Julia Woodová nenechala nic náhodě a svůj plán splnila do puntíku přesně. V jejím bytě nenajdete nic, co by připomínalo 21. století. I její šatník je plný nově ušitých kousků na míru s dlouhými sukněmi a nákladnými klobouky.
Příběh Julie přinesl britský list Daily Mail, který se ji nerozpakuje nazývat starou pannou. Žena se zvláštním koníčkem žije v domě sama, ale přiznává, že má blízkého přítele, který bydlí nedaleko. Je ale zřejmé, že najít kavalíra oddaného devatenáctému století není vůbec lehké.
Vstupte do viktoriánské doby |
Výstřední slečna, která vroucně miluje Oscara Wilda, utratila za svou vášeň již 10 tisíc liber, v přepočtu 300 tisíc korun. Za tyto peníze se doslova vrátila v čase do doby vlády královny Viktorie (1837–1901). Julia žije jako dáma z dávných dob, po ulici se prochází v dlouhých sametových šatech, v parádním klobouku, v dlouhých rukavičkách a s nezbytným deštníkem.
Ve svém viktoriánském domě bydlí dva roky. Zařízení ale kupovala a shromažďovala dvacet let. Většinu z toho pořídila relativně levně na portálu eBay nebo náhodně z druhé ruky. Všech pět pokojů ve svém domě v Leicesteru zařídila starožitným nábytkem nebo jeho replikami. Nezapomněla na nic, včetně osvětlení.
Na stěnách společenského salonu jsou textilní tapety s velkými květy, parkety pokrývá perský koberec, krbovou římsu z mahagonu zdobí svícny, sošky a vázy. V místnosti jsou pohodlná čalouněná křesla, lenošky a malé stolky se skleněnými karafami a šálky na čaj z roku 1890, které stály pouhých 10 liber.
Ve společenském salonku je krb obložený mahagonem a pohodlná čalouněná křesla. Celý interiér je zaplněný různými dekoracemi, na stěnách jsou textilní tapety.
Ložnice je zařízená v černé a zlaté, a to včetně postele. V pokoji je velká šatní skříň z 19. století s šaty speciálně ušitými dle vlastních návrhů Julie. Ta chodí ke své švadleně každou sezonu. V koupelně je umyvadlo z bílého mramoru, ze kterého jsou i desky na skříňkách. Zajímavostí je vyřezávaný dřevěný držák na toaletní papír.
Někomu se může zdát její viktoriánský interiér příliš tmavý a přeplněný. Julia, která vystudovala filozofii, se ale ráda obklopuje věcmi a libuje si v sytých barvách.
"Nemohla bych žít v moderním domě. To bych raději byla na ulici. Ztratila bych svou duši, kdybych musela bydlet v domě z 21. století," přiznala Julia Woodová listu Daily Mail. "Je důležité být sám sebou a nebát se toho, kdo doopravdy jste. Myslím si, že mí rodiče si přáli normální dceru, teď jsou z toho ale trochu zmatení," dodává Julia, která se dle svých slov pasovala na velvyslankyni ztraceného věku krásy a elegance.
Někomu se může zdát její viktoriánský interiér příliš tmavý a přeplněný. Julia, která vystudovala filozofii, se ale ráda obklopuje věcmi a libuje si v sytých barvách.
Jak se žilo v Británii za královny Viktorie
Viktoriánské období je historická etapa vývoje Spojeného království v době vlády královny Viktorie od jejího nástupu na trůn v červnu 1837 do ledna 1901, kdy zemřela. Bylo to období prosperity britského impéria, průmyslových inovací a rozvoje vzdělané střední třídy britské společnosti.
Zároveň to byla doba velmi prudérní. Oděv zahaloval celé tělo a odhalený kotník byl doslova skandální. Ženy své hrudníky stahovaly korzety, které je omezovaly v pohybu, dekolty ale nechávaly odhalené.
Domácnosti bohatých vrstev byly většinou velmi tmavé, stísněné, zaplněné masivním ozdobným nábytkem, těžkými závěsy, látkami a množstvím dekorací. V módě bylo vše orientální a koloniální. V oblibě byl mahagon a cizokrajné textilie.
"Nemohla bych žít v moderním domě. To bych raději byla na ulici. Ztratila bych svou duši, kdybych musela bydlet v domě z 21. století," přiznala Julia Woodová listu Daily Mail.
Nábytek i látky byly tmavší a mnohem těžší než dnes, důvodem byla jejich praktičnost. Průmyslový Londýn té doby byl velmi hlučný a prašný, ve vzduchu poletovaly saze. Movitější lidé si proto do oken dávali těžké závěsy a záclony, které zachytily nečistoty a na tmavé barvě nebyla tolik vidět špína. Ruční praní byla dřina, kterou si hospodyně rády odpustily.
Na veřejnosti byla sice viktoriánská společnost velmi prudérní, ale pod povrchem se dařilo prostituci, vzkvétal zločin i dětská práce. Děti pracovaly v továrnách více než dvanáct hodin denně. Lidé z venkova se stěhovali za prací do měst, kde začaly živelně vznikat chudinské čtvrti.
Roku 1851 se konala světová výstava, první svého druhu, která předváděla největší inovace tohoto století. Jejím centrem byl Crystal Palace, obrovský modulární skleněný pavilon označovaný za prototyp moderní architektury.
