"Jestli něco chtějí, tak nezávislost na ostatním bytě a jeho vybavení," tvrdí architekt Petr Bína, kterému se jako jednomu z mála našich designérů podařilo "přivést na svět" nábytkovou řadu, která je určena právě studentům a prodává se úspěšně i v zahraničí. "Mladí musí mít pocit, že vládnou prostorem, a ne že se mu podřízují. ‚Vládnout' lze dokonce i těžké skříni nebo velké posteli, pokud je ovšem dáte na kolečka." Postel je totiž ve studentském pokoji něčím, co lze označit za jeho základnu, za nejdůležitější kus nábytku. Měla by být pořádně velká (tak 100 x 200 až 220 centimetrů), protože právě na ní se nejen spí, ale také učí, polehává, jí, uždibuje i mlsá, poslouchá hudba a vedou se nekonečné debaty i telefonní hovory. "S tím se musí rodiče smířit, takové to je, na posteli se učí snad každý ," tvrdí Helena Prokopová, jedna z našich nejlepších odbornic na čalouněný nábytek, "když si k tomu přičtete to, že hormony a žlázy v tomto věku pracují jako nikdy, je nezbytné, aby byla postel dokonale větratelná a prodyšná. Třeba místo půl litru potu - což je běžné u dospělého - vypotí do matrace za noc litr a půl. A to je cítit. Snímatelný a prací musí být nejen přehoz, ale i potah matrace." Psychologové mají na tento kus nábytku (a vlastně i na celý pokoj) také svůj vyhraněný názor: "Z nepořádku předmětové ho se stává organický, a tudíž hnijící," říká s nadsázkou psycholožka Naďa Verecká, která se specializuje na problematiku adolescentů. Neboli vylitá coca-cola či módní zelený čaj se v posteli a všude kolem mísí se zbytky jídla. Ty si mnohý teenager klidně schovává pod polštářem, aby rodiče hned při vstupu do pokoje nekřičeli při pohledu na stolování v posteli. Občas na ně ovšem zapomenou. Samozřejmě že v dětských a studentských pokojích si na své přijdou nejen psychologové,ale i architekti. Jejich rady se však spíše pohybují v obecných doporučeních než v přesných návodech. "Dospívající chtějí během chvilky změnit svět, a to platí i o jejich pokoji," varuje architekt Petr Bína, "tak jim tu možnost musíte dopřát, žádný definitivní recept neexistuje." A tak zůstávají spíše detaily. Architekti například nevidí rádi postel pod oknem, protože tam zpravidla "táhne", mají lehkou averzi na červenou barvu, protože u citlivějších jedinců může vyvolávat nepokoj až agresivitu. Naopak doporučují barvy neutrální. Pokud jde o podlahové krytiny a bytový textil vůbec,preferují zpravidla korkovou podlahu (skvěle zvukově izoluje), případně parkety nebo laminát. Hlavně u starších dětí, od patnácti a výše, které zacházejí s věcmi způsobem poněkud nešetrným, bývá odolný laminát vítanou verzí. Vydrží totiž prakticky cokoliv,od galusek kola obalených pískem až po upadlý oharek cigarety (to není návod,ale realita, vždyť v kolika rodinách už rodiče vedli se svými ratolestmi spory o nevhodnosti kouření!). Kobercům je lepší se vyhnout. Vysávání většina potomků vnímá asi jako farmář útok sarančat, navíc v tuzemsku tolik oblíbené celoplošné koberce bývají z umělých vláken, a tak není nouze o statickou elektřinu a tudíž "rány" u počítače. Největší problém jsou ovšem neshody mezi sourozenci. Pokud v jedné místnosti přebývá například osmnáctiletý středoškolák a desetiletá princezna, bývají spory na denním pořádku. Jestliže staršímu sourozenci nemůžete dopřát alespoň pár vlastních metrů, nekompromisně vymezte v pokoji zóny pro každé dítě. Pomoci mohou skřínky, paravány, regály nebo posuvné příčky. Důležité je jediné. Každý musí jasně vidět, kde končí jeho území a kde začíná sourozencovo.
Desatero pro klid i zdraví rodičů a dospívajících dětí:
1. Bez porady s dítětem v pokoji nic nedělejte.
2. Nikdy dětem neuklízejte, nechoďte do skříní ani do kapes.
3. Se zatnutím zubů respektujte změny, které potomek ve svém pokoji udělá.
4. Pořiďte mu kvalitní sluchátka, abyste se vy ani sousedé nezhroutili. Hudba dokáže ničit.
5. Před vstupem do pokoje klepejte.
6. Jestliže jsou v pokoji dva sourozenci s větším věkovým odstupem, dejte staršímu, pokud je to jen trochu možné, vlastní prostor, třeba tmavý pokojík pro služku. Není-li jiné řešení, stanovte alespoň přesná pravidla. Spor o tři centimetry je jako začátek občanské války.
7. Nechte dětem výzdobu, jaká se jim líbí. Kýčovitý plakát nebo památka z cest jejich pozdějším u vkusu rozhodně neublíží.
8. Pořiďte dětem velkou, dokonale větratelnou a čistitelnou postel.
9. Pracovní židle s měnitelnou výškou, umožňující plynulý předozadní náklon, a podnožka pod nohy jsou věci, které architekti vřele doporučují. Doufejte, že je dítě bude používat.
10. Protože ve studentských pokojích začínají být počítače běžnou záležitostí, počítejte s vhodným pracovním stolem nejlépe rohovým. Počítač by neměl nikdy "zářit" do prostoru, zejména ne zadní částí směrem k lůžku dalšího sourozence.
Desatero pro klid i zdraví rodičů a dospívajících dětí:
1. Bez porady s dítětem v pokoji nic nedělejte.
2. Nikdy dětem neuklízejte, nechoďte do skříní ani do kapes.
3. Se zatnutím zubů respektujte změny, které potomek ve svém pokoji udělá.
4. Pořiďte mu kvalitní sluchátka, abyste se vy ani sousedé nezhroutili. Hudba dokáže ničit.
5. Před vstupem do pokoje klepejte.
6. Jestliže jsou v pokoji dva sourozenci s větším věkovým odstupem, dejte staršímu, pokud je to jen trochu možné, vlastní prostor, třeba tmavý pokojík pro služku. Není-li jiné řešení, stanovte alespoň přesná pravidla. Spor o tři centimetry je jako začátek občanské války.
7. Nechte dětem výzdobu, jaká se jim líbí. Kýčovitý plakát nebo památka z cest jejich pozdějším u vkusu rozhodně neublíží.
8. Pořiďte dětem velkou, dokonale větratelnou a čistitelnou postel.
9. Pracovní židle s měnitelnou výškou, umožňující plynulý předozadní náklon, a podnožka pod nohy jsou věci, které architekti vřele doporučují. Doufejte, že je dítě bude používat.
10. Protože ve studentských pokojích začínají být počítače běžnou záležitostí, počítejte s vhodným pracovním stolem nejlépe rohovým. Počítač by neměl nikdy "zářit" do prostoru, zejména ne zadní částí směrem k lůžku dalšího sourozence.
 Soukromí v pokoji, kde bydlí dvě dívky, lze vytvořit i pomocí "nebes". |
