Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sedm z Vysočan. Příběhy Pražanů, kteří svou divokou čtvrť milují

  1:00aktualizováno  1:00
Ačkoliv Vysočany nemají nálepku zrovna reprezentativního bydlení, je spousta lidí, kteří si život v nich vychvalují. „Pamatuji Vysočany začouzené z fabrik a s tepajícím srdcem: náměstím Lidových milicí a Sokolovskou. Bydlím tady od devadesátých let, to místo se změnilo skoro k nepoznání,“ přiznává autorka.

Vysočany nejsou malebné ani trendy, ale mají své kouzlo a ušmudlaný sex-appeal. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Dnes je tu pestrá škála bytové zástavby: velkorysá sídliště bytových domů z šedesátých let, stovky nových bytových domů i prvorepublikové vily na svazích Vysočanské kotliny. A také pro tento kout Prahy charakteristické území bývalých továren a tedy i ohromný potenciál dalšího rozvoje.

Vysočany jsou dobře obsloužené městskou hromadnou dopravou, málokteré pražské území může místním nabídnout tři stanice metra, hustou tramvajovou a autobusovou síť a k tomu dvě vlaková nádraží. Snadno se dostanete do centra Prahy a stejně tak z Prahy ven, zvláště pokud míříte na sever nebo východ.

Přátelský městský bulvár či náměstí zde nenajdete

Parků a zelených ploch mají Vysočany celkem dost, nejzajímavěji pojatý je park Podviní při řece Rokytce. Pokulhává zde ale nabídka malých obchodů, osobitých kaváren, nabídka kultury, prostě míst, kam chcete jít. V důsledku toho je centrum Vysočan po pracovní době a zvláště o víkendech vylidněné.

Fotogalerie

Naši radní říkají, že za kulturou či do bazénu si můžeme zajet jinam. Já bych naopak uvítala rozvoj městských funkcí a oživení naší městské části tak, aby se zde dalo žít jako ve svéprávném městě. Městě, které dokáže nabídnout většinu služeb, pracovní příležitosti i možnosti, jak se zapojit do veřejného života. Městě, kde se nepřespává, ale žije.

Vysočany však nelze popsat jen z jednoho (mého) pohledu. Oslovila jsem proto několik lidí, kteří tu bydlí na různých místech, aby mi pomohli poskládat jejich obraz. Teprve pak je totiž možné vnímat, jak rozmanité Vysočany jsou.

Jak Vysočany vidí jejich obyvatelé

Například Ivana bydlí kousek od náměstí OSN, ve Vysočanech se narodila, bydlel tady už její dědeček. „Mám to tady moc ráda, četla jsem, že se má park na náměstí zastavět, ale moc si přeji, aby nám zůstal. Ráda bych si tady dávala schůzky s přáteli ve venkovní kavárně, ale je tu jen pár laviček,“ říká.

Zachování parku by ocenila už proto, že je západní část náměstí zastavěná nákupním centrem. Je fajn, že na jednom místě pořešíte nákupy i řadu služeb, je jen škoda, že to monstrum spolklo půlku náměstí. Navíc je tu hlavně ve všední dny pořádný šrumec, část náměstí slouží jako přestupní terminál a denně tu projdou desetitisíce lidí, což přilehlý park příjemně vyvažuje.

Architekt Krištof v lokalitě Kolbenova pracuje necelé dva roky a věští jí zajímavou budoucnot. „Divokost je přímo zakódovaná do srdce Vysočan. Jednou tohle místo bude městem.“ Ve stalkerovské (S.T.A.L.K.E.R. je série akčních počítačových her z pohledu první osoby) zóně Pragovky se podle něj schovávají netušené poklady, které nesou ducha minulých dob. Třeba ikonický rekuperační komín, který je technickou památkou.

Oblast Kolbenova vidí jako jedinečné rozvojové území uvnitř Prahy. „Nejde pouze o velikost, ale o historii a hlavně pozici vůči středu města. Na rozdíl od nových čtvrtí dále na východ jsou Vysočany již částečně ‚městem‘, zároveň jsou dost daleko od centra, aby vytvořily svůj vlastni gravitační střed a staly se svébytnou entitou,“ vysvětluje Krištof.

"V území Kolbenova jsou některé haly v perfektním stavu a je skvělé, že se čím dál tím častěji využívají. Jiné neměly tolik štěstí a jsou zbořeny nebo je jejich budoucnost nejistá," vysvětluje Krištof.

"V území Kolbenova jsou některé haly v perfektním stavu a je skvělé, že se čím dál tím častěji využívají. Jiné neměly tolik štěstí a jsou zbořeny nebo je jejich budoucnost nejistá," vysvětluje Krištof.

Jako architekt to tedy vidí tak, že by se k plánovaným celkům mělo přistupovat touto optikou a nestavět další noclehárny, ale zdravě namíchanou strukturu s dostatkem pracovních příležitosti a veřejných funkcí.

Některé haly na Kolbenově jsou v perfektním stavu a je skvělé, že se čím dál tím častěji využívají. A například hala19 je památkově chráněná jako jeden z exemplářů globální architektury. „Její identickou sestru najdeme v Pekingu, kde se stala centrem vyhlášené umělecké čtvrti,“ popisuje mladý architekt. Jiné z hal neměly tolik štěstí a jsou zbořeny, nebo je jejich budoucnost nejistá.

David, také mladý architekt, se narodil na Krocínce a oblast Kolbenovy ulice má tedy jako na dlani. Je to totiž jižní svah bývalé vinice hraběte Krocína, který se prudce zdvihá z vysočanské kotliny směrem k Proseku. Odměnou za náročný výšlap jsou krásné výhledy, hodně slunce a bydlení v prvorepublikových vilkách se zahradou postavených pro zaměstnance ČKD.

„Krocínka je jako vesnice ve městě. Když se vzdálíte od metra, spěch velkoměsta vymizí. Směrem k parku se loudají pejskaři, vzduchem se nesou zvuky sekání trávy, řezání dříví nebo dým z páleného listí. Městskou anonymitu střídají známé tváře sousedů,“ popisuje svoje bydlení ve Vysočanech.

Čtyřicetiletý bankovní úředník Pavel bydlí u nádraží Vysočany více jak osm let a žije zde také rád. Vyhovuje mu výborná občanská vybavenost, dopravní dostupnost i množství zeleně a parků. Jen velké množství aut mimopražských, kteří přijíždějí do města za prací a parkují přes den poblíž stanice metra, není úplně příjemné.

Trochu mu vadí i zanedbaná podoba nádraží, ale to podle něj vyváží jeho praktická stránka. Přesto se má zbourat jak stará nádražní budova, tak i krásný starý tunel, který do ní cestující přivádí. „Moje sousedka bydlící u Rubešky staré nádraží brání, protože podle ní smysluplně uzavírá ulici a uzavřená odbavovací hala navíc poskytuje cestujícím slušný komfort. Až perony nebudou chráněny budovou, bude na nich dost profukovat,“ konstatuje Pavel.

"Vadí mi zanedbaná podoba nádraží (na snímku vzadu uprostřed), to ale vyváží jeho praktická stránka," uvažuje Pavel.

"Vadí mi zanedbaná podoba nádraží (na snímku vzadu uprostřed), to ale vyváží jeho praktická stránka," uvažuje Pavel.

Rodina šedesátiletého Rudolfa žije ve Vysočanech více než třicet let a jako majitel psa zná v širokém okolí Balabenky obrazně i doslova každý patník. Sokolovskou - tepnu Vysočan, která protíná Balabenku, vidí jako záplavu betonu, asfaltu, dlažby a parkujících aut, proto je šťastný za každý cenný centimetr zelené plochy a každý strom.

Podle něj tedy ten, kdo tu přímo bydlí, vidí nová dětská hřiště v loni revitalizovaném parku na Balabence, jako příliš velká, příliš hlučná a příliš blízko svých domů. Využívají je totiž stovky dětí ze zdejší základní a mateřské školy, což vyhovuje jak dětem, tak jejich rodičům a je to v pořádku. Lidé, kteří zde bydlí a původní zelený park si cenili právě pro jeho někdejší klid, jsou už logicky nadšení méně.

Marek bydlí už deset let na Nové Harfě. „Jako dítě jsem jezdil s rodiči několikrát ročně do Prahy k lékaři a jízdu vlakem přes vysočanské nádraží, které nepůsobilo nejpříjemněji, včetně hororového podchodu, jsem naprosto nenáviděl. Při pohledu z okna vlaku se vynořovalo depresivní okolí: staré, postupně vybydlené a později stržené domy. V mém punkovém období si celé Vysočany vysloužily označení ‚nejzapráskanější pražská čtvrť‘. Prostě odříkaného chleba největší krajíc,“ usmívá se dneska.

Své bydlení považuje za příjemné, za domem má cyklostezku, sousedé milí, převážně rodiny s malými dětmi. „Velkou bolestí je ale doprava na rušné Poděbradské, obzvláště pro ty, kdo mají byty situované právě nad touto ulicí. Konec kolony směrem do centra v ranních hodinách všedního dne ani není vidět. To samé platí v opačném směru také večer a když skončí nějaká akce v O2 aréně,“ popisuje a s nadsázkou říká, že obsazenost projíždějících vozidel je jeden člověk, jedno auto. Přitom tu v dopravní špičce nelze otevřít okno a nadechnout se, o prachu a marné údržbě oken v zimních zahradách bytů ani nemluvě.

Jinak Marek vidí Vysočany jako takový divoký podnikatelský Západ: „Vysočany jsou bývalou průmyslovou čtvrtí, Nová Harfa vznikla na brownfieldu po spalovně a její okolí se za těch 10 let, co tu bydlím, mění k lepšímu, ale jen velmi pomalu. Stále tu stojí objekty, se kterými si majitelé zřejmě nevědí rady.“

Devětačtyřicetiletá Lea žije s rodinou ve Vysočanech, v bytě s výhledem na Rokytku, přes dvacet let: „Původně to byla z nouze ctnost, prostě jsme tu sehnali pronájem a hledali nějaký příjemnější kout Prahy, kde si koupíme byt. Jenže jsme si tohle místo zamilovali a s narozením dětí postupně ocenili blízkost polikliniky, úřadů a úžasnou dostupnost MHD. V centru jsme za 15 minut,“ vysvětluje.

Už tu zůstali. Zažili stavební boom, který s sebou nesl spoustu hluku a prachu, ať šlo o dlouholetou výstavbu obchodního centra Fénix, rekonstrukci tramvajové trati na Sokolovské i řady developerských projektů včetně mrakodrapu Eliška.

„Vysočany prokoukly, i když je využití prostředků mnohdy diskutabilní, třeba právě na úpravy kolem Rokytky. Jen pevně doufám, že si také zachovají něco ze svého industriálního ducha, který k Vysočanům neodmyslitelně patří. Mrzelo by nás například, kdyby byl zasypán legendární podchod na vysočanské nádraží, určitě by se dal do zamýšlené rekonstrukce železniční stanice vhodně zakomponovat. Doufejme také, že nezmizí vzrostlé stromy a park na náměstí OSN. Vysočany sedí v dolíku a dostatek zeleně a kyslíku neoddiskutovatelně potřebují,“ dodává závěrem.

Nejvyšší bytový dům v Česku. Výhled z 86 metrů

Autoři:




Nejčtenější

Na nábytek z europalet se používají nejčastěji nové palety, které lze zakoupit...
Z europalety stylový konferenční stolek. Návod krok za krokem

Móda nábytku z dřevěných europalet neslábne, zejména mezi mladými lidmi. Jeho výrobě se už věnují i profesionální studia a organizují dokonce workshopy, kde...  celý článek

Bloky z polypropylenu můžete sestavovat podle přání, v případě stěhování je...
Postavte si příčku z „dospělácké“ stavebnice. Vypadá jako lego

Lego oslovuje všechny věkové kategorie. Dospělí si dnes dokonce mohou pohrát s polypropylenovými kostkami s rozměry, které odpovídají jejich „dospělácké“...  celý článek

Není třeba jezdit do hor, v roubence jste na prázdninách stále.
V roubence bydlí 14 let. Nepoškodila ji ani řeka, která domem protekla

V roubence nedaleko Nového Jičína bydlí Maléřovi od roku 2002. „Bydlení v roubence je výborné, nemusíte jezdit nikam na horskou chatu. Jednoduchá je i údržba,...  celý článek

Hongkong patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Na ploše 1 104 kilometrů...
Developeři jdou až na dřeň. Mladí však nedosáhnou ani na komáří byty

Rozruch v Hongkongu vzbudil developerský projekt s miniaturními byty o 12 metrech čtverečních. Ještě většího posměchu se projekt dočkal, když zástupce...  celý článek

Výrazná modrá, ale nikoliv studená barva, opticky zkracuje hlavní obytnou...
Proměna bytu 1+1 ve funkcionalistickém domě: se vkusem to jde i levně

Byt 1+1 v zajímavém funkcionalistickém domě má řadu přednosti: umístění v žádané rezidenční části Vinohrad s výbornou dopravní dostupností, praktickou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.