Lubomír Fuxa nejenže v Budyni nad Ohří, v domě s kamennými obvodovými zdmi širokými více než půldruhého metru, bydlí, ale provozuje tu i útulnou letní kavárničku. V patře má ještě galerii, kde občas jeho přátelé nebo on sám vystavují fotografie, obrazy a jiné umělecké práce.
Součástí obydlí je i půvabná, převážně travnatá zahrada, do níž se prochází klenbovým průchodem z ulice skrze samotný dům. Stojí tu stará barokní sýpka a úplně vzadu, za kovovou brankou, pak spatříte souseda příznačně spojeného s historií tohoto místa: budyňský renesanční zámek, který byl do 16. století, než jej přestavěli, vodním hradem.
Dům při pohledu ze zahrady. Zleva pak na něj navazuje stará sýpka.
Z Prahy do Budyně
"Dům je starý bezmála pět století, to dokládá plánek domu z roku 1500. Vystřídal se tady bezpočet majitelů a propuklo tu dohromady sedm požárů, po kterých se usedlost vždy opravovala a různě přestavovala. Dokonce byste zde stále ještě našli zazděné, neprobádané prostory," popisuje majitel.
Když Lubomír Fuxa nemovitost v roce 1998 s velkým entuziasmem kupoval a přitom se rozhodl přenechat pražský byt synovi, měl rozmlácená okna, opadanou omítku a uvnitř byly tři zdevastované byty.
Bylo tu neútulno, vlhko a zima. To se díky nesmírné invenci majitele, ale také šikovnosti místních řemeslníků začalo měnit. Kompletní proměna však trvala celých deset let.
Nutností byla nejen sanace vnitřních i vnějších omítek, ale řemeslníci renovovali i dřevěné trámové stropy a původní prkenné podlahy položené brutálně na betonu. Do metr tlustých stěn vsadili dvojitá okna, střechu přeložili a doplnili starými taškami…
Postupně se tak dostala na povrch přirozená barokní krása zpustlé a na mnohých místech nešetrně přestavěné usedlosti. Dům neminula ani kompletní instalace vody a elektřiny.
I když je usedlost vytápěna plynovým kotlem a krbovými kamny s teplovodním výměníkem, v zimě se musí důkladně topit, abyste se jen trochu zahřáli. Naopak v létě je uvnitř stále chladno, což může být občas i příjemné. Zákonitosti akumulace tepla v kamenném domě jsou zkrátka neúprosné.
Dost místa i pro psa
Dům je poměrně rozlehlý, přízemí vévodí prostorná kuchyň s jídelnou, koupelna s volně stojící vanou a také kavárna. Pes má místo v pelechu v zádveří za vchodovými dveřmi, ale díky velkému temperamentu ho tam příliš často nenajdete.
Kavárna v přízemí zve v létě k milému posezení. Společnost vám bude dělat majitelův pes, který se s oblibou nechává fotit.
V patře je pak hned několik místností: ateliér (obývací pokoj), ložnice, bílý pokoj, pracovna, modrý hostinský pokoj, galerie, fotokomora a malá koupelna.
Majitel v každé z nich vytvořil osobitou kompozici nábytku, svítidel a černobílých fotografií. Oč jednodušeji je koncipováno zařízení, o to důstojněji působí oblouky stoletých kleneb v interiéru.
Dveře, některé s prosklením, pocházejí ze začátku minulého století. Tehdy pro ně byly zhotoveny i nové zárubně, které nahradily své renesanční předchůdkyně. Stropy, zejména v patře, jsou vysoké pouze 2,15 metru.
Zařizování s pokorou
Kuchyň majitel zařídil jednoduchým pracovním pultem ze smrkového dřeva, který si sám navrhl a vyrobil jej truhlář. Obsahuje skrytou spodní zásuvku a zabudovaný keramický dvojdřez z IKEA. Na volně stojící sporák navazuje pojízdný dřevěný stolek. Jídelní stůl na míru vyráběl opět šikovný truhlář.
Rozlehlá přízemní koupelna zahrnuje i toaletu, která je obehnaná nízkou dřevěnou zástěnou s lítacími dvířky. Ateliér v patře, který se příležitostně mění na obývací pokoj, vznikal velmi spontánně. Leží nad průjezdem, který vede do zahrady a zároveň se jím vstupuje do domu.
Knihovnu vyrobil opět truhlář, postel koupil majitel v IKEA.
V místnosti byste našli jediný starožitný kus nábytku – almaru po babičce. Jinak je pokoj překvapivě zařízený moderním značkovým nábytkem a doplňky včetně stojací lampy Artemide Tolomeo. Na šikmině, pod kterou probíhá schodiště, se vyjímá netradičně umístěné výtvarné dílo od Richarda Konvičky.
Další místností nepostrádající originalitu je bílý pokoj, sloužící jako obývací, který obsahuje staré zubařské křeslo (poslední majitel byl léčitel a zřídil si tu špitál), pohovku a trubkové police v techno stylu. V galerii visí na půvabně křivých stěnách fotografie z místní sýpky. Podobně jako dekorace stěn černobílými fotografiemi je umírněné i zdobení oken v domě, majiteli stačily kovové garnýže a světlé závěsy.
Estetika nedokonalosti
Dům, renovovaný a zařízený s pokorou k časům minulým, si zachoval svůj charakter s přívětivě zakřivenými stěnami a dalšími původními prvky. Dá se říci, že majitel jej vrátil k jeho podstatě, a to nejen tím, že ho zbavil nepřiměřených stavebních zásahů.
Kamenné zdi domu pocházejí z 15. století.
Litinovou vanu do velké koupelny si majitel přivezl ze starého bytu.
K tomu mu vtiskl duši 21. století, která teď pobývá ve starém, přesto obdivuhodně krásném těle. "Nedávno jsem byl velmi překvapen, při úklidu jsem narazil na fotografii, kde je zachycen dům v době prodeje. Nechtěl jsem věřit vlastním očím při pomyšlení, že jsem jej koupil s tím, že zde v žádném případě nebudu nic dělat. Jen odpočívat a číst knihy. Pak se to nějak zvrtlo," říká Lubomír O. Fuxa, umělecký fotograf a majitel domu.
Mohutné klenby v přízemí a původní prkenná podlaha natřená nabílo tvoří stylový základ jednoduše zařízeného interiéru.
