"Rodiče mám v Teplicích, proto jsem chtěla mít poblíž výpadovku tím směrem. Nádraží mám nedaleko a do práce kousek. Vždy jsem chtěla bydlet v centru v dosahu tramvají a metra. To vše bydlení v Praze-Holešovicích splňuje. Hledala jsem byt ve starém domu, ale vyhýbala jsem se přízemí," vysvětluje Martina.
Přestože byl tento byt v dezolátním stavu a v nejhorším stavu z těch, které viděla, oslovil ji zachovalými prvky, které bylo možné snadněji zrekonstruovat, byly to skutečně originální dřevěné zárubně a dveře.
Původní je také dispoziční uspořádání interiéru s okny na sever a s výhledem do klidného dvora, které nijak neměnila. Méně sluníčka si kompenzuje pobytem na terase o patro výš, která je ostatními obyvateli domu minimálně využívaná.
Od koupi bytu ji neodradilo ani čtvrté patro bez výtahu. Jeho realizace je ale v plánu. Rekonstrukce byla velmi náročná, půl tuny odpadu se odnosilo po schodech, další půl tuny materiálu zase přineslo sem. V první fázi renovace došlo jen na základní stavební úpravy. To veselejší pak následovalo.
Přestože jde o byt 1 + 1, šedesáti metry čtverečními odpovídá bytu dvoupokojovému a je zde i dostatek úložných prostor.
Nápadité kreace designérky
"Nikdy jsem nepředpokládala, že bych při zařizování svého domova oslovila designéra. Viděla jsem však výsledek spolupráce s odborníkem. Moc se mi líbila především ložnice rodičů, kterou vytvořila designérka Pavla Kirschner, proto jsem ji oslovila. Nevěděla jsem si rady s poměrně velkou a dlouhou chodbou, také jsem potřebovala jednu místnost využít jako obývací pokoj, pracovnu i ložnici. Myslím, že Pavla si s tím poradila skvěle," chválí designérku.
Martina měla spoustu vybavení po prarodičích, kterého se nechtěla vzdát. A proč taky! Například poličku vedle postele zhotovil už její prapradědeček a mohla ještě sloužit.
Pavla Kirschner je ta pravá osoba, která umí staré kousky oživit a harmonicky začlenit do zcela nesourodého celku.
"Mám ráda kvalitní věci, přírodní materiály, ale barvám se nevyhýbám. Jsem nadšená z chodby, která se vyloupla do nečekané podoby. Oceňuji řemeslné zpracování repasovaných křesel a moc mě baví spát v posteli, která je v prostoru oddělená jen zajímavou zástěnou, cítím se zde jako v hnízdě," říká Martina.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení č. 4/2013.