Geniální nápad. Dům za 600 tisíc korun postavili za tři měsíce

  • 43
Design Build Bluff je projekt utažské univerzity, který na katedře architektury a plánování vymyslel a před patnácti lety odstartoval architekt a profesor Hank Louis. Univerzita jim během letních prázdnin dává unikátní možnost: pomoci vyřešit důstojné bydlení pro indiány v navažských rezervacích.

„Jsme neskonale šťastní, že se na nás při výběru dostalo.“ Tak zní všechny reakce spokojených obyvatel nových domovů, na které od roku 2000 přišla řada. Studentská projekční kancelář již dokončila téměř dvacet staveb.

Studenti architektury si pod odborným vedením projekty vymyslí, několikrát prokonzultují nejen s profesory, ale především s budoucími obyvateli domu a pak, během letních prázdnin, realizují stavbu svépomocí.

Podstatnou myšlenkou, na kterou je během práce kladen velký důraz, je ekologičnost a trvalá udržitelnost domů. Pracují s recyklovanými materiály, jako jsou hliněné omítky, sláma, rákos či jíl, a tradičními metodami. Domy využívají pasivní solární energii či dešťovou vodu.

Celá záležitost však není jen praktickou dílnou pro studenty bez praxe. Nese další poselství, studenti domy nestaví pro leckoho. Klienty jsou chudí indiáni kmene Navajo, kteří by jinak na vlastní bydlení nedosáhli.

Mladé studenty při vstupu do projektu charitativní podtext překvapil. Neočekávali, že ve vyspělé zemi, za jakou Ameriku se samozřejmostí považovali, mohou žít lidé chudí a strádající i jinak, než je mají běžně uložené ve svých stereotypních představách - jako žebráky a bezdomovce na ulicích velkých měst.

Čísla jsou skutečně alarmující. Podle průzkumů utažské univerzity je celých 43 procent indiánů Navajo pod hranicí chudoby. To potvrzuje i jeden ze šťastných majitelů domu, Baxter Benally, pro kterého je bydlení v novostavbě obrovským darem. Poprvé se za šedesát let, kdy v oblasti žije, dočkal tekoucí vody.

Sociální stavby, které takto vznikají, musí respektovat jak přání a požadavky obyvatel, tak se zejména citlivě chovat k okolní krajině. Ta je pro navažské indiány posvátnou půdou, na které žijí již po dlouhé generace a cítí vůči ní jistý závazek. Dodnes se pohybují na území, které protíná státy Utah, Arizona a Nové Mexiko.

Stavby financují sponzoři z řad firem i soukromých dárců. Náklady začínající architekti cíleně snižují jak svépomocnou výstavbou, tak výběrem materiálů. Hojně používají například polymérovovláknitý cementový Flexcrete, který se přímo v oblasti vyrábí a neutrácí se tak další peníze za dopravu a skladování.

Svérázný filozof a vizionář Hank Louis, který stál u zrodu projektu Design Build Bluff, pojmenovaného podle města v jižním Utahu, říká: „Pro studenty je tahle práce doslova iniciační, pochopí, o co přesně v architektuře jde, komu všemu musí vyhovět, aniž by ale slevili ze svých představ o kvalitním výsledku. Na začátek je to náročný projekt, o to více se jim ale ty další v řadě budou jevit snadněji.“

Pravé úhly první poloviny domu odkazují k současné architektuře a stýkají se s křivkami druhé poloviny stavby, která se inspirovala hoganem, tradičním navažským kruhovým obydlím s ohništěm uprostřed.

Louis se snaží studentům vštípit základní filozofii: hlavní zodpovědností architekta je, aby jeho práce obohacovala ducha a zlepšila život každého člověka, který s jeho dílem přijde do kontaktu.

Úspěšně dokončených projektů je devatenáct. Mezi nejpovedenější patří dům pro rodinu Caroline Lamemanové, který vznikl již před devíti lety. „Studenti byli moc milí, chovala jsem se k nim, jako kdyby to byly moje děti,“ směje se Caroline. Díky jejich spolupráci vznikl unikátní dům, který v sobě spojuje modernitu anglosaské architektury, která v posledních stoletích indiánské kmeny nekompromisně obklopila, s tradičním stylem bydlení, na jaký byly zvyklé předchozí generace.

Pravé úhly první poloviny domu, odkazují k současné architektuře a stýkají se s křivkami druhé poloviny stavby, která se inspirovala hoganem, tradičním navažským kruhovým obydlím s ohništěm uprostřed. Ani krb, který studenti instalovali, nezůstává v minulosti - jedná se o ladný futuristický kousek, který dokonale ladí se stavbou.

Dalším je dům pro dámu ve středních letech, svéráznou básnířku Lorraine Nakai. Stál v přepočtu pouhých šest set tisíc korun a studenti ho dokončili během osmdesáti dní. Vznikl v létě roku 2012 a Lorraine si ho okamžitě zabydlela svou sbírkou knih, vlastními obrázky. Jejím hlavním přáním bylo, aby v domě bylo tradiční zastíněné lůžko a bezbariérový prostor. Všechny požadavky byly splněny: centrální osou domu, oddělující soukromí a obytnou část od zázemí, se stala otevřená knihovna, která ústí u kuchyňského okna, v němž se dá pohodlně sedět a číst si.

, pro iDNES.cz