Potkat Samuela je jako střetnout se s vlakem plným optimismu a energie. Má krásnou češtinu a všechno vidí z lepší stránky. Je zatížený na přírodní materiály a kvalitu řemeslného zpracování, váží si starých věcí a šikovných lidí a na jeho bytě je to vidět.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení
Prahu má rád, protože v ní oproti Paříži necítí tlak a nemá pocit svázaných křídel. Na otázku, proč se do Prahy vydal, odpovídá: „Abych našel svoje české kořeny a kvůli vysokým blondýnkám.“ S jednou se seznámil v La Casa Blu a našel si s ní byt na Škroupově náměstí.
Žižkovský kulaťák
Žižkov náhoda nebyla. „Náhody nejsou. Tahle lokalita se nám líbila, oba jsme se shodli, že nás baví ta skoro vesnická atmosféra žižkovského „kulaťáku“. Je to kosmopolitní a uvolněná čtvrť. Lidi tady spolu hodně komunikují, i když se o Češích paradoxně říká, že jsou bručouni a s nikým se nebaví. Ale není to pravda,“ říká Samuel.
V ložnici je ze sádrokartonu vytvořená malá šatna. Je to jediný sádrokartonový prvek, který Samuel dokáže tolerovat, protože Iva má ze své šatny velkou radost.
Nevšiml si žádného kastování jako třeba občas v Paříži. Kulaté náměstí se mu také líbí, má v architektuře rád oblé tvary. „Myslím, že se jich teď dělá málo. Připomíná mi to Barcelonu a její architekturu.
Byt si zařizovali spolu s přítelkyní. Iva třeba navrhla kuchyň, Samuel ji s kamarádem truhlářem vyrobil na chalupě.
Byt si s Ivou vybavili krásnými starými věcmi, oba mají rádi původní secesní nábytek, líbí se jim staré řemeslně dokonalé kousky.
„Na kuchyňských dvířkách jsme použili staré okenní kování. Já si taky rád hraju s materiálem, zajímá mě, jak a kde všude se dá využít, co z něj člověk dokáže dostat. Místo klasického keramického obkladu za vanou a kolem ní jsem použil dubové parkety,“ popisuje Samuel.
Kuchyň vyrobil Samuel sám, za pracovní deskou je marocký štuk a na dvířkách kuchyňské sestavy použil staré okenní kování.
Přírodní materiály a úcta k původnímu řemeslu jsou nosným tématem bytu.
Dispozici v bytě neměnil. Původně sice chtěli vybourat jednu stěnu, ale kvůli statice by to nebylo možné, takže zachovali vše, jak bylo, včetně parketových podlah i v kuchyni a původních vysokých dveří.
V Praze se Samuel živí různě, dělá spoustu věcí: kovařinu, marocké štuky, nástěnné malby, občas truhlařinu, ale hlavním oborem je grafika. K té ho přivedl otec.
„Jednou mi dal do ruky dlátko a dělali jsme spolu s bráchou novoroční přání. A od té doby tvořím. Teď připravujeme společně s kamarádkou Ivetou výstavu jejích fotek a mých grafik v Hranicích na Moravě a pak mě čeká pracovní cesta do Kanady,“ prozrazuje.
Dřevěná, nazeleno mořená knihovna je praktickým úložným prvkem a zároveň rozděluje velký prostor vstupní haly.
