Vzali to opravdu "zgruntu". „Byt má 86 metrů čtverečních,” říká Hanka, „ale já měla dojem, že na většině z nich jsou dveře. Nejhůř na tom byla předsíňka - úplně tmavá, bez oken, zato v ní bylo patero dveří plus úložná skříň, to znamená další dvoukřídlé dveře.”
Po čtyřech letech se tak Jirka s Hankou pustili do zásadní rekonstrukce. Plánovali rodinu, a tak se rozhodli nejdřív byt přestavět k obrazu svému a teprve pak mít dítě. Obrátili se na architekta Davida Hromadu.
Ten začal zpracovávat jejich představu, k čemu má rekonstrukce vést - propojit předsíňový vstup s kuchyní, zvětšit koupelnu, vyřešit problém s dveřmi, vymyslet šatnu, aby v bytě nemusely být skříně. Plus modernizovat kuchyni a koupelnu. To nebylo málo!
Příčky v pohybu
Nejdříve se zbavili zdi mezi předsíní a kuchyní. „Tím se prostor propojil, zvětšil a prosvětlil. Za druhé se bouralo v koupelně – byla malinká, vešla se do ní jen malá vana, ze které každému čouhaly nohy.
Nechali jsme probourat zeď do dětského pokojíku a zvětšili koupelnu o 150 centimetrů. Vznikl výklenek, do něhož se tak vešla ´dospělá´ vana,” popisuje Hanka největší stavební úpravy.
Zmenšilo se WC: z dříve úzké dlouhé nudle vznikl takřka čtverec, kam se pohodlně vejde mísa a jeden návštěvník – což úplně stačí.
V původní kuchyni se zrušila spížní skříň a díky tomu bylo možné posunout dveře do rohu místnosti. V dětském pokojíku nechali rodiče postavit poloviční příčku, za níž vznikl přístěnek - šatna. Nemá skříňové dveře, šaty jsou pověšené na ramínkách na tyčích a poskládané v regálech. Jen obývací pokoj a ložnice zůstaly v původním stavu.
A náklady? Stavební adaptace bytu přišla na 230 tisíc korun. Dveře, malby a nátěry, podlahy, nábytek do kuchyně a podobně stály asi 460 tisíc.
Výměna nutná!
Spousta dveří byl problém, dokud Hanka s Jirkou nepřišli na nápad vyměnit klasické jednokřídlé za atypické skládací a zasouvací. „Dalo to chvíli přemýšlení a hledání, ale výsledek stojí za to,” tvrdí obyvatelé sídlištního bytu.
„Objevili jsme specialisty – jihlavskou firmu Sapeli. Dělali všechny dveře v bytě: zasouvací do koupelny a dětského pokoje, klasické na WC, do ložnice i speciální skládací z předsíně do obývacího pokoje,” vypočítává Hanka, kolik druhů dveří v jejich bytě vlastně je.
Prohlédněte si fotogalerii„Přáli jsme si, aby byly ze světlého dřeva, s hezkou kresbou. Skládací dveře do obýváku mají místo masivní výplně dřevěnou mřížku a sklo – i tudy tak do předsíně přichází světlo.”
Dveře stály celkem 38 tisíc. Není to málo, drahé totiž bývá pouzdro, do něhož pohyblivá část dveří zajíždí. Ale Hanka ani Jirka nelitují. „Tvrdím, že byt dělají dveře. Když si vzpomenu na panelákové prosklené strašáky, které tu byly, otřesu se ještě dnes ošklivostí,” říká paní domu.
Barvy a barvičky
V bytě určitě každého zaujmou barvy. Kuchyně má stěny v barvě mořské zeleně, tón v tónu je pak i kuchyňská linka. „Tu podle mé představy navrhl architekt Hromada a vyrobil – ostatně jako skoro všechen nábytek – pan truhlář Janáček z Chotěboře, pro kterého mám jen chválu,” neskrblí uznáním mladá hospodyně.
V dětském pokoji osmiměsíční holčičky je veškerý nábytek – postýlka i prádelník s přebalovací plochou – „made in Chotěboř”. Na stěnách byla použita jemně vzorovaná tapeta.
Nejvýrazněji působí obývací pokoj: je sytě žlutý. „Inspirovala jsem se v McDonald´s,” přiznává původ nápadu Hanka, „líbilo se mi, jak mají vymalováno a že stěny nejsou hladké, ale s texturou. Šlo o barevně ,naválečkovanou´ látkovou tapetu. Ložnice dospělých je sytě lososová.
Nábytku pár kusů
Teprve při delším pobytu si uvědomíte, jak málo je tu nábytku. V kuchyni najdete linku vyrobenou na zakázku podle přání Hanky. Obýváku, který by se mohl jmenovat „modrý” (navzdory žlutým stěnám), dominují dvě modré sedačky. Jedna standardní z obchodu, druhý je rohový „kvadrantový” gauč zhotovený na zakázku.
Je o něco málo vyšší než jídelní židle a plný schovávaček: po obvodu má police na knihy, na kratší straně dvě hluboké zásuvky na lůžkoviny. Pod matrací („s tou byl problém, dlouho trvalo, než jsem vypátrala v jedné vesnici na Vysočině čalouníka, který byl schopen a ochoten ji vyrobit,” vzpomíná paní domu) je víko, kde najdete další úložný prostor.
Konferenční stolek z dřevěného masívu a s popruhovým výpletem pod deskou pochází z IKEA stejně jako většina osvětlení. „S tím byl kříž – chtěli jsme mobilní světla, která se přizpůsobí aktuální potřebě, ale nehodlali do nich investovat jmění.”
Po dlouhém hledání se řešení našlo v IKEA – zavěšené bodovky na ukotvených lankách jsou v obývacím pokoji i kuchyni. Cena kolem čtyř tisíc, jednoduchá instalace i manipulace. „Ještě chybí světlo nad ´pódiem´, jak říkáme rohovému gauči,” doplňuje Jirka. „Nechali jsme si udělat stropní panel, který bude mít stejný tvar jako sedačka, ale ještě není hotov.”
Chyby se najdou všude
V každém bytě, zvlášť když se člověk zařizuje poprvé, se objeví chyby. O jakých přehmatech vědí Hanka s Jirkou?
Určitě je to podlaha v kuchyni a předsíni. „Nechtěli jsme dlažbu, připadala nám studená, a proto jsme volili plovoucí laminátovou, odstín olše. Jenže je na ní vidět každá šlápota,” vzdychá Hanka.
Druhý přehmat ji mrzí ještě víc – vanový panel s tryskami. „Panel je konstruovaný zřejmě na výšku pivotů americké národní basketbalové ligy. Voda z trysek stříká každému nad hlavu. Vada není v instalaci, spodní hrana panelu je na hraně vany. Každému, kdo byl u nás na návštěvě a masážní trysky obdivoval, jsem nabídla, aby si je vyzkoušel na vlastní kůži. Nenašel se nikdo, komu by trysky masírovaly záda – každému stěží uši.”
Třetí přehmat není žádná katastrofa: police v „pódiu” fungují jako lapače prachu, protože jsou nízko při zemi. „Zamilovala jsme se do představy, že stačí pro knížku jen natáhnout ruku. Vůbec mě nenapadlo, že u podlahy se hodně práší. Zasklená police řešení není – jediná možnost je často utírat prach.”
A co viděl jako hlavní problém architekt Hromada? „Nebylo jednoduché vybírat podlahové krytiny i další materiály, protože v bytě byl v době rekonstrukce ´pánem´ čtyřnohý mazlíček rodiny, který po sobě svými drápy zanechával neustále výrazné stopy.“
|
O architektovi |
|
Ing. arch. David Hromada (1972) vystudoval fakultu architektury VUT v Brně. Žije v Havlíčkově Brodě, kde má vlastní ateliér. Nespecializuje se na jeden obor, ale má širší záběr: zabývá se rekonstrukcemi budov, řešením interiérů i projektováním nových domů. Při práci klade důraz především na materiály a detaily. Mezi jeho nejznámější práce patří budova Městského úřadu v Havlíčkově Brodě. |
