Na jaře u staleté tvrze rozkvétá jabloň.

Na jaře u staleté tvrze rozkvétá jabloň. | foto: Jaromír Schoffer

Zachránil středověkou tvrz u Zábřeha. Opravuje ji o víkendech již 10 let

  • 57
Jaromír Schoffer se do velké mohutné budovy v obci Nemile u Zábřeha ihned zamiloval, i když byla v naprosto žalostném stavu. „Zjistil jsem, že jde o torzo tvrze z roku 1374. S majitelem jsme si plácli a já se se svými přáteli vrhl do záchrany této krásné ruiny,“ vysvětluje Schoffer.

Tvrz je velká 30 × 15 metrů a má 12 místností. Za minulého režimu byla násilně rozdělena na dvě poloviny. Vlastníci mohli v jedné části bydlet a druhou získalo místní zemědělské družstvo, které v nově nabytých prostorách zřídilo chlévy.

Tvrz s poplužním dvorem nikdo desetiletí neopravoval a budova chátrala a byla v žalostném havarijním stavu. Po roce 1989 dobytek zmizel a historická nemovitost čekala na demolici. Pak ale tvrz uviděl Jaromír Schoffer, který je velkým milovníkem historie, a rozhodl se, že ji zachrání.

Domluvil se s majitelem, budovu si za symbolickou korunu najal a založil občanské sdružení Tvrz Nemile u Zábřeha, které má za cíl budovu zachránit, obnovit a zpřístupnit veřejnosti. Rekonstrukce má také za cíl odstranit nevhodné zásahy z minulosti a navrátit jí původní ráz.

„Pustil jsem se do záchrany a oprav staletého honosného objektu. Po náročných peripetiích se mi podařilo tvrz zaevidovat a prohlásit ji za kulturní památku,“ popisuje Schoffer, který tvrz pomalu opravuje po víkendech již deset let. V patře také několik let bydlel.

Čím je tvrz zajímavá

Může se hodit

Domy Štěrboholy

Domy Štěrboholy - stylové bydlení na Praze 10.

Více domů k prodeji na Reality.iDNES.cz

Tvrz je postavená z kamenného a cihlového zdiva, má dva trojúhelné štíty a sedlovou střechu krytou eternitem, původně šindelem. U východního štítu jsou dochovaná pískovcová jemně profilovaná ostění s nadokenními římsami.

Nad nimi, ve středu štítu, je druhotně osazen pískovcový erb Kryštofa staršího Hubercka z Belnsdorfu a klenák s maskaronem. Na východní straně tvrze je také ve fragmentech dochovaná dvoubarevná klasicistní fasáda s profilovanou korunní římsou a nárožní bosáží. Pod novějšími omítkami jsou viditelné původní kletované renesanční omítky.

Příčná dispozice má osově umístěnou vstupní síň, pod ní je sklep s valenou cihlovou klenbou na kamenném soklu s lunetou. Najdete zde i původní studnu. Ve východní části je černá kuchyně s křížovou klenbou, která se opakuje i ve vedlejší místnosti.

Původní vzhled rytířského sálu
Současný vzhled rytířského sálu. Jaromír Schoffer s přáteli postupně zařizuje...

Původní a současný vzhled rytířského sálu. Opravy na tvrzi probíhají již deset let.

Další dvě jsou s klášterními klenbami, z nichž jedna je bohatě štukována rostlinnými ornamenty s kazetami, rozetami a pletenci na lištách, v rozích zakončenými lvími hlavami. Na východní stěně najdete výklenek sloužící původně jako prevét (záchod).

Pro veřejnost je určena polovina tvrze - východní část, v minulosti zde probíhaly výstavy a kulturní akce. Druhá, západní polovina zůstala veřejnosti nepřístupná. „V současné době je s provozem tvrze problém. Budoucnost je nejistá,“ píše Schoffer na facebookové stránce Tvrz Nemile u Zábřeha.

Historie staleté tvrze

První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1374. Roku 1620 ji nechal přestavět vladyka rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu, který působil jako regent statků u dvora tehdejšího majitele zábřežského panství Ladislava Velena z Žerotína. Stavbu významně a honosně přestavěl v renesančním italském slohu stavitel Ladislav Velen z Žerotína.

Pošlete příběh

Pošlete nám své zajímavé netradiční bydlení. Na e-mail: bydleni@idnes.cz stačí poslat snímky vašeho domu či bytu a cestu, kterou jste za svým snem museli urazit.

Renesanční sloh měl v oblibě i Žerotín, který v tomto slohu přestavěl zámek Moravskou Třebovou, odkud si Kryštof Huberck povolal Vlašského italského mistra Balcra. V roce 1623 zachytil Paulus Arettinus na své mapě Zábřežska nemilskou tvrz patrovou s čtyřkřídlým uzavřeným dvorem.

Roku 1848 - 1850 byla tvrz v rukou Lichtenštejnů, kteří byli posledními majiteli se šlechtickým původem. Roku 1869 ji koupili Antonín a Anna Hrubí a od nich potom roku 1876 Anna Doleželová, jejíž potomci získali tvrz v restituci.