Paneláky určitě nejsou specialitou východního bloku, sídliště stojí i od Chebu...

Paneláky určitě nejsou specialitou východního bloku, sídliště stojí i od Chebu na západ, upozorňuje architekt Jiří Kryl | foto: Daniel Beran, MAFRA

V paneláku žije 2,6 milionu Čechů. Proč jim betonová džungle vyhovuje?

  • 550
Před 60 lety se v Československu začala ve velkém stavět panelová sídliště. Nyní jsou domovem pro čtvrtinu národa. Jak se žije v paneláku v 21. století? „Neměnil bych,“ říká Ondřej Havelka z českobudějovického sídliště Máj v článku pro magazín Víkend DNES.

Některé věci o vás neví ani nejlepší kamarád. V těch opravdu nejintimnějších situacích vás taky neslyšel. A přece je tu někdo, s kým tohle všechno možná sdílíte, aniž byste chtěli. Váš soused. To když bydlíte v klasickém českém paneláku, které se v Československu začaly masově stavět před 60 lety.

Možná to ale není tak důležité. Navzdory historkám, jak je v nich prý slyšet úplně všechno (a když úplně, tak opravdu úplně), je dnes takový panelák adresou čtvrtiny obyvatel Česka. Ba co víc. Bydlí tam často opravdu rádi.

„Neměnil bych,“ říká Ondřej Havelka z českobudějovického sídliště Máj. „Prvním důvodem je samozřejmě nižší cena. Přestěhoval jsem se z rodinného baráku, při mém vytížení oceňuju, že nemusím kolem domu sekat trávu, starat se. Mám to blízko do centra, doktoři i školy jsou taky kousek. Super.“

Podobné argumenty zmiňuje i Jiřina Kreuzová z pražských Kobylis: „Taky jsem spokojená. Přestože určité vady na kráse to má. Člověk se zkrátka musí smířit s tím, že leccos nezůstane okolí utajeno. Počínaje věšením prádla a hodnocením, zda je zaprané, nebo nevkusné. Otevřená okna a balkony vám zase poskytnou informace o chystaném řízku nebo o tom, že soused kouří vanilkové doutníčky. I nedbale zatažené závěsy nabízejí večerní pohled do bytu jako do otevřené lednice.“

Místo mobilu a internetu byly v roce 1975 k dispozici telefonní budka a poštovní schránka.

S výstavbou sídliště Jižní Město v Praze se začalo v roce 1973.

Panelstory

Celé je to možná delší historie, než si myslíte. O první paneláky v republice se snažila už za druhé světové války firma Baťa, premiérový dům však z celostěnových panelů vyrostl ve městě slavného obuvníka skutečně až za komunismu. Pokus se 40 byty, navazující na západní předlohy i na ideje meziválečných levicových avantgard, byl hotový roku 1953.

Masovější obydlování takových staveb začalo za další dva roky. Od 50. let bylo až do roku 1991 postaveno 80 tisíc paneláků s 1,2 milionu bytů, už před revolucí v nich bydlelo přes tři miliony obyvatel.

„Paneláky určitě nejsou specialitou východního bloku, sídliště stojí i od Chebu na západ,“ upozorňuje architekt Jiří Kryl. „V západních zemích z toho jen trochu dříve vystřízlivěli.“

Pravda je, že s panelovými sídlišti byly problémy už od začátku. Hezky to ukazuje film Panelstory režisérky Věry Chytilové. Mezi dobudovanými a rozestavěnými stavbami chyběly chodníky a rampy pro kočárky, lidé se potáceli mezi haldami a bagry skrz blátivé louže.

„Do paneláku na pražském Proseku jsme se stěhovali v roce 1971 a to bahno si pamatuju dodnes, i s těmi dřevěnými podlážkami přes kaluže,“ vypráví Tomáš Horník. „Bylo mi šest let, takže pro mě to znamenalo dobrodružství. Pro rodiče už asi míň, když jsem se třeba jednou vrátil pouze s jednou holínkou, protože druhá mi uvázla v blátě a nešla vytáhnout.“

První obyvatelé pražského sídliště Jižní Město se začali stěhovat už v červenci 1976.

Jarní úklid na sídlišti Invalidovna (duben 1985)

Přibité šrouby

Rozlehlá sídliště byla v 70. letech prezentována jako velký úspěch husákovského režimu, vznikl o nich oslavný televizní seriál Dnes v jednom domě. Josef Vinklář v něm coby stavbyvedoucí mluví o paneláku jako o novodobé Noemově arše, vypravěč Václav Voska ho doplňuje: „Ten dům je jen malá část celé flotily arch, které stavíme, někdy s písničkou a někdy klopotně, my všichni.“

Do téhle flotily arch však pořádně zatékalo. V krotké míře to naznačuje ve zmíněném seriálu i jedna z nastěhovaných žen, kterou hrála Jana Hlaváčová: „Můj muž musel v jádře předělat všechny šrouby. Byly přibitý místo přimontovaný!“

Nedostatků bylo v reálu víc. Na sídlištích chyběly školy, lékařská zařízení, obchody. K samotné stavbě se často nepoužíval zrovna nejlepší materiál, nezřídka byly špatně budovány inženýrské sítě, pro rozvody se někdy sáhlo i ke karcinogennímu azbestocementovému potrubí.

Jak se bydlelo za socialismu

A další minusy: ty zatracené zvuky, zejména od horních sousedů. Nízké stropy, suchý vzduch. V létě nesnesitelné pařáky. Sem tam vytopení sousedovou pračkou. Nekonečné kroužení sídlištěm v autě kvůli nemožnosti zaparkovat.

„Sídliště se dělala v době, kdy existoval určitý stupeň automobilizace. Ale dneska už máme minimálně auto na rodinu, spíš víc. A to ta místa nejsou schopna absorbovat. Proto se teď zdá, jako byste se jen brodili parkovištěm, mezi kterým jsou rozesety ty krabice,“ míní architekt Kryl.

Po schodoch

Člověk prostě musí přijmout fakt, že nejde o vilku v Beverly Hills. Věděl to už Richard Müller, když ke konci 80. let zpíval svůj slavný hit Po schodoch: Počuť hlasné stereo aj výstrahy pred neverou, ktosi čosi vrrrta v paneloch. Tatramatky ródeo sa mieša kde tu s operou, všetko počuť cestou po schodoch.

Pro paneláky se vžilo hanlivé označení králíkárna, kdysi jej použil prezident Václav Havel. Je ovšem fér přiznat, že tancující pračku odvedle uslyšíte i v bytě uprostřed vícepatrové novostavby. Vlastně i ty výstrahy před nevěrou, protože zdi bývají v moderněji vypadajících domech z fórových materiálů, do kterých je o strach se vrtačkou vůbec opřít.

Vida, byt v paneláku přitom pořídíte levněji. A pravděpodobně se nespálíte. „Pro mě znamená absolutní svobodu. Přijdu z práce a nemusím se o nic starat. Vyhovuje mi i ta tolik proklínaná sídlištní anonymita. Z mého pohledu není nic horšího než bodrý soused,“ tvrdí Horník z pražského Proseka. „A že nemáme ideálně udělanou elektroinstalaci, takže jakmile zapojíme naráz pět spotřebičů, tak vypadnou pojistky? Holt jeden z nich vypneme.“

Obarvená šeď

Samozřejmě není panelák jako panelák. Zatímco Kreuzová popisuje, že v koupelně ze starého umakartového jádra slyší jak chrápání souseda ve vaně, tak psa vyjícího celý den o dvě patra níž, Martin Knobloch z Brna by ve stejné místnosti „nenaladil“ nic.

Koberec jekor, chemlon, sektorový nábytek, umakartová jádra a černobílý televizor Tesla, tak vypadal téměř každý byt v 70. letech minulého století. Galerie VŠUP připravila v roce 2007 projekt Husákové 3+1, kdy z dobových předmětů vytvořila dokonalou atmosféru normalizační doby.

Na rozdíl od kuchyňské digestoře, která ho zvukově spolehlivě spojuje s domácnostmi o patro níž i výš. I takhle se liší sídliště od sídliště. Jakkoli vás při stěhování asi bude víc zajímat velikost a stáří paneláku, jeho lokalita.

„Jelikož jsem sám bydlel v paneláku, který znamenal bolševickou agresi do jinak stabilizovaného historického území, k takovým stavbám moc dobrý vztah nemám. Přesto uznávám, že existují i hezká sídliště,“ připouští architekt Kryl. „Jako pražské Petřiny. Je tam hodně zeleně se vzrostlými stromy, dobré odstupy budov. Všechny domy mají nové pláště, povrchy, okna. I doprava je dobrá, vzduch čistý.“

Většina sídlištních obludárií v poslední době koneckonců oblékla důstojnější kabát díky revitalizacím, šedivou barvu vystřídaly pestré odstíny. Modernizují se též interiéry. A to přes problém, se kterým se tak často setkává architekt Kryl: „Ať tam děláte, co děláte, vždycky vám chybí dvacet centimetrů.“

Zateplují se fasády, dřevěná okna se mění za plastová, opravují se balkony, kultivují chodníky. Hodně se dělá i pro to, aby soused neměl zbytečně kompletní přehled o vašich aktivitách.

„Špatné je, když se to pojme ve stylu hlavně něčím ctnostným zkrášlit barák a všechno kolem nechat v původním stavu. Okolí a vlastní dům spolu musí komunikovat,“ míní architekt Kryl. „Bohužel chápu, že někdy je obtížné, aby se společenství vlastníků jednotek dohodlo na něčem, co se nebude řídit jen cenou. Mařenka zkrátka řekne, že chce, aby dům byl žlutý. Tak ho udělají žlutý a hotovo.“

S jinými věcmi se už bohužel hnout nedá. „Na sídlištích se třeba velmi zvláštně tříští zvuk,“ všimla si Kreuzová. „Z protějšího balkonu je možné vyposlechnout do detailu, jaký den v práci prožila osoba vybavující se do telefonu, přitom slovům někoho na balkoně pod vámi neporozumíte ani při sebevětší snaze.“

Koncert zdarma

Ne vždycky jsou však tyhle specifické podmínky na škodu. Knobloch popisuje, jak si v roce 1993 na balkonu svého brněnského paneláku užil koncert rockové skupiny Metallica, přestože show probíhala několik kilometrů daleko. „Naše panelákové účko perfektně zachytávalo zvuky z dálky. Připadal jsem si, jako kdybych stál v první řadě před pódiem.“

Je jasné, že mezi neplatícími účastníky sídlištního koncertu bylo i dost takových, kteří o hudební produkci nestáli. Dřív by přitom možná tak roztříštěné názory neměli, po revoluci jsou totiž obyvatelé panelových domů daleko různorodější skupinou, než to bylo v 70. letech. Aspoň generačně.

Tehdy se lidé přistěhovávali do nového paneláku a většinou byli ve stejném věku, mladí, s rodinami. Denně se potkávali při podobných činnostech a řešili podobné problémy, i v tak neosobních podmínkách si pak o něco lépe rozuměli. A víc drželi při sobě.

Nedupej!

K nabourávání letitých vazeb dochází ve velkém až nyní, kdy se do paneláků stěhují buď potomci, nebo kupci bytu úplně odjinud. Výsledek? Nejbližšího souseda třeba ani neznáte jménem, nepozdraví vás.

Koberec jekor, chemlon, sektorový nábytek, umakartová jádra a černobílý...

„Vždycky hodně záleží na tom, jak se k tomu ti noví postaví,“ míní Petr Novák z Prahy. „My bydlíme v Michli dva roky, byli jsme tam po dlouhé době první, kdo měl malé dítě. A už jsme si stihli udělat řadu známých. Jedné sousedce už dokonce normálně dáváme syna Kubu na hlídání, když potřebujeme.“

I on si panelákový typ bydlení pochvaluje, byť to v posledním patře pod střechou někdy v létě pořádně hicuje. Nemusí se nám to líbit, ale už to tak bude: Ať se mění politické režimy, architektonický vkus či stavební postupy, paneláky tady s námi zůstávají. A s nimi i zásadní výchovný povel, který si už 60 let díky neustálému rodičovskému opakování vštěpuje každé panelákové dítě. Uslyší ho i malý Kuba z Michle: „Nedupej!“

Slavná česká sídliště

  • Jižní Město, Praha Stavět se začalo roku 1971. Kvůli velkému počtu žáků ve školách se pak učilo na směny.
  • Severní Město, Praha Počítají se do něj Prosek, Bohnice, Ďáblice, Čimice, Kobylisy, Letňany. Postaveno v 70. - 80. letech.
  • Lesná, Brno Ze všech českých sídlišť má nejvíc zeleně. Vzniklo v 60. a 70. letech.
  • Janov, Litvínov Sídliště ze 70. let, známé nepořádkem v ulicích a extremistickými demonstracemi z roku 2008.
  • Máj, České Budějovice Vystavěno v 80. a 90. letech, žije zde zhruba pětina obyvatel Českých Budějovic.
  • Severní terasa, Ústí nad Labem Výstavba probíhala od roku 1969, původní velkorysé plány se nepodařilo naplnit.
  • Poruba, Ostrava Zkraje 50. let se sem mělo ze staré Ostravy přestěhovat celé město.