Dvě lodě, které tu celoročně parkují, nabízejí kromě cenově přijatelné italské kuchyně famózní ubytování, které ocení i domácí. A nejen jako parádní tip pro návštěvy. Přiznám se: na tyhle dvě holky jsem nenatrefila úplnou náhodou. Já jsem je dostala. Obě.
Roky jsem kolem nich chodila a zálibně na ně hleděla, jen mě nikdy nenapadlo zajít dovnitř. Natož abych jen pomyslela na to, že se v nich dá přespat. Hotel v Praze si my domácí přece nehledáme - na co taky. Jenže lodě jsou má láska, ideální dovolená je pro mě spojená s plavbou, a kdybych se narodila jako chlapeček, jistě jsem se stala námořníkem.
A pak jsem slavila narozeniny. Kulaté narozeniny. Očekávala jsem pugéty růží, kartony champagne nebo aspoň letenky do Paříže. Můj drahý, až nejdražší, mě ale vzal na večeři jen pár set metrů od našeho bytu. K Matyldě.
Překvapivý úspěch
Matylda je z obou lodí ta starší, její historie spadá až do třicátých let minulého století. Na začátku tisíciletí prošla kompletní rekonstrukcí, již v mělnických loděnicích řídil její majitel osobně.
„V roce 2006 jsme na lodi otevřeli restauraci a pod ní šest pokojů,“ vypráví manažer hotelu a restaurace Tomáš Winter, „jenže zájem o ubytování byl tak obrovský, že jsme se rozhodli ještě jednu loď přistavět a udělat na ní výhradně hotelové pokoje,“ dodává. A tak se v mělnických loděnicích stavělo znovu.
Tentokrát už na zakázku, striktně podle pravidel, která musí splňovat čtyřhvězdičkový hotel. I když se tedy jedná o lodní kajuty, jsou překvapivě rozměrné a hlavně dokonale stabilní. Tady se mořské nemoci opravdu bát nemusíte.
Uvnitř nečekejte minimalismus, který bývá lodním hotelům vlastní, ale decentní eleganci. „Ve všech interiérech je použito teakové dřevo, které jsme koupili v Asii,“ vysvětluje Tomáš Winter. „Najdete ho na dřevěném obložení, sedačkách i postelích.“
Klotylda má celkem čtyřiadvacet pokojů a celoroční obsazenost kolem osmdesáti procent. „Ty opravdu úspěšné pražské hotely se přitom pohybují maximálně kolem sedmdesátiprocentní průměrné roční obsazenosti,“ dodává Tomáš Winter s neskrývanou pýchou v hlase.
Kajuty jsou decentně elegantní a hlavně překvapivě rozměrné a dokonale stabilní.
Tady se mořské nemoci opravdu bát nemusíte.
Bydlet tu tak navždy
A já se mu vůbec nedivím. Po večeři na Matyldě jsme totiž jen popošli a můj muž odbočil na Klotyldu, jejíž vchod je ukryt za kombinací květin a mých milovaných olivovníků.
V pokoji s výhledem na Petřín jsme pak strávili noc. I ta nejmenší apartmá dýchají naprostým klidem. A pak přijdete na příď lodi, kde se nachází velkolepé apartmá. Patří k němu i obrovská terasa s výhledem na věž Mánesa. Vsadím se, že turisté, kteří se ubytují tady, Prahu nejen znovu navštíví, ale možná se sem i přestěhují.
Klientela je podle Winterových zkušeností řádově ve věku 50 až 60 let, takže kdo by se snad obával, že mládež zakalí na palubě a pak se dovrávorá do pokojů, mýlí se.
Hojně obsazená je Klotylda i navzdory tomu, že to není jediná pražská hotelová loď. „Kromě Holandska má takový počet lodí s hotelovým provozem snad už jen Praha,“ uvažuje Tomáš Winter a vypočítává tradiční lodě: „Admirál, Racek, Vodník, Albatros.“
Pokud byste snad měli pocit, že se vás loď v Praze netýká, hned vás vyvedu z omylu. Tyhle dvě krásky totiž úspěšně bortí zažitá klišé, že vyjít si na loď patří do doby spíše před než porevoluční.
Můžete stokrát trpět pražskou slepotou a nevidět, v jak krásném městě žijeme - výhled z téhle lodi vám ten poklad připomene. Když večeříte na lodi, jste v samém srdci města, a ač pod hlučným nábřežím, stejně máte pocit, že jste v paralelním, mnohem lepším vesmíru. Nemůžete se přestat kochat, doktore, dalo by se říct s filmových klasikem.
