jeho vhodné použití je nezbytné zpracovat projektovou dokumentaci s náležitým výpočtem. Podle rozsahu objektu může být rozvod z mědi několikanásobně dražší než rozvody z levnějších plastů. Zkušený nezávislý projektant navrhne optimální řešení bez toho, že by byl ovlivněn výrobci.
