Češka: V Itálii roztáčejí kohoutky s vodou a nemusejí šetřit elektřinou

Bydlím v Trentu, česky Tridentu, nedaleko Dolomit a jezera Garda. Do severní Itálie jsem se před více než rokem přestěhovala za přítelem a ihned jsem si ji zamilovala. Krása zdejší přírody, počasí i gastronomie mě učarovala, píše Jana v příspěvku do seriálu Češi v zahraničí.

Trento, v kterém žije 120 tisíc obyvatel, leží v údolí řeky Adige, česky Adiže. Z východu i západu je obklopeno horami, takže tvoří jakousi dlouhou a úzkou nudli. Jako asi každé město má i Trento horší a lepší část. Ceny nemovitostí se mezi těmito dvěma částmi výrazně liší.

Severní část je levnější, je více industriální s továrnami a kancelářemi a také s vysokými panelovými bytovými budovami. Byty v nich jsou většinou obecní se sníženým nájemným a bydlí v nich hlavně cizinci. Byt velký 50 metrů čtverečních v severní části stojí 150 až 180 tisíc eur, v přepočtu 4,8 milionu korun.

V jižní části či v některých oblastech okolo Trenta se ceny průměrného bytu s rozlohou 50 metrů čtverečních mohou vyšplhat klidně přes 250 tisíc eur.

S přítelem bydlíme v jižní rezidenční části Trenta, kde je více zeleně a bytové domy nepřesahují pět podlaží. Samostatné rodinné domy v Trentu takřka nenajdete, i když dům vypadá jako rodinný dům pro jednu rodinu, je většinou rozdělený na alespoň dva byty, povětšinou ale na tři až čtyři menší byty.

Prostorné byty okolo 100 metrů čtverečních jsou skutečně drahé, protože v Trentu díky bariéře hor nelze rozšiřovat výstavbu na zelené louce, většina Italů bydlí v malých bytech ve vícepatrových bytových domech tzv. palazzi.

Náš dům, stejně jako většina v okolí, byl postavený v 70. letech. Společné prostory domu, parapety oken a balkony jsou obložené místní žulou. Dům s pěti patry neměl výtah, ten byl přistavěn až předminulý rok k vnějšímu plášti budovy.

Dozvěděla jsem se, že v Itálii není běžné přispívat do tzv. fondu oprav, takže jakákoliv investice, která je odhlasována většinou nájemníků, se hradí hned a hotově, podle koeficientu, který vypočítává firma administrátorů, každý bytový dům si najímá (za poplatek) služby administrátorů, soukromých firem, které se zabývají záležitostmi spojenými s provozem domu.

Protože někteří majitelé bytů nechtěli/nemohli přispět na výtah, výtah byl instalován s PIN kódem a jen ti z majitelů, kteří výtah zaplatili, znají kód a výtah využívají.

Náš byt má 55 metrů čtverečních. Prošel před pár lety rekonstrukcí, takže je relativně nový, má chodbičku, velký obývací pokoj spojený s kuchyňským koutem, komoru, velkou koupelnu s oknem, menší ložnici a balkon s výhledem na okolní pohoří. K bytu patří velká půdní kóje. Nájem platíme 600 eur plus energie, za tento typ bytu to není špatná cena.

Vybavení bytu je standardní, neliší se od toho, co známe, ale jako ve všech italských domácnostech najdete na podlaze hlavně dlažbu, na oknech žaluzie nebo okenice proti slunci, klimatizaci, i když je to sever Itálie, v létě je klimatizace v bytových domech nezbytná.

V koupelně máme kromě toalety bidet, a co mě překvapilo, v kuchyni je jedna skříňka určená jako odkapávač umytého nádobí. Nádobí umyjete a necháte uschnout v kuchyňské skříňce s plastovým tácem místo dna, který se dá vyjmout a umýt.

Další malá kuriozita byla absence varné konvice, nikdo z mých známých ji nevlastní, nikdo tady čaj nepije, pouze kávu, která se většinou připravuje v mocca konvičce nebo v kávovaru, takže není potřeba vlastnit varnou konvici. Musela jsem si koupit varnou konvici sama a měla jsem na výběr jen ze tří druhů. Očividně nejdou na odbyt.

Co se týče poplatků za energie, voda je tu velmi levná, stálý přísun z blízkých hor asi zajišťuje vody dostatek, protože se nikdo nesnaží o šetření s vodou, které znám z Čech. Elektřina je také relativně levná. V naší provincii Trentino se hojně využívá na výrobu energie vodní síla.

Nedávno jsem byla na prohlídce vodní elektrárny v městě Riva del Garda na severním cípu jezera Garda a průvodce vysvětloval, že vodní energie zásobuje většinu provincie Trentino a ještě se přebytek předává do centrálního gridu.

Nejdražší energií je tedy plyn, v našem domě má každý majitel bytu svůj vlastní plynový kotel pro vytápění bytu. Zimy tu ale nejsou dlouhé, takže i když je plyn drahý, topení se používá jen pár měsíců v roce.

Na druhou stranu jakmile chcete přejít k novému dodavateli energie nebo jen uzavřít jako nový majitel bytu nový kontrakt s dodavateli energií, platí se vysoký vstupní či výstupní administrativní poplatek každému dodavateli.

Italové jsou velmi důslední, co se týče recyklace odpadů. Veškerý odpad musí být rozdělený na sklo, plast, papír, biologický odpad a nerecyklovatelný odpad. V Trentu jsou u každého domu společné uzamykatelné kontejnery na papír a sklo. Biologický odpad se musí odkládat ve speciálních taškách z rozložitelného materiálu či z papíru do společného kontejneru.

Nerecyklovatelný odpad je záhada sama o sobě, v některých oblastech Trenta a okolí existují kontejnery na speciální klíč, který obdržíte v kanceláři oblastní správy po zaplacení poplatku za odpad. Otvor těchto kontejnerů je tak malý, že se tam vejde jen asi tak pětilitrový pytel.

Výzva do ciziny

Své bydlení a zkušenosti z ciziny pošlete na adresu [e-mail] pod názvem Češi v zahraničí.

K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme.

Tady v jižním Trentu se tento odpad odkládá do speciálních zelených malých pytlíků, mimochodem kromě poplatku za odpad, který se platí ročně, si musí obyvatelé připlatit za tyto zelené pytlíky, jeden vyjde na čtyři eura.

Zaměstnanci města, kteří odvážejí odpad, přijíždějí denně pokaždé pro jiný typ odpadu. K mému rozčarování v sobotu v 6 hodin ráno vyprazdňují v naší ulici kontejnery se sklem. Nejde je neslyšet. V poslední době také probíhají stávky těchto zaměstnanců za vyšší plat, takže se pytle hlavně s plastovým odpadem vrší na chodnících.

V Trentu je velký problém s parkováním. Během stavebního boomu v 70. letech se nedostatečně plánovaly parkovací prostory a teď je současná situace velmi komplikovaná. Náš dům, stejně jako ostatní v ulici, nemá žádná vlastní parkovací místa.

Obyvatelé si musí zaplatit parkovací permit okolo 250 eur ročně a denně hledat parkovací místo v přilehlých ulicích v místech označených modrými pruhy. Většina obyvatel po městě chodí pěšky nebo jezdí na kole, na všech hlavních ulicích jsou cyklostezky, stejně tak jako podél řeky Adige, která protéká centrem města.

Dle mých zkušeností nejsou Italové tak zaujatí vylepšováním vlastních obydlí jako například Angličani a Češi. Máloco si udělají sami, raději si zaplatí řemeslníka, i když tyto služby rozhodně nejsou levné.

Trento je přes některá negativa velmi příjemné místo pro život i bydlení, má krásné historické centrum, mnoho parků a nádhernou přírodu. Moc se mi tu líbí.