Ukázkové řešení pokoje pro dva školáky

Ukázkové řešení pokoje pro dva školáky | foto: Flexa

Chytře zařízený dětský pokoj vydrží dítěti až do svatby

  • 22
Dětský pokoj patří bez nadsázky ke standardu bydlení už dlouhé roky. Mění se však jeho kvalita: zatímco dříve býval dětský pokoj nejmenší místností v domě vybavenou nábytkem po babičce, dnes si svou velikostí nezadá s ložnicí.

Dítě si zaslouží vlastní místnost, jakmile trochu odroste kolébce. Tím se rodiče vyhnou nebezpečí, že potomek anektuje celý byt a udělá si z něho hernu.

Samostatný dětský pokoj má řadu výhod jak z hlediska soukromí dětí i rodičů, tak z hlediska výchovy k pořádku a samostatnosti. V neposlední řadě zajistí i potřebnou dávku klidu v domácnosti.

Dětský pokoj

Velikost a zařízení dětského pokoje se většinou odvíjí od toho, kolika dětem slouží. Čtvereční metry nejsou tak důležité, jak se někteří rodiče domnívají. Osm deset čtverečních metrů človíčkovi stačí. Mnohem důležitější je jeho dispozice v rámci celého bytu, samostatné okno, dobrá větratelnost a výška stropu. Velkou roli hraje barevnost a vlastní zařízení.

Pro školáka je ideální rozdělit místnost podle funkčnosti na tři zóny - odpočinkovou (na spaní), herní a studijní (pracovní). V ideálním případě by mělo mít každé dítě svůj vlastní pokoj, jenže ideály se v praktickém životě často nevyskytují.

Je běžné, že v jednom pokoji bydlí dvě, někdy i tři děti společně. Jak místnost řešit, když spolu bydlí děvčata a kluci nebo děti většího věkového rozdílu?

Často pomůže přistoupit na určité ústupky - například vyčlenit dětem největší místnost v bytě. Starší dítě má větší potřeby (diktované například studiem) a větší nároky na soukromí, takže bychom měli jeho požadavkům popřát víc sluchu než třeba prvňáčkovi.

Dětský pokoj

Jako pro panenky?
Vybavení dětského pokoje miniaturním nábytečkem jako pro panenky se sice může zdát roztomilým řešením pro právě narozeného potomka, odborníci však jednoznačně doporučují zvolit spíše nábytek, který roste spolu s dítětem - výškově nastavitelné pracovní židle a stůl, a k němu už standardně velké postele, police a skříně.

V prvním případě totiž nábytek vydrží sotva dva tři roky, než dítě zvolené velikosti odroste a bude třeba zvolit vybavení nové, postupně stále civilnější. Druhá varianta zařízení je obyčejnější, zato praktičtější. Při dobré kvalitě (a slušném zacházení od dítěte) bude mít nábytek dlouhou životnost.

Trik je v tom, že zatímco do dětské postýlky se školák vysoký 120 centimetrů nevtěsná, i pětiletý mrňous pohodlně spí na standardní dvoumetrové posteli. S občasnou výměnou matrace mu vydrží až do svatby.

Uvážlivě přistupujme také k výběru barev. Sytě modrá, oranžová nebo červená výmalba spíš dráždí než rozveselí a křiklavé barvy kromě toho brzy zevšední. Berme v úvahu, že jde o velkou plochu, která působí výrazněji než v malířském vzorníku.

Dětský pokoj

Proto jsou lepší pastelové barvy sladěné s podlahovou krytinou. Dáme-li přednost koberci (ať kusovému či celoplošnému) či PVC, měly by být jednobarevné, aby ladily s výmalbou a tapetou.

Také dítě má názor
S výjimkou nemluvněte je třeba respektovat názor dítěte na zařízení jeho pokoje, ať už se týká barev či zařízení. Rodiče by měli potlačit touhu tvořit dětský pokoj "jako pro sebe, kdybychom byli malí". Jejich potomek mívá odlišné představy o tom, zda chce lézt na palandu, skládat oblečení do otevřených polic, hrát si na zemi.

V každém případě dětský nábytek musí být snadno ovladatelný, plně funkční, bezpečný, z hlediska zdravotního nezávadný (to se týká jak postelí, tak pracovních stolů a židlí).

Říká-li se, že nikdy nic není definitivní, pak o dětském pokoji to platí mnohonásobně. Jak dítě roste, mění se jeho potřeby a zájmy. Proto je výhodná určitá barevná a vzorová střídmost - umožňuje větší variabilitu pokoje, nebere dětem šanci zdobit místnost podle vlastního vkusu.

Dětský pokoj

A ten se rychle mění: láska k myšáku Mickeymu netrvá věčně, brzy ho zastíní rockeři, Harry Potter nebo David Beckham. Kdo lépe než my sami ví, že nic se nemění tak rychle jako vkus a idoly školáka?

A co světlo?
Hlavním zdrojem světla v každé místnosti jsou okna a v dětském pokoji tomu není jinak. Věšet, nebo nevěšet na ně záclony? Toť otázka!

Především záleží na věku a temperamentu dítěte. Z hlediska zdravotního jsou lepší materiály, na nichž se neusazuje prach a jsou snadno čistitelné. Není rozumné riskovat alergii na prach jen kvůli bohatě řaseným závěsům. Ty navíc lákají, aby se do nich děti schovávaly nebo se zkusily na nich houpat; podobná dobrodružství však nekončívají dobře.

Záclony v dětském pokoji by měly být rozhodně vzdušné, z hladkého materiálu, nejlépe s protišpinivou a antistatickou úpravou. Měly by po tyči lehce klouzat (nejlépe po lanku).

Vhodnější než závěsy jsou rolety či žaluzie, nejlépe předokenní - výborně chrání pokoj před letními vedry a děti je nepoškodí v zápalu hry.

V dětském pokoji se neobejdeme bez několika zdrojů umělého osvětlení. Kromě centrálního sloužícího při hraní nebo při momentální potřebě světla je třeba vybavit lokálními svítidly také jednotlivé zóny - pracovní stůl, postel, police s hračkami.

Dětský pokoj

Jak hluboko sáhnout do kapsy
Cena nábytku do dětského pokoje je přímo úměrná materiálu. Nejdražší je nábytek z masivního tvrdého dřeva (buk, dub) lakovaného zdravotně nezávadnými laky, masivní nábytek z měkkých dřevin (smrk, borovice) je o něco levnější.

Cenově ještě přijatelnější je nábytek z kombinace masiv - dýha. Čelní plochy jsou z plného dřeva, dýhované jsou jen korpusy. Levněji přijde dýhovaný nábytek s hranami z masivní nákližky či silné dýhy. Takový mobiliář se hodí pro školáky, kteří s ním budou ohleduplně zacházet.
Nejlevnější dětský nábytek se vyrábí z lamina, který by měl mít plastové ABS hrany, aby byl odolnější.

Ať se rozhodneme pro kteroukoli variantu, pro všechny cenové kategorie platí pravidlo bezpečné funkčnosti: výsuvy, brzdičky, zapuštěné nevyčnívající úchytky, ukotvené vyšší knihovny, stabilní skříňky a žádné ostré hrany.

Kdo má víc dětí bydlících ve společném pokoji či potomka, který denně cvičí na hudební nástroj, musí zamezit šíření hluku po bytě či k sousedům. V takových případech se vyplatí investovat do akusticky izolačních materiálů (obvykle minerální vlny), které se vkládají do podlahy a stěn.

Velmi důležité jsou u zvukové izolace i omítky, které musí dokonale vyplňovat všechny spáry, a dilatační spára v přechodu stropu a stěn.

Dětský pokoj

Vícespáči
Každé dítě potřebuje vlastní samostatnou postel (žádná dvou - či třílůžka). Jestli je budeme řešit vedle sebe, palandami, případně kombinací obojího, to záleží na rozloze a výšce místnosti i na dětech - jedno spaní ve výšce miluje, jiné se bojí, že spadne.

I když z hlediska hospodaření s místem jsou palandy ideální, lékaři z nich nadšení nejsou. Nehodí se pro spáče, který má strach ze stísněných prostor (klaustrofobie). U horního lůžka je horší cirkulace vzduchu, a tudíž tu je nedostatek kyslíku, který je pro zdravý spánek nezbytný.

Především u zahraničních výrobců je k vidění řada sofistikovaných skládacích postelí, které se přes den zasunou nad sebe na zeď nebo do jakési skříně a na noc se vyklopí. Je to chytré a prostorově úsporné, ale manipulace s takovým zařízením není jednoduchá a vůbec ne pro malé děti. Nemluvě o finanční náročnosti takového nábytku. V praxi to obvykle dopadne tak, že po měsíci nadšeného zasouvání jsou postele permanentně rozložené a děti přes ně přelézají.

Více se dočtete v časopise Living 5/2007.