Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Slavný český architekt dobyl Japonsko. Zemřel skokem z Trojského mostu

  1:00aktualizováno  1:00
Architekt Bedřich Feuerstein byl nejšťastnější v Japonsku, které mu dalo přesně to, co od života a práce čekal. Pro Čechy byl tehdy příliš věcný, pravdivý i kritický. Doma se uznání dočkal až po své smrti. O jeho díle a pohnutém osudu vychází kniha Bedřich Feuerstein - Cesta do nejvýtvarnější země.

Obal knihy Bedřich Feuerstein - Cesta do nejvýtvarnější země od historičky architektury Heleny Čapkové. Vedle Feuersteina je jeho japonská přítelkyně kaligrafka Macuko Katóová. | foto: soukromý archiv

Kniha mladé historičky umění a architektury Heleny Čapkové se zaměřuje nejen na práci avantgardního českého architekta a scénografa Bedřicha Feuersteina (1892–1936), ale také zkoumá jeho společenský život a vztahy. Její texty vycházejí z rozsáhlého výzkumu archivů v Čechách i v zahraničí.

Fotogalerie

Hlavní linii tvoří Feuersteinův vztah k Japonsku, a sice ještě před tím, než odcestoval do této "nejvýtvarnější země světa". Tehdy se jako tolik jeho současníků ocitl pod vlivem japonismu, v letech 1926-1930 pak spolupracoval s tokijským ateliérem Čechoameričana Antonína Raymonda.

Feuersteinův příjezd do Japonska (ukázka z knihy)

"Právě jsem dojel konečně do toho Japonska. První dojmy jsou báječné, půjde-li to tak dál, budu zde spokojen. Staré věci jsou též báječné, ono je to nějak nefotografovatelné. Zde to nevypadá kýčařsky. Vůbec je Japonsko překvapení. Je to země, kde je velmi málo du mauvais gout (špatný vkus). Vůbec, je to snad víc výtvarná země než Francie, rozumíš snad, co tím myslím. Ve Francii člověka stále všecko nějak baví: baráky, stromy, obleky holek atd. Zde ještě víc. Jaký smutek, monotónnost a nuda proti tomu ve střední Evropě! U nás je vše jaksi falešně monumentální, y compris (včetně) pan vrchní šéf Gočár. K čemu to? Nebo bar, kde sedím. Úplně puristicky zařízen. Jen jónské sloupy nesou strop. Pak je zde kulaté zrcadlo a překrásná azalka. A je to japonerie comme il faut (jak se patří)."

Mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Cukidži (akvarel, repro St. Luke’s...

Mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Cukidži (akvarel, repro St. Luke’s International Medical Center, 1933)

Bedřich Feuerstein (vpravo) v Japonsku na výletě s Nobuko Cučiurovou (první...

Bedřich Feuerstein (vpravo) v Japonsku na výletě s Nobuko Cučiurovou (první úspěšná japonská architektka) a Oldřichem Mojžíškem (Raymondův referent a titulář na české ambasádě).

Architekt Antonín Raymond uvítal Feuersteina v jokohamském přístavu, kam připlul starou francouzskou lodí Amazone 10. května 1926. V Jokohamě se oba architekti zdrželi, aby posoudili stav několika Raymondových projektů. Pak odjeli do Hajamy, kde měl Raymond dům, jehož zahrada se Feuersteinovi velmi líbila.

Raymond měl však o spolupráci s Feuersteinem  pochybnosti. Bude natolik velkorysý, aby spolupracoval nezištně, anebo se bude chovat arogantně?

Arogantně se mimochodem choval Raymond, když pracoval pro slavného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. I když byl Raymond Wrightův hrdý žák a vždy se k jeho dílu hlásil, cítil, že se od mistra musel odtrhnout, opustit jeho "nekonečnou manýristickou repetici", kterou Wright nazýval gramatikou, aby mohl sám svobodně tvořit.

Městské krematorium v Nymburku, 1922

Městské krematorium v Nymburku, 1922

Nakonec Raymond Feuersteina nařkl ze zrady, ačkoliv na začátku svého pobytu byl Feuerstein Raymondovi nenahraditelným kritikem jeho práce, což si Raymond velmi pochvaloval.

Bedřich Feuerstein: český architekt, malíř a scénograf

15. 1. 1892 Dobrovice - 10. 5. 1936 Praha

Architekturu studoval na České vysoké škole technické a na UMPRUM u Josipa Plečnika. Bojoval v 1. světové válce. Přátelil se s malířem Josefem Šímou a patřil k prvním členům avantgardního spolku Devětsil. Po válce pracoval jako scénograf v Národním divadle v Praze. Byl autorem dekorací pro Národní i Osvobozené divadlo či výprav a kostýmů pro Švédský balet. 

Bedřich Feuerstein (konec 20. či počátek 30. let)

Bedřich Feuerstein (konec 20. či počátek 30. let)

Navrhl jednu ze stěžejních staveb purismu u nás, krematorium v Nymburku (1922–1924), společně s Bohumilem Slámou. V roce 1924 odjel do Paříže, kde pracoval v projekční kanceláři Augusta Perreta. Přátelil se s Picassem, architektem Loosem či Le Corbusierem. Často až ironicky komentovat dění na české umělecké scéně.

Podle Feuersteina mělo umělecké dílo vycházet ze skutečnosti, chtěl "doplnit všechny krásy světa novými. Chtěl, aby všechno bylo účelnější, prostší a dokonalejší".

V roce 1926 odjel na pozvání Antonína Raymonda do Tokia. Po čtyřech letech Japonsko opustil a v roce 1930 se vrátil domů. Osud mu však nepřál. Po neshodách s Antonínem Raymondem se vrátil domů v době krize.

Nedostal šanci, ostatní kolegové měli už své zavedené ateliéry a on v konkurzech prohrával. Chtěl také nastoupit dráhu vysokoškolského pedagoga, nic se však nedařilo. Počáteční entuziasmus vystřídalo hořké zklamání. Nevedlo se mu v osobním životě, ale ani zdravotně. Trpěl depresemi, nespavostí a postupnou ztrátou sluchu. Neviděl jiné východisko než smrt. 

Ve svých 44 letech spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z pražského Trojského mostu. Vzápětí byl z vody vytažen a byl převezen do nedaleké nemocnice Bulovka v Libni. Z bezvědomí se ale již neprobral.

Po smrti o jeho práci začaly vycházet články, pro kolegy byl náhle mimořádně nadaným umělcem a v Mánesu mu uspořádali velkou výstavu. 

S Davidem Vávrou po japonských stopách Bedřicha Feuersteina 

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.