Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bydlím na Žižkově. Jsem šťastná ve čtvrti plné zeleně a fajn sousedů

  1:00aktualizováno  1:00
Dům, ve kterém bydlím, má číslo 234 a je poslední na Žižkově. Krok doprava a ocitám se na Jarově. Právě tady byla kdysi hranice města, za níž začínala bujná příroda. Vydejte se se mnou do míst, kde voní kytky a hlína.

Ještě moje babička, když byla malá, nasedla na kolo a jela přes Spojovací po prašné cestě dál do Hrdlořez, aniž by se o ni rodina bála. Celou dobu ji rodiče pohodlně pozorovali z okna. Nikde totiž nebyla zástavba. Babička se dušovala, že když bylo jasno, viděla až na Kolín.

Činžovní dům 234 se tyčil na konci městské silnice, dál byla jen políčka. Na tomhle místě se později zrodila síť zahrádek těch, kteří se přistěhovali převážně z vesnic a byli na práci na zahradě zvyklí, stejně jako na jistou soběstačnost.

Dnes se z našeho okna, které vede na Koněvovu ulici, dívám většinou na špatnou dopravní situaci. Mluvou televizních zpravodajů „stupeň číslo čtyři“ vládne jen všedním dnům, o víkendu nebo o svátcích auta téměř zmizí a tramvaje mají delší interval. Pak se celá městská čtvrť promění v někdejší vesnickou idylku. Na jaře mě ven láká vůně zryté hlíny. A vás by měla taky. Pojďte na procházku.

Na mši v zahradách

Milujete zahradničení a lelkování? Pak není nic lepšího, než ze zastávky Kněžská luka vyrazit ulicí s výstižným názvem K Lučinám. Činžáky se rozestoupí a dají prostor rodinným domům. Do mírného kopce pak přejdete do ulice Na Balkáně a jste v ráji zahrádkářů.

Fotogalerie

Češi jsou proslulí svou láskou k záhonům a k pěstování různých druhů ovoce a zeleniny. Po cestě mezi ploty takových nadšenců uvidíte opravdu hodně. Co zahrádka, to odraz pěstitele.

Prohlédnete si konstrukce nadšence do radiostanic nebo milovníka pařníků, hlavně však místní zahrádky konkurují botanickým zahradám. Často stačí jen nakouknout přes plot, rostliny pochválit a už se ocitáte na soukromé prohlídce botanických skvostů.

Kromě toho, že si tu svůj pěstitelský chrám postavili kutilové a zahrádkáři, mají tu svůj svatostánek i věřící. Mezi zahrádkami je totiž ukryta kaple svatého Vojtěcha. Stavba na hranici Žižkova a Nových Vysočan byla zřízena z bývalé orlovny v roce 1939.

Měla připomínat 900. výročí přenesení ostatků prvního českého biskupa Vojtěcha z Hnězdna do Prahy. Každou neděli se tu koná bohoslužba, na kterou chodí lidé všech věkových skupin. Výhodou umístění kaple je i to, že po mši si lidé povídají v zahradách.

A v neposlední řadě musím zmínit, že kromě péče o duši se tu můžete starat i o tělo. Ulice Na Balkáně se stala oblíbenou běžeckou trasou. Není divu, je odkloněna od pražského provozu, a protože trasa také vede přes kopce (neděste se, běžíte po vrstevnici), nabízejí se vám krásné výhledy.

Pojďte do lesa

Pražská zeleň nezahrnuje jen Letnou nebo Parukářku. Na konci Žižkova se totiž rozkládá parádní les Krejcárek. S rozlohou dvanácti hektarů mezi Ohradou a Balkánem navazuje na park na Vítkově. S ním jej spojuje můstek pro pěší.

Obdivuju místní posečené louky u dětského hřiště a podél vyhlídkové cesty. Ta slouží i jako cyklistická stezka, také byla pro tento účel nově opravena. Les je domovem pro kosy, drozdy, sýkory, pěnkavy, sojky, straky nebo brhlíky.

Žijí tu i lasičky a chráněné ropuchy. Na podzim se barví javory a duby do oranžova a na jaře tu kvetou ovocné stromy. Lesoparku dominuje bazén Pražačka s příjemnou venkovní hospůdkou. Schází se v ní mnoho mladých párů nebo rodin s dětmi, mají tu totiž vybavený dětský koutek.

Za výjimečný přístup podniku považuji, že si můžete sami ugrilovat například vepřový steak, pokud se vám chce, jinak se o vás postará milý personál. A také tady najdete velký kemp, a tak tu večer zní angličtina, němčina nebo dánština.

Cesta z města. Koněvova třída je dlouhá a na jejím konci čeká divočina Jarova.

Cesta z města. Koněvova třída je dlouhá a na jejím konci čeká divočina Jarova.

Kam večer? Zábava v retro stylu

Pořád jsme ve velkoměstě a i tahle čtvrť má svá noční lákadla. Jedním z nich je kino Aero. Moje babička, o které jsem vám už vyprávěla, sem chodívala na filmy za jednu korunu. Děti sedávaly na zemi nebo na lavicích a promítalo se na zeď. Když někdy koruna nebyla, protože se utratila za cukrovinky, koukaly děti dírou ve vratech. Dnes nikdo nic takového podstupovat nemusí.

Ve zmodernizovaném interiéru je příjemný bar s dobrým pivem, vínem i menším občerstvením. V Aeru se konají promítání pro děti nebo seniory, můžete si zajít na přenos divadelního představení nebo koncertu.

Opravdovým zážitkem je Cinema Cuisine, která propojuje kulinářské umění s uměním filmu. Na jeden večer se kino Aero promění v restauraci, kde se servíruje menu inspirované určitou filmovou klasikou nebo žánrem. A vaří jen ti nejlepší kuchaři v Praze.

Něco extra nabízí dvorek Aera, kde se konají různé sousedské akce nebo si tam prostě můžete jen dát víno a posedět. A také tady můžete potkat herečku a režisérku Petru Nesvačilovou: „Mám ráda tu domácí atmosféru, kterou vytváří místní vnitroblok,“ říká, „a u Aera navíc pocit bezčasí a klidu.“
Pokud chcete trochu hlučnější zábavu, zastavte se v restauraci U Študáka v Koněvově ulici. Na jídelníčku mají klasiku jako smažák, řízek nebo svíčkovou, taky čepují dobré pivo a mají zahrádku.

Jestli chcete tančit nebo zajít na koncert, je tu legendární klub Exit Chmelnice. Proslulá adresa, která je místem muziky už od 70. let minulého století, se stala domovem metalu. Tak jako všechno v této čtvrti i Exit Chmelnice funguje komunitně, proto se tu nadějete třeba i seriálových promítání na plátně pro skupinu nadšených fanoušků.

A k radosti všech místních se tu nejen drží kavárny, původní cukrárny s českými zákusky a zmrzlinou, ale přibývají i zdravá bistra. Výhodou této čtvrti je také to, že tu stále jsou drobní živnostníci a jejich služby. Nechat si přidělat klíče nebo zajít do barev a laků není problém, stejně jako koupit maso u řezníka nebo domácí pečivo.

A přesně tohle jsou důvody, proč tu hledá bydlení čím dál víc lidí. Kdo by nechtěl trávit čas ve městě a současně v zeleni? Nebo si zajít na dobré pivo za normální ceny, zaplavat v bazénu, znát své sousedy a potkat po cestě domů zajíce? Mně se to děje často, když jdu domů přes park Židovské pece, kde mimochodem vznikla i ohniště: cítíte tu vůni špekáčků?

Autoři:


Témata: Praha, Praha-město


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.