Výrobci vysavačů se předhánějí v tom, aby ukázali, jak dokonale dokáže jejich přístroj koberce vyčistit. Čím silnější výkon má vysavač, tím lépe, čím menší částečky prachu se skrze všechny vnitřní filtry dostanou zpět do ovzduší, tím ještě lépe.
Kvalitní vysavač zachytí částečky prachu o velikosti setin mikrometru, za výrobky renomovaných firem se však zaplatí částky řádově v desetitisících. Nevyřeší se tím však problém, kdy vzduch z výfukového potrubí vysavače zvíří i prach z polic, záclon či okenních parapetů. Ten určitý čas setrvá v ovzduší, po nějaké době opět hladce přistane na koberci. Množství prachu v koberci se pak po vysávání nemusí příliš lišit od množství před vysáváním.
Otázkou pak zůstává, zda není výhodné za podobnou cenu koupit systém, který tento principiální nedostatek klasického vysávání odstraní. To lze jednoduše zařídit tak, že se sací jednotka vysavače umístí mimo interiér a vzduch zbavený prachu se vyfoukne ven mimo dům.
Na tomto principu pracují takzvané centrální vysavače, které mají vlastní motor umístěný například v garáži či ve sklepě, sací potrubí je rozvedené po domě podobně jako instalace odpadů. Motor se pak spustí zasunutím hadice s hubicí do zásuvky pomocí kontaktu umístěného v zásuvce.
Spínač se napájí nízkým napětím, takže se nikdo nemusí bát, že by mohlo dojít k poranění elektrickým proudem například v okamžiku, kdy se zvídavé ratolesti rozhodly prozkoumat, co že se to skrývá v tajemném otvoru ve zdi.
Agregát co nejníže
Pohonná jednotka vysavače by měla být umístěna v nejnižším místě domu, což přispívá ke zvětšení výkonu vysávání. Nemusí se tak překonávat odpor zemské tíže a prach se v potrubí pohybuje rychlostí až 120 kilometrů za hodinu. Potrubí se po patře obvykle umisťuje do podlah, do stěn se vysavačové zásuvky zasekají jen do výšky běžných elektrických. Často stačí umístit pro každé patro jedinou centrální vysavačovou zásuvku, například v chodbě.
Vysávací hadice totiž mívá délku sedm až dvanáct metrů, v běžném domě je proto možné s ní prokličkovat do všech koutů bytu. Podle zástupců společností, jež se instalací centrálního vysávání zabývají, se jen málokdy stane, že by jediná stoupačka nepostačovala. Pro běžný dům se obvykle nespotřebuje více než dvacet metrů potrubí se třemi zásuvkami a jedinou stoupačkou do patra. Jen u velmi rozlehlých domů se stává, že se musí stavět stoupačky dvě.
Platba i na etapy
Zřejmě největší překážkou k zavedení systému centrálního vysávání bývá nutnost zásahu do konstrukce stávajícího domu, což obvykle něco stojí.
Pokud se centrální vysavač buduje dodatečně, je třeba počítat se stavebními úpravami. Ve starém domě se někdy dost obtížně hledá místo, kam umístit stoupačky, pokud je třeba vysávat ve více podlažích. V ideálním případě lze využít třeba starý komín nebo světlík - pokud je ovšem umístěn tak, že zásuvka z něho probouraná umožní dosáhnout hadicí do všech místností na patře.
V opačném případě nezbývá než trubky vést po zdi a zakrýt je soklem ze sádrokartonu. Tím se částka za instalaci zvyšuje. Proto je nejvýhodnější odhodlat se k instalaci centrálního vysávání už v době, kdy se chystá stavba nebo rekonstrukce domu a nějaké to sekání do zdi navíc až tolik nebolí.
Pořízení centrálního vysavače nemusí rodinný rozpočet přímo zruinovat. Dovozci totiž nabízejí v rámci boje o zákazníka montáž rozvodů potrubí v době stavby, což znamená zhruba třetinu z celkové částky (kompletní instalace stojí asi třicet tisíc korun). Po zlepšení finanční situace pak není problém dokoupit pouze samotný agregát, jehož cena se podle značky, typu a prodejce pohybuje zhruba od patnácti tisíc korun.
Kdy se hodí sáček
Prakticky každý výrobce nabízí kompletní výkonovou sadu v rámci modelové řady. Liší se výkonem, výrobce vždy podle velikosti vysávané plochy doporučí vhodný model. Jde o to, aby byl výkon dostatečný i v nejvzdálenějším místě od centrální jednotky. V praxi to funguje tak, že prodejci stačí poslat faxem nebo e-mailem plánek domu a ten pak podle podlahové plochy a půdorysu naplánuje optimální rozložení zásuvek a rozvodů tak, aby se s běžnou hadicí dosáhlo do každého pokoje.
Většina modelů pracuje jako cyklonová jednotka, kde se nečistoty shromažďují v nádobě ve spodní části vysavače. Ta se jednou za čas vysype do popelnice. Na trhu však překvapivě najdete i sáčkové modely. Pokud se zařizujete vysavač v bytě, je pohodlnější operovat s uzavřeným sáčkem, který se vynese se smetím.
Pokud se nečistoty ze sběrné nádoby sypou přímo do koše, víří se prach, a jedna z hlavních výhod centrálního vysávání tak přichází vniveč. Sací jednotka instalovaná v garáži se bude lépe udržovat a není třeba mít obavy, že by se nečistoty při vyprazdňování zásobníku roznášely po bytě. Na trhu ale existují i modely, které umožňují zkombinovat oba typy. V základním provedení se provozují se sběrnou nádobou, existuje ale i jednoduchá možnost použít je v sáčkovém provedení.
Na co se hodí voda
Klasické vodní vysavače, kde se nečistoty zachycují do vody, poskytují výhodu bezprašné manipulace. Mají ale zároveň ale i jednu velkou nevýhodu: po každém vysávání je třeba objemný vysavač otevřít a špinavou vodu vylít. Pokud byste na to zapomněli, začaly by se ve vodě množit plísně a bakterie.
Verze pro centrální vysávání pracuje na podobném principu: vysávaný vzduch strhávající prach se při vstupu do vysavače smáčí vodou a odvádí přímo do kanalizace. Není tedy vůbec třeba starat se o filtrování ani likvidaci prachu, stavebník se však pro tuto variantu centrálního vysávání musí rozhodnout už před stavbou, protože do místa instalace je třeba přivést vodu a odpady.
Mokré vysávání si také vyžádá vyšší investici - zatímco u běžných modelů pro malý dům začínají ceny na patnácti tisíci korunách, vodní varianty bývají minimálně dvojnásobně dražší. Mají ale ještě jednu nevýhodu: zatímco u klasických systémů se s vysátou desetikorunou "potkáme" v garáži ve sběrné nádobě, u "mokrého" systému skončí nenávratně v kanalizaci.
Systémy smáčení mohou bez přídavných zařízení vysávat i vodu. Odborníci se ale neshodují v tom, zda je praktické kupovat dražší vodní systémy kvůli tomu, že jednou za pět let potřebujeme vysát v kuchyni z podlahy pár decilitrů tekutiny.
Rozporů je více: zatímco někteří mluví o tom, že po vysávání vody je nutné potrubí propláchnout, což je operace časově přesahující dobu vysávání samotného, a pak nechat celý systém vyschnout, jiní tvrdí, že plastové rozvody stačí čistit jednou za rok. Určitým řešením je separační nádoba, v níž se voda zachytí a která přijde k užitku i v rodinách, kde se vysává prach z krbu: ten může totiž projít filtry až do motoru a zničit ho, podobně jako třeba stavební prach zničil už mnoho klasických vysavačů.
Ostatně, kdo někdy stavěl a uklízel běžným vysavačem po řemeslnících, zažil si to na vlastní kůži.
Existuje ještě jedna varianta, která nabízí možnost koupit systém Wet & Dry, kombinující rozumnou cenu klasického systému s možností vysávat vodu bez nutnosti operovat separační nádobou. Ta je v tomto případě součástí jednotky vysavače.
Co nesmí chybět
Stejně jako u běžných vysavačů i k centrálním můžete dokoupit spoustu doplňků. Za běžnou sadu s osmimetrovou hadicí, štěrbinovou hubicí i hubicí na podlahy s kolečky, chromovou trubicí a dalšími drobnými doplňky zaplatíte kolem 3000 korun. Cena se pak může mírně zvýšit za luxusní sadu s teleskopickou trubicí či hadicí s vypínáním na rukojeti nebo s plynulou regulací výkonu.
Daleko levněji vyjde takzvaná garážová sada, kde najdete nástavce hodící se pro luxování auta - tu koupíte za tisícikorunu. Ceny dalších doplňků, jako jsou například hubice na čištění žaluzií nebo kartáč na zvířata se pohybují v řádu stokorun.
Při výběru také nezapomeňte na design rámečku, do kterého se zasouvá hadice. Vyrábějí se ve standardních "ABB" rozměrech, takže není problém osadit je i do řady s elektrickými zásuvkami, rozvodem televizního signálu nebo telefonu.
