Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Cihlám umíráček nezvoní. Přinášíme moderní i nadčasové variace

  0:01aktualizováno  0:01
Neznalý pozorovatel si musí při výčtu moderních stavebních technologií nepochybně pomyslet, že tradičnímu zdění - cihlu k cihle - takzvaně zvoní umíráček. Je fakt, že existují asi efektivnější stavební systémy s lepšími izolačními schopnostmi, ovšem cihly se o místo na slunci obávat nemusí. Důvodů je k tomu několik.

Pálená cihla - tento klasický výrobek zná snad každý. | foto: Porotherm

Prvním z nich je ekonomická situace společnosti. Velká skupina stavebníků si dnes již může nechat postavit svůj nový domov "na klíč", ovšem pro většinu lidí představuje realizace rodinného domu životní investici, při které se snaží co nejvíce ušetřit.

Jedna z cest k úsporám vede přes výstavbu svépomocí, která se zejména na našem venkově stále těší poměrně vysokému zájmu. Pokud na ni skutečně dojde, volí většinou stavebníci léty ověřené materiály a technologie – jinými slovy vyzdívání z kusových staviv.

Nezanedbatelný je i subjektivní pocit investorů – ne každému jsou novinky po chuti a vlastnosti cihlového zdiva a z něj plynoucí specifika realizace, ale i užívání stavby jsou lety prověřené.

Navíc cena zděných domů bývá oproti jiným technologiím nižší. Odpůrci budou nepochybně argumentovat horšími tepelně izolačními schopnostmi, ovšem i tento problém lze řešit a při popisu jednotlivých materiálů určených pro zdění se k němu vrátíme. A o jaké materiály že se jedná?

Keramika se změněnou tváří
290/140/65 mm, 4,7 kg – takovéto míry charakterizují asi ten nejtypičtější kusový zdicí prvek – pálenou plnou cihlu velkého formátu. Tento klasický výrobek zná snad každý. Ve stavebnictví se používá již staletí, jeho funkce se ovšem vlivem rostoucích požadavků na míru schopnosti zdiva tepelně izolovat dost změnila.

Pálená cihla

Plné cihly v dnešní době slouží jako nosné, eventuálně příčkové či výplňové zdivo. Pro obvodové zdivo jsou plné cihly už zcela nevhodné kvůli špatným tepelně technickým parametrům. V této funkci je nahrazují moderní keramické tvárnice, respektive cihelné bloky, skryté pod obchodními názvy končícími ve většině případů příponou -therm.

Základem pro výrobu jsou jílovité směsi, které se vypalují, čímž vzniká takzvaný keramický, neboli cihelný střep. Ten vyniká pevností, schopností akumulovat teplo a přijímat a uvolňovat vlhkost.

Na rozdíl od plných cihel jsou tvárnice děrované, neboť vzduchové mezery zvyšují tepelný odpor zdiva. Tloušťka zdiva se odvíjí od modulu keramických zdicích systémů, který bývá kompatibilní s modulem klasické plné cihly. Obligátní mocnost zdiva je 440, respektive 490 mm (450, respektive 500 mm s omítkou).

Rozměry tvárnice jsou výrazně větší než rozměry plné cihly, což přináší ovoce v podobě vyšší produktivity práce. Prvky se navíc spojují ve styčné spáře na pero a zámek, takže odpadá maltování, z čehož logicky plyne nižší spotřeba malty.

Vylehčení prvků s sebou nese ale i určitá negativa – vysekávání drážek na rozvody a sekání tvárnice na menší kusy je dost pracné, neboť se tvarovka drolí a láme. To, spolu s velkými rozměry prvků, komplikuje například vyzdívání oblouků.

Boj s "účkem"
S určitými limity musíme počítat i v otázce tepelně izolačních schopností keramiky. Tepelně technické parametry zdiva charakterizuje mimo jiné součinitel prostupu tepla. Čím je jeho hodnota nižší, tím vyšší tepelný odpor zdivo vykazuje a tím lepší jsou jeho tepelně izolační vlastnosti.

U moderních keramických tvárnic se součinitel prostupu tepla U pohybuje okolo 0,25-0,3 W/m2K. Norma vyžaduje U minimálně 0,38 W/m2K, přičemž jako doporučenou hodnotu udává 0,25 W/m2K. Kdo se chce přiblížit k parametrům nízkoenergetických domů, musí zdivo opatřit velmi silnou vrstvou tepelné izolace. S tím jde ovšem ruku v ruce růst mocnosti zdiva, který snižuje využitelnou plochu domu.

Je tedy vhodné řešit obvodovou stěnu jako sendvič s tenčími tvarovkami, které nejsou primárně určeny pro vyzdívání obvodových konstrukcí a které zajišťují ve zdivu pouze funkci statickou. Izolaci pak obstará velmi silná vrstva polystyrenu nebo minerální vlny. Takové řešení lze aplikovat prakticky na všechny zdicí materiály. Tepelně izolační schopnosti zdiva můžeme ještě zvýšit použitím tepelně izolační malty, eventuálně omítky.

Velkým lákadlem zdicích systémů je jejich komplexnost – na svislé nosné konstrukce modulově navazují prvky vodorovných nosných konstrukcí, nenosné zdivo, překlady a podobně. V případě keramických zdicích systémů tvoří vodorovnou nosnou konstrukci prefamonolitické stropy typu Hurdis nebo častěji vložkové stropy.

Jejich devizou je především rychlá montáž a relativně vysoká únosnost, jsou ale dražší a vyžadují technologickou přestávku čtyři týdny na zrání betonu. Překlady jsou v případě keramických zdicích systémů řešeny jako U tvarovky s výztuží zalitou betonem. Na otvory s větší světlostí se používají ocelové nosníky.

Beton light
V prodejnosti šlape keramice na pomyslné paty pórobeton. Tento materiál charakteristické bílé barvy vzniká pálením směsi křemičitého písku, cementu, vápence a vody, do které se přidává hliníkový prášek, eventuálně hliníková pasta.

Ta při výpalu vyhoří, díky čemuž v materiálu vzniknou póry, které zlepšují tepelný odpor zdiva. Typickou vlastností pórobetonu je poréznost, nasákavost, relativně vysoká pevnost a perfektní opracovatelnost. Prvky pro svislé konstrukce mají podobu hladkých tvárnic, eventuálně tvárnic s perem a drážkou.

Charakteristické jsou jejich velké rozměry (až jeden metr), což výrazně zvyšuje produktivitu práce při zdění. Tvárnice se lepí pomocí speciálního tenkovrstvého tmelu připomínajícího lepidlo. Hladký povrch šetří i množství omítek, které mohou být nanášeny ve velmi tenkých vrstvách.

Časté je i suplování omítek sádrokartonovými deskami. Jak bylo řečeno, pórobeton je snadno opracovatelný řezáním, aniž by se drolil, takže úprava rozměrů, eventuálně vysekávání drážek pro rozvody probíhá bezproblémově.

Vzhledem k nižší objemové hmotnosti musíme počítat s limitovanou únosností, která ovšem při realizaci standardně velkých rodinných domů s bohatou rezervou dostačuje. Potenciální investory budou nepochybně zajímat tepelně izolační schopnosti. Pro pórobeton platí prakticky totéž co pro keramiku – normové požadavky splňuje bez problémů, zázraky ovšem nelze očekávat.

V konkrétní řeči čísel: 375 mm silné zdivo vykazuje součinitele prostupu tepla 0,23-0,4 W/m2K. Doplňkovou tepelnou izolaci lze tedy vřele doporučit. I zájemci o pórobeton se mohou těšit na ucelený stavební systém, který využívá prefamonolitické vložkové stropy (takzvaný bílý strop), prvky pro příčky, překlady nebo například schodišťové stupně.

Kráska v bílé
Dalšími zdicími prvky, které rovněž zdobí bílá barva a pórobetonu se vzhledově nejvíce podobají, jsou vápenopískové cihly. Ty vznikají lisováním směsi křemičitého písku, vápna a vody. Přidané barevné pigmenty cihlu natónují do odstínů červené nebo žluté barvy.

Vápenopísková cihla

Vápenopísková cihla se snaží nalákat stavebníky především na vysokou pevnost, mrazuvzdornost, relativně dobrou schopnost akusticky izolovat a obdobně jako pórobeton i na snadné vyzdívání díky přesným rozměrům a hladkému povrchu. Vápenopísková cihla má ovšem v rukávu ještě jeden trumf, jak si získat srdce investora – vzhled. Patří totiž mezi jeden z nejestetičtějších zdicích prvků, takže se často objevuje jako režné zdivo na fasádě, odvážnější stavebníci ponechávají cihly “přiznané“ i v interiéru.

Vápenopískovou cihlu využívá první komplexní zdicí sendvičový systém na našem trhu pracující s typickou skladbou zdiva: nosné zdivo, kontaktní nebo nekontaktní zateplení minerální vlnou (se vzduchovou mezerou nebo bez) a předsazené lícové zdivo, které může být zakryto dřevěným roštem s palubkami, eventuálně omítkou. Výsledná tloušťka zdiva se pohybuje od 370 do cca 600 mm.

Vápenopísková cihla

Sendvičová konstrukce o srovnatelné tloušťce s cihelnými bloky (cca 450 mm) dosahuje hodnoty prostupu tepla okolo 0,2 W/m2K. Nevýhodou vápenopískových cihel je jejich nasákavost, takže stěnu je třeba impregnovat hydrofobizačním nátěrem, který je navíc nutné po několika letech obnovovat.

Ve vlastní režii
Kdo si troufá na svépomocnou výstavbu (nebo mu stav bankovního konta nedává na výběr), může zauvažovat o technologii suchého zdění pomocí vibrolisovaných tvárnic z lehčeného betonu. Vzhledem k absenci jakéhokoliv pojiva tato technologie balancuje na hranici zděných a montovaných konstrukcí. Jednotlivé tvarovky o modulu 300 mm (výškový 150 mm) spolupůsobí pomocí speciálních zámků, přičemž únosnost prvků dovoluje výstavbu až třípatrového objektu (pevnost 4 MPa).

Tvárnice jsou duté, přičemž dutiny mohou být vyplněny polystyrenem. Tyto tvarovky ovšem nedosahují dostatečného tepelného odporu. Pro obvodové zdivo jsou vhodnější tvarovky s vrstvou izolace na bázi polystyrenu nebo minerální vlny, i když ani ty již v dnešní době neplní normu (U=cca 0,4 W/m2K ), proto je nutné doplnit je o další izolaci. Stavební systém obsahuje prvky pro vyzdívání komínů, poloviční nebo například úhlové tvarovky.

Teplo z kuliček
Pokud mluvíme o tvarovkách z lehčeného betonu, nesmíme zapomenout na tvarovky z pórovitých keramických kuliček spojených cementovou kaší. Tvárnice z tohoto materiálu dosahují tloušťky většinou 36,5 nebo 42,5 centimetru a tvarově jsou nejpodobnější keramickým cihelným blokům.

I ony v sobě mají dutiny, které navíc mohou být vyplněny polystyrenem. Tvarovky se vyzdívají na tenkou vrstvu speciální tepelně izolační malty, ve styčných spárách se prvky spojují na pero a drážku. Součinitel prostupu tepla betonových tvarovek s plnivem z keramických kuliček se pohybuje od cca 0,2 do 0,3 W/m2K, snížit jej (a tedy zvýšit tepelný odpor konstrukce) můžeme ještě užitím tepelně izolačních omítek, a to jak v exteriéru, tak v interiéru.

Výhodou lehčených betonových tvarovek jsou dobré tepelně izolační i akusticky izolační schopnosti a minimální nasákavost. Navíc se s tvarovkami dobře manipuluje.

Beton – pevný, ale nepřizpůsobivý
Nejen vylehčený, ale i klasický beton lze využít při vyzdívání. Konkrétně v podobě tvárnic s vloženou tepelnou izolací (polystyren) uprostřed tvarovek, které se spojují tepelně izolační maltou.

Výhodou betonových tvárnic je vysoká pevnost v tlaku, akumulační schopnost a především velmi příznivá pořizovací cena (okolo pětatřiceti korun za jeden kus, přičemž na metr čtvereční zdiva je zapotřebí asi 15-20 tvárnic). Nevýhodou je naopak vyšší difúzní odpor, který nevytváří právě ideální mikroklima v objektu, problematické může být i osazování okenní otvorů (choulostivé napojení na teplenou izolaci).

Vzhledem k vlastnostem betonu je prakticky nemožné tvarovky dodatečně tvarově upravovat, problematické tak může být vyzdívání komplikovanějšího tvaru půdorysu.
I výrobci betonových tvárnic lákají investory na ucelený stavební systém – stropy mohou mít opět podobu prefamonolitické vložkové konstrukce, pro větší rozpony se využívají stropní desky nebo panely.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 5/2008.

Autor:




Nejčtenější

Bytem prochází motiv tartanové kostky, barvy jsou ve světlých přírodních...
Za slovo útulný se nestydí, byt zrekonstruovala v tomto duchu

Byt o velikosti 55 metrů čtverečních není velký, ale pro ženu středního věku, která zde žije sama, naprosto dostačující. I proto se pustila do rekonstrukce....  celý článek

1
Problém v domě. Předseda SVJ chce dluhy neplatičů uhradit z fondu oprav

Na shromáždění majitelů bytů vystoupil předseda společenství vlastníků jednotek (SVJ) podporovaný dvěma členy výboru s návrhem, aby dluhy neplatičů, byly...  celý článek

V dobře fungující kuchyni je třeba mít vše příhodně po ruce, bez dlouhého...
Kuchyňské spotřebiče s vychytávkami, které majitelům usnadňují práci

Zatímco řadu let se výrobci kuchyňských spotřebičů snažili zejména snížit jejich spotřebu energie či vody, dnes už řeší například i vychytávky s ergonomií a...  celý článek

Malý pařížský byt proměnila Carla Lopezová a Margaux Meza z pařížského...
Proměna za milion korun. Z nemožné špeluňky je bydlení k nakousnutí

Mladý pár si v Paříži koupil byt velký 36 metrů čtverečních, do kterého dvacet let nikdo neinvestoval. Zanedbanou špeluňku si vzaly do parády dvě...  celý článek

Koupelna po rekonstrukci: sprchový kout s odtokem do stěny, velké umyvadlo s...
Když si majitel sám zrekonstruuje koupelnu, dohlédne si na kvalitu

Kámen patří k nejstarším přírodním materiálům spojeným s koupelí, v interiéru působí luxusně. Tmavě šedý keramický obklad s kamenným designem, k nerozeznání od...  celý článek

Další z rubriky

Fasáda domu je dřevěná, protože se parcela nachází na hranici borového lesa.
Každý objekt, který navrhujeme, má jiný charakter, tvrdí architekti

Podívejte se na domy, které navrhují architekti ze studia Sféra. První je rodinný dům obložený dřevem. Upoutá nejen propojením interiéru s exteriérem, ale i...  celý článek

Travnatá zahrada má ideální velikost – je dostatečná pro relaxaci, ale její...
Dva domy na malé parcele: jsou stejné, ale přitom naprosto odlišné

Protiklady se údajně přitahují, ale jejich soužití nebývá vždy ideální. Dva rodinné domy v bratislavské Kolibě vyrostly prakticky ze stejného základu, ve...  celý článek

Všechny stavebně cenné prvky v domě zůstaly zachovány a byly pečlivě...
Rekonstrukci historického domu oživila přístavba v moderním duchu

Každoročně se u nás provádí velké množství rekonstrukcí starších nemovitostí, ovšem jen málo z nich je tak koncepčně i technicky zvládnutých jako rekonstrukce...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.