Velkou stojací lampu vyrobil truhlář, Pavla koupila pouze stínítko

Velkou stojací lampu vyrobil truhlář, Pavla koupila pouze stínítko | foto: Richard Dvořák

Byt si zařídila za tři dny. Půl roku ho ale dokončovala, aby vznikl domov

  • 74
Nájemní byt v Teplicích bylo třeba zařídit během pár dnů. Ale i profesionální bytové designérce trvalo ještě několik měsíců, než interiér skutečně dokončila. Bydlení hotové za týden, jak prezentují některé televizní pořady, je podle ní holý nesmysl.

Možnost bydlet v centru lázeňského města Teplice se bytové designérce Pavle Kirschner naskytla před dvěma lety o Vánocích. "Dvaadvacátého prosince jsem dostala klíče, v bytě zapnuli elektřinu a za tři dny už jsem bydlela. Vánoce jsme ale slavili u dcery," vzpomíná.

Pavla Kirschner o sobě tvrdí, že je stěhovavá. Byt v Teplicích je její několikátý a nejspíš není ani poslední. Zatím v něm se synem Tomášem bydlí už druhý rok a ještě chvíli asi bude.

Zatím jí vyhovuje nejen polohou, ale také velikostí téměř 80 m², která poskytuje dvěma dospělým lidem dostatek prostoru i potřebného soukromí. "Neumím si představit, že bych žila v jedné místnosti, v níž bych vařila i spala, takhle je to akorát," říká s přesvědčením.

Červená tabule na poznámky

Červená tabule na poznámky

Okno nezapře zálibu majitelky v drobných dekoracích

Okno nezapře zálibu&p;v&p;dekoracích

Kuchyně za 24 hodin

Téměř neuvěřitelná rychlost zařizování, o níž byla řeč, nebyla podle jejích slov otázkou chtění nebo snad praxe, ale nutností.

"Zkrátka se muselo něco vymyslet, abychom mohli co nejdříve bydlet. Naštěstí to byl nájemní byt, nově zrekonstruovaný, takže jsme přišli do stavu, kdy byly hotové podlahy, vyměněné dveře a okna, nová koupelna. Chyběla však kompletně kuchyně, do níž jsem měla z předchozího bytu jen velkou červenou chladničku v retro stylu a sporák," říká designérka.

Kuchyňská linka byla vymyšlená za 24 hodin

Kuchyňská linka byla vymyšlená za 24 hodin

Právě od červené chladničky se pak odvíjelo vybavení zbytku kuchyně. Samotná linka je původně masivní knihovna, která se už nehodila. Majitelka ji pořídila v Ikea a pro nové účely "podsekla": z jednoho kusu nábytku udělala dva, do spodního dílu, který opatřila soklem, vyřízla otvor na dřez.

"Z Ikea jsem pak už jen přivezla dva pojízdné stolky a kuchyňská linka byla hotová. Bílý sporák z předchozího bytu se sem moc nehodí, takže až bude čas, nejspíš ho vyměníme. Stejně nejsem dnes příliš spokojená s černým obkladem za kuchyňskou linkou. Ale všechno jsem to vymýšlela strašně rychle, kuchyni snad za 24 hodin," popisuje Pavla.

Jedním dechem a s úsměvem však přiznává, že po vstupu do jakékoli místnosti jí začnou v hlavě běhat nápady, co kam umístit, co a jak změnit, kde co pořídit, takže její praxe či spíše povaha přece jen jistou roli sehrála...

Oblíbená směsice

Zbytek místnosti společné pro kuchyni, jídelnu a obývák je zařízen barevně střídmě, červená z chladničky a kuchyňské linky se objevuje už jen na malém konzolovém stolečku v rohu místnosti a na nástěnné tabuli u pracovního stolu.

"Snažila jsem se, aby červené nebylo příliš, použila jsem tedy kombinaci bílé, šedé a černé, která je nadčasová. Spíš než na barvy jsem vsadila na tvary a styly, mám ráda například francouzský styl bydlení: velká okna, vysoké stropy, ozdobné štuky a do toho směsici různého nábytku a doplňků, to všechno kombinované s vkusem a rozumnou mírou. Naproti tomu nejsem příznivcem třeba sektorového nábytku," říká na vysvětlenou.

Obývací pokoj je laděný do nadčasové bílé, šedé  a černé

Obývací pokoj je laděný do nadčasové bílé, šedé a černé

Knihovna ve výklenku nemá police, ty suplují vodorovně položené knihy

Knihovna ve výklenku nemá police, ty suplují vodorovně položené knihy

Co kus, to příběh

Snad každý kus v Pavlině domácnosti má odlišný původ. Zatímco sofa pochází z prodejny Donato, dřevěná knihovna a lampy nesou značku Snel, konzolový stolek ve stylu neorokoka, které se v moderních interiérech objevilo asi před dvěma lety, pořídila v německém internetovém obchodě Impressionnen. Poměrně levně, za 120 eur.

To jí prý nebude bránit kdykoli ho podle potřeby přetřít. Je totiž možné, že jako módní doplněk přestane být zanedlouho aktuální. Raději než do takových věcí se podle majitelky vyplatí investovat do nadčasového vybavení.

Stoly jsou v podstatě "skládačky", nohy pořídila v Ikea, desky vyrobil truhlář a patinu jim dodala opět Pavla. Natírala, škrábala, natírala, škrábala...

Na stěně v Tomášově pokoji nechybí fotografie třetího člena rodiny - psa Barneyho

Na stěně v Tomášově pokoji nechybí fotografie psa Barneyho

Fotografie psa Barneyho vítá návštěvu už v předsíni

Fotografie psa Barneyho vítá návštěvu už v předsíni

Pracovní stůl je také opatřen patinou a byl velmi výhodně pořízen ve výprodeji v prodejně Jysk. Stál 1 500 korun, nejspíš proto, že mu chyběla zadní deska. Pavla pak koupila úchyty k zásuvkám a další originální kus nábytku byl na světě.

Pracovní kout dotváří známá plastová židle od Vernera Pantona, ale svou roli v něm hrají také ikony světového interiérového designu, miniatury několika židlí věhlasných designérů vystavené na pracovním stole.

"Když zařizuji své bydlení, ale i při práci u klientů se nesnažím za každou cenu nakupovat draze ve značkových obchodech, spíš naopak. Design by měl být přístupný všem, není to doména jen nejbohatších. Vím, kde je možné určité věci pořídit levněji, vím, jak jiné jednoduše vyrobit... Na druhou stranu, pokud někde ušetříte, vyplatí se investovat jinde," dodává Pavla.

Ukazuje přitom na miniatury židlí, jejichž cena je srovnatelná (a někdy i vyšší) s cenou běžné jídelní židle. Vyrobené za nesrovnatelně nižší cenu, než by byla pořizovací v obchodě, jsou v obýváku nejen oba stoly (práce a materiál prý vyšly přibližně na 2 000 korun), ale třeba i stojací lampa.

Psací stůl s miniaturami židlí od Vitry

Psací stůl s miniaturami židlí od Vitry

Majitelka ušetřila také na knihovně, kterou vůbec vyrábět nemusela, dokonce ani kupovat. Pouze poskládala knihy do výklenku ve zdi, iluzi polic vytvořily hřbety vodorovně položených knih.

Zařízení pokoje doplňují textilie z obchodu AlmiDecor, které naopak patří k těm cenově náročnějším materiálům, nebo lustr z Kare.

Pokoj pro syna

"Se synem Tomášem se zařízení jeho pokoje v podstatě stěhuje už podruhé. Jen tentokrát jsme měli problém s tím, že tento pokoj je trochu menší než předchozí, ale vešli jsme se."

"Stěnu jsme natřeli černou tabulovou barvou, na kterou můžete křídou malovat a namalované mazat stejně jako ve škole. Báli jsme se, aby se tím prostor opticky nezmenšil, ale naštěstí jsou okna situována na jih a tak dostatek světla tomuto negativnímu efektu brání. Naopak vynikl lichoběžníkový tvar pokoje," popisuje Pavla.

Stěna v pokoji syna je natřená černou tabulovou barvou, lze na ni psát i mazat po libosti

Stěna v synově pokoji je natřená černou tabulovou barvou, lze na ni psát i mazat po libosti

Nábytek v pokoji nakoupila vesměs v Ikee. Celkovým vyzněním se tato místnost od zbytku bytu odlišuje, což je s ohledem na jejího majitele pochopitelné, dojem z celého interiéru to však rozhodně nenarušuje.

Pro tapetu do Londýna

Poslední obytnou místnost představuje majitelčina ložnice s postelí, dvěma stolky a komodou. "Postel je z Ikea, jen místo bílé barvy dostala šedý nátěr. Ve výrobě už mám nicméně nové lůžko na míru s polstrovaným čelem, také v šedé. Stolky jsou každý jiný, jeden pochází z Loděnice a druhý z prodejny AlmiDecor," říká designérka.

Není totiž příznivcem klasicky zařízené ložnice: velká postel, dva stejné stolky i lampičky. Ty jsou tady proto taky různé. Svou historii má i lustr, který sice moc světla nevydává, ale v ložnici svou úlohu plní dostatečně.

"Ten jsem si přivezla z Paříže. Vůbec vozím ze zahraničních dovolených spoustu věcí do bytu. Neustále mám na letišti problémy s nadváhou zavazadel," tvrdí Pavla.

Ze zahraničí si přivezla i tapetu z kolekce Cole & Son, která zdobí stěnu za čelem postele. "Ta by tady vyšla velmi draho, v Londýně je k dostání levněji. U nás musíte věci shánět, hledat, objevovat, proto zařizování podle mých představ v podstatě stále trvá."

Noční stolky v ložnici majitelky jsou záměrně každý jiný, tapetu za lůžkem si přivezla ze zahraničí

Tapetu za lůžkem si přivezla ze zahraničí, protože tam vyšla levněji

Na drobné doplňky si Pavla Kirschner potrpí

Na drobné doplňky si Pavla Kirschner hodně potrpí

Čas na vlastní styl

Pavla se totiž ke změně často rozhodne poté, co sedí u kávy a jen tak se rozhlíží po místnosti. "Takhle mě třeba napadlo, až po několika měsících, natřít zadní stěnu zmíněné knihovny načerno. Nebo přetřít jídelní stůl z hnědé na bílou. Posedím, popřemýšlím a začnu věci přestavovat, vyměňovat i vyhazovat či rozdávat, trvale se mnou zůstává a putuje jen to, k čemu mám opravdu vztah, jinak jsem příznivcem změn," svěřuje se Pavla.

Podle ní nelze byt zařídit v řádech dnů ani týdnů. "Snové přestavby z televizních pořadů, po nichž majitelé domácností slzí štěstím, jsou jen chiméra. Za týden byt nevymyslíte, musíte se s ním sžít, tedy pokud se v něm chcete cítit dobře. Při mé práci si neodpustím prvotní podrobný výslech klientů, kterým zjišťuji, co chtějí, co cítí, co nemají rádi," říká.

Ona si svůj styl prý už vytvořila a tento byt jí jako domov připadá. "Mnoho lidí si myslí, že slovo moderní je nutně spojeno s vysokým leskem, sklem a strohými liniemi. Moderní jsou ale i jiné styly – ať už eklektický, pařížský, skandinávský či neorokoko."

Obklady v koupelně nemohla ovlivnit, ta byla daná

Obklady v koupelně nemohla ovlivnit, ta byla daná

Obývací pokoj je laděný do nadčasové bílé, šedé  a černé

Obývací pokoj je laděný do nadčasové bílé, šedé a černé

Světové veletrhy jsou toho každoročně dostatečným důkazem a možná by mnozí po jejich zhlédnutí byli překvapení.

"Což jsem konec konců byla při jedné z prvních návštěv veletrhu Salon Maison & Object v Paříži i já, když se mi potvrdilo, že jsem rovněž moderní, a to i přes své cetky, chytače prachu. V rozumné míře je kolem sebe zkrátka potřebuji. Mám ráda svůj domov a je pro mě důležité, abych se v něm cítila dobře především já. Dokonce jsem na něj i pyšná, a to když jej pochválí mladí přátelé mého syna – dvacetiletí lidé," zakončuje bytová designérka.

Rady Pavly Kirschner

Na zařizování bytu, v němž se chcete cítit dobře, potřebujete čas. Sžít se s věcmi, zjistit v každodenním životě bez čeho se neobejdete, co se vám líbí, co se kam hodí a naopak. Ideální doba je tak půl roku.

Co se zařízení týká, můžete byt zařídit i v Ikea, ale k nábytku pak pořiďte doplňky odjinud, jinak si doma vyrobíte showroom. Když někde ušetříte, nebojte se utratit třeba za textilie, které jsou v interiéru důležité. A nebojte se kombinovat styly. Moderní není jen sklo, kov a minimalistické linie!

Více se dočtete v časopise Domov č. 9/2009.