Zvažování společného odjezdu bylo pro mě těžké, musel jsem totiž přerušit své pracovní aktivity v ČR a doprovázet svou ženu, avšak jak jsem později zjistil, nebylo mé rozhodnutí v zahraničí ojedinělé.
Koncem srpna 2009 nás z pražského bytu přestěhovala firma systémem door-to-door do námi již vybraného bytu na západním okraji Paříže v obci Neuilly sur Seine. Nevěřil jsem, že lze byt tak snadno zabalit a přestěhovat.
Náš život v Paříži    |
Čtyřčlenný tým profesionálních pracovníků opatrně zabalil každou maličkost a do několika hodin byl celý byt uložen do přistaveného kamionu. O den později jsme se my a stěhováci sešli v novém bytě.
Pánové pečlivě vybalili opět každou věc a umístili, kam jsme si řekli. Tímto jsme
začali bydlet ve vyhlášené rezidenční čtvrti, rodišti a působišti Jean-Paula Belmonda, a stali se blízkými sousedy Sophie Lorenové, se kterou jsem se několikrát potkal v „našem“ café na rohu ulice.
Pro výběr bytu jsme si museli udělat výlet do Paříže v průběhu měsíce července. Najatá agentura nám připravila prohlídku dvaceti bytů, které byly zorganizovány velmi profesionálně. Nedalo se to srovnat s naší předchozí zkušeností, kdy se makléřka zastavila na chodníku a byt nám představila z ulice slovy: „Jde o byt v třetím patře, je to ten s těmi žlutými okny tohoto domu. Je však možné, že se pletu, a jde o vedlejší byt. Klíče bohužel nemám. Pronajmete si tedy ten byt?“
Poté, co jsme si vybrali, jsme museli reagovat okamžitě. Poptávka po bydlení mnohonásobně převyšuje nabídku a nikdo nečeká, až se rozmyslíte. Následoval poměrně dlouhý administrativní proces, který trval pět týdnů. Majitel totiž požadoval nejrůznější formy zajištění.
Realitní agentura si vzala provizi ve výši jednoho nájmu a dalších několik tisíc eur za službu vyhledání dvaceti vhodných bytů, realizaci na sebe navazujících prohlídek a administraci pro nastěhování.
Celé stěhování (zabalení, převezení a vybalení bytu) včetně provize RK a zaplacení agenturní činnosti stálo kolem 10 tisíc eur.
V roce 2009 jsme se s mojí ženou Markétou rozhodli trochu změnit náš životní styl a dočasně se přestěhovali do Paříže.
Čtyřčlenný tým profesionálních pracovníků opatrně zabalil každou maličkost a do několika hodin byl celý byt byl uložen do přistaveného kamionu. Na snímku je autor článku.
Při přebírání a odevzdávání bytu se nesmí zapomenout na další placenou službu „huissier“, jakéhosi právníka, který chodí po bytě a do diktafonu popisuje stav bytu formou: „...vchodové dveře 1×2 metry bílé barvy na levém okraji mírně odřené, rýha velká 10 centimetrů.“ Vše je pak pečlivě zaznamenáno a stává se součástí nájemní smlouvy. Při odevzdávání bytu je každý rozdíl stavu připsán k tíži nájemníkovi.
Ceny pronájmů jsou obecně v této části Paříže vysoké. Zařízený byt o velikosti 70 metrů čtverečních s parkovacím místem stojí tři tisíce eur měsíčně bez energií. Na horších předměstích Paříže se stejně velký byt pronajímá za čtvrtinu.
Lokalitu pro náš nový domov jsme si záměrně vybrali v centru Neuilly sur Seine. Manželka byla ve své kanceláři do 30 minut při použití MHD a cesta autem trvala asi 10 minut, a to je na Paříž velmi málo. Francouzi jsou většinou zvyklí trávit hodně času na cestě do práce. Někteří jezdí za prací do Paříže i ze vzdálených měst (Nantes a Lyon), a denně tak stráví v rychlovlacích TGV třeba čtyři hodiny a ujedou 800 kilometrů.
Při přebírání a odevzdávání bytu se nesmí zapomenout na další placenou službu „huissier“, jakéhosi právníka, který chodí po bytě a do diktafonu popisuje stav bytu.
Realitní agentura si vzala provizi ve výši jednoho nájmu a dalších několik tisíc eur za vyhledání dvaceti vhodných bytů, realizaci na sebe navazujících prohlídek a administraci pro nastěhování.
My jsme měli v docházkové vzdálenosti veškerou občanskou vybavenost jako supermarket, řezníka, kavárnu, pekárnu, pobočku naší banky, MHD, finanční úřad a samozřejmě radnici. Ta je v každém francouzském městě důležitým centrem dění. Pomáhá rezidentům a poskytuje důležité informace o čtvrti.
Například při hledání chůvy nám úředníci ochotně poskytli seznam s certifikovanými chůvami s rozpisem jejich časových možností, referencemi a kontaktem. Chůva se pak stává zaměstnankyní rodiny a její plat je daňově odpočitatelnou položkou. Rovněž jsem neměl problém se získáním rezidenční parkovací karty pro naše auto s českou SPZ.
Všechny tyto služby radnice a celé čtvrti jsou velkou měrou financovány samotnými obyvateli, kteří každoročně platí Tax d’habitation, tzv. daň z bydlení. Ta se rovná částce asi jednoho měsíčního nájmu, platí ji rezident, tedy nájemník. Výše nájmu je státem regulovaná podle mapy nájmů, která je stanovená pro každou oblast, a tím je zaručena také výše daně z bydlení. Samozřejmě se platí také daň z nemovitosti pro majitele bytu stejně jako v ČR.
Výzva do cizinyZkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Náš byt byl moderně zařízený, ale měl i své mouchy. Například přístup k přívodu u myčky a pračky byl možný pouze při demontování části spodní skříňky kuchyně. Koupelna byla pro pračku příliš malá, takže jsme ji měli v kuchyni, tedy vlastně pračku v obýváku.
Zajímavé bylo, že dům neměl dopisní schránky. Poštu roznášel domovník. Dopis i balíčky jsme nacházeli pokaždé na rohožce před bytem. Běžně jsme si u domovníka nechávali klíče od bytu, aby třeba otevřel řemeslníkovi, když jsme nebyli doma.
V Paříži se nám žilo dobře. Bylo velice příjemné prohodit ráno se sousedem několik slov. Také bylo naprosto přirozené, že se pozdravíte na baru při kávě s místním pošťákem či zametačem ulic. Bydlení ve Francii byla pro nás skvělá zkušenost.
