V tomto místě stával původně kravín.

V tomto místě stával původně kravín. | foto: Jaroslav Kvíz

Splnili si svůj sen: zbourali kravín a mají chalupu se vším, co chtěli

  • 333
"Teď sedíme přesně tam, kde bylo hnojiště". Po takovém konstatování se musíte zarazit. Jenže ve Spělkově se stal malý zázrak. Rozpadající se kravín zmizel a místo něj stojí tři chalupy, které vypadají, jako kdyby tu byly odjakživa.

"Chceme být vodítkem mezi historií a současností," prozrazuje Marek Štukhejl, jak k takové výměně došlo. Společně s Dušanem Pařilem, také rodákem z Vysočiny, propadli kouzlu zdejší nádherné krajiny. A k té neodmyslitelně patří i místní lidová stavení.

Jedno z nich Marek Štukhejl zdědil po svých prarodičích a po jeho dokončení si vyučený truhlář uvědomil, jaké úžasné dědictví nám zanechali předkové: promyšlené dispozice, fortel i citlivý přístup ke krajině. Chytlo ho to. Lidová architektura se pro něho proměnila na srdeční záležitost.

Začal shánět informace, radit se s architekty i řemeslníky. Jenže nedostatek původních chalup přivedl Marka Štukhejla a Dušana Pařila k jinému řešení: vyhledávají pěkná místa na Vysočině a staví na nich chalupy, jež svým vzhledem i použitými materiály navazují na specifickou lidovou architekturu typickou pro Žďárské vrchy.

Přesto využívají i moderní technologie a nezříkají se žádných výhod, které nabízejí.
Do jedné z nových chalup nás pozval její majitel. I on má své kořeny tady, na Vysočině, a chtěl svým třem dětem dopřát podobné zážitky, jaké si odtud odnesl sám.

Kravín je minulost

Ve Spělkově žije sotva čtyřicet stálých obyvatel. Všem ale udělalo zmizení kravína radost, místním, družstvu, obci i zástupcům CHKO. Barabizna a její okolí hyzdily stráň, odkud je nádherný výhled do krajiny.

Starý kravín byl už v dezolátním stavu.

Postupně se zde "vylouply" tři objekty, každý kvůli soukromí otočený jinak, přesto vzájemně hrající dohromady. Dodržují základní pravidla vesnické architektury, od obdélníkového půdorysu, přes uspořádání dispozice do trojtraktu, správný sklon střechy až po členění oken a orientaci hlavního vstupu do chalupy.  

Šindele z plastu

Patent Josefa Drhlíka z Hlinska v Čechách, šindele z plastu, je věrohodná replika, která se používá na střechy, ale i na obklady. Šindele se vyrábějí z polyolefinů (polypropylénu a polyetylénu), ty se získávají separací odpadních plastů zejména z automobilového průmyslu.Tyto plasty, již jednou ošetřené pro venkovní použití, se znovu zušlechtí barvivy, UV stabilizátory a plnivy, aby byl výrobek odolný proti dlouhodobému působení povětrnostních vlivů.

Velké stavení s typickým vjezdem, velkou obytnou budovou a "hospodářským stavením" však není skanzen. "Nemůžete nutit někoho bydlet jako v 19. století. Proto je tady třeba podlahové topení nebo místo dřevěných šindelů plastové. Jenže ty svým žíháním a barvou zcela evokují dřevo. Takzvaný Drdlíkův šindel se vyrábí z odpadních plastů, majitel se o něj nemusí starat," vysvětluje Marek Štukhejl.

Jinak se zde ale setkáte především s původními materiály, často i s patinou používání: třeba pískovcová dlažba na dvoře je stará 80 let, stejně jako staré kostky před branou. Mají tak už příjemně obroušené hrany. Kamenný portál je sice nový, ale přesně v duchu původních staveb.

Uspořádání chalupy a "hospodářských budov" vychází z tradiční podoby.

Výhled do krajiny je neuvěřitelný, jako z reklamních pohlednic.

Kameny na příjezdové cestě jsou staré 80 let.

Chalupa na míru

Zatímco obytná budova má 125 m2 zastavěné plochy, stodola (včetně garáže) zaujímá 80 m2. Zádveří obytné chalupy respektuje běžný provoz, kdy je nutné někdy odložit i mokré bundy a kabáty. Vstupní dlažbu i dřevěnou podlahu položenou v celé chalupě si vybral majitel.

"Manželka moc nadšená nebyla, když viděla ty praskliny, je jí jasné, že děti budou lítat ven i dovnitř bez přezouvání, ale mně se ta dubová podlaha moc líbila," prozrazuje investor. Ohleduplný manžel však chápe, že pobyt na chalupě nemá být o věčném úklidu, proto své ženě pořídil centrální vysavač.

Může se hodit

Pořiďte si i vy chalupu, kam budete jezdit rádi relaxovat. Vybírejte z nabídky na Reality.iDNES.cz.

Ručně opracované palubky z kolekce Da Capo (Kährs) jsou lepené, s 3,6 mm vysokou nášlapnou vrstvou a starobylým vzhledem povrchu včetně suků a spár. Jsou pouze ošetřené olejem, takže je stačí vytřít vyždímaným mopem a do vody přidat mýdlový přípravek s neutrálním ph.

Rustikální vzhled podlahové krytiny z kolekce Da Capo podtrhuje přirozenou krásu hrubě opracovaného dřeva.

Srdce přízemí hlavní obytné budovy tvoří velká kuchyně s jídelní a odpočinkovou částí, kde nechybějí kachlová kamna včetně možnosti pohodlného polehávání na peci. "Kuchyni mi na míru vyrobil kamarád, ale špatně jsme se domluvili, dvířka měla být hladká a také jsem si představoval jinou barvu. No, stalo se," prozrazuje majitel.

Moderní dispozice s ostrůvkovou pracovní plochou a keramickým dřezem francouzské provenience tak inklinuje spíše k venkovskému francouzskému stylu. Keramický obklad pochází ze Španělska.

I tady majitel myslel na reálný život: "Indukční desku na chalupu bych normálně nedával, ale nechci, aby tady žena trávila čas s dětmi místo pobytem venku dlouhým vařením, indukce je pro malé děti také mnohem bezpečnější." Mikrovlnka je skrytá za rustikálními dvířky, vestavná chladnička také.

Ostrůvkové řešení odpovídá současnému stylu kuchyní.

Sedačka v barvách "špíny" je z IKEA, stojací lampa má ovšem trochu jiný původ, je to totiž vyřazené světlo z operačního sálu. Zbývající vybavení už patří do typické chalupářské nabídky, a to včetně typické keramiky nebo textilu. "Dospěli jsme k tomu, že si budeme dělat i vlastní obkladačky, dovezeme si polotovary ze zahraničí a dáme jim odpovídající dekor, na domácím trhu nic ´českého chalupářského´ není," říká Marek Štukhejl.

V přízemí je ještě ložnice rodičů, koupelna a záchod, komora pod schody, ale také sauna. "S tou byl trochu problém, tak jsme ji pojali jako přístavek, ty se vždycky obkládaly dřevem, aby to mělo ´ksicht´," vysvětluje Štukhejl.

Masivní dřevěná podlaha a čalouněný nábytek z IKEA si dobře rozumějí s českým "venkovským" textilem a keramikou.

Když se myslí na děti

Dětský pokoj je v podkroví, i to vypadá jinak než ve starých chalupách. Sloužilo jen k uložení slámy, dnes by bez osvětlení a zateplení nemělo smysl. Děti tady mají ráj s nádherným výhledem. A také obrovitou postelí, kam se vejde na čtení pohádek celá rodina. To byl nápad tatínka tří ratolestí, z níž nejstarší je teprve šest let.

Nechybí ani skrytý koutek na hraní umístěný až do krovu, kam se šplhá po nádherném kovaném schodišti s dřevěnými stupnicemi. "Takticky" je v pokoji, který lze uzamknout. Možná poslouží jako pokoj pro hosty, nebo až děti povyrostou, nejstarší může mít své soukromí.

Zatímco v přízemí topí elektrokabely v podlaze, v podkroví už majitelé díky kvalitními zateplení vystačí jen s elektrickými konvektory. I díky tomu, že kachlová kamna na dřevo pomáhají vytápět také podkroví. "Elektrické topení můžu ovládat na dálku mobilem, takže s dětmi už přijedeme do tepla," konstatuje spokojený majitel. Na chalupu to má docela daleko, takže vyřešené topení je pro něho hodně důležité.

Hospodářská budova s typickými posuvnými dveřmi je určena pro posezení u krbu, když je hezky, stačí dveře posunout a celý prostor se otevře. Nechybí tu ani malá kuchyňka a po schodech se děti dostanou do herny, takže o nich mají rodiče přehled. Z druhé, vnější strany stavení, slouží stodola jako garáž.

Velká postel pro tři děti byl nápad rodičů.

Zábradlí do druhého podlaží vyrobil kovář na zakázku.

I chalupářem se člověk učí

K výsledné idyle bylo nutné absolvovat dlouhou cestu. "Začínali jsme před šesti lety, najít dobré řemeslníky i subdodavatele není žádná legrace. Různých odborníků na vše, co je pro stavbu chalupy potřeba, bylo hodně, ale spokojenost panovala tak s polovinou. A řemeslo? To aby člověk pohledal, pokrývače jsme měli tři, než přišel ten pravý," říká Marek Štukhejl.

K využívaným "perlám" patří naopak kovář a kameník. To jsou však lidé, kteří dělají šest dní v týdnu a někdy i víc. Ti se o svou práci bát nemusí. Přesto, že například kování na dveře od uměleckého kováře stojí 1 600 korun, ale bude fungovat i za sto let.

Hodně trápení bylo i s typickými křivými omítkami, které po nasvícení dokážou vytvořit úžasnou atmosféru. "Stačí, když se zedník doma pohádá se ženou, a už za sebou nechává úplně jinou stěnu," vysvětluje Marek Štukhejl strasti, na něž se občas narazí. Někdy ho pozlobí i zájemci, kteří si chtějí pořídit chalupu na okraji města, hned vedle satelitních uniformních domů.

Dřevěná stodolová vrata lze otevřít klasickým posuvem - a společenská místnost se otevře jako krytá terasa.

Dřevěná vrata jsou vyrobená stejně jako jejich předchůdci v minulých stoletích.

Mnohé stavební prvky odkazují na starou lidovou architekturu, včetně kamenných portálů.

"Chalupy patří jen někam, musíte mít pro ně krásné a odpovídají místo včetně okolí," tvrdí. V tomto směru je paličatý. A zarputilý. I proto odjel s Dušanem  Pařilem pracovat na dva roky do Irska a do Skotska (proto se firma jmenuje Lomond po největším skotském jezeru), aby si vydělali na "české chalupy".