Jsem děvče Královských Vinohrad, pokřtěné u Nejsvětějšího Srdce Páně a až do věku 36 let jsem správný břeh Vltavy neopustila. To je přece parádní úvod k tomu, že na následujících stránkách hodlám vášnivě obhajovat jedinečnost Letné, viďte, a rovnou vám i řeknu, že tu bydlím sotva pět let. Přesto budiž následující slova, jakkoli mohou mnohdy vyznívat ironicky, chápána jako výhradní obdiv. Miluju Letnou a miluju tu žít.
Inu, my Letenští jsme trochu legrační, a nejen proto, že rodilý Leteňák se stejně vyskytuje v počtu hraničícím se statistickou chybou. My, co tu máme trvalý pobyt a parkovací kartu rezidenta, jsme až maničtí patrioti, přestože se nedokážeme dohodnout ani na tom, kde Letná vlastně začíná a končí.
Pro potřeby tohoto článku zůstaňme u faktu, že Letná je ten kopec, a pokud si přejete platit absurdní nájemné v mnohdy špatně nebo vůbec udržovaných domech výměnou za možnost s mírně povysunutou bradou tvrdit, že bydlíte na Letné, pak byste se měli vejít do prostoru od Strossmayerova náměstí ku Spartě a od řeky ke Stromovce. Jste mimo? Tak to sorry.
Ode zdi ke zdi
Jak je Letná báječná i šílená současně, lze nejsnáze dokumentovat na přístupu k jídlu. Pojďte se mnou dolů po třídě Milady Horákové (rovněž zvané Belcredka, ale výhradně jen těmi, kteří na kopci bydlí méně než šest měsíců, současně jsou členy skupiny Letenská parta, nesouhlasí s parkovacím místem před Vinárnou u Počtů, zato jim nevadí vrtulník).
Může se hoditRezidence Zbraslav - působivá architektura a prosvětlené objekty s předzahrádkou. Krásné bydlení v klidové zóně v blízkosti řeky Vltavy. Více domů k prodeji v Praze na Reality.iDNES.cz. |
Tak tedy: Bageterie Boulevard s relativně slušnou verzí francouzských baget, naproti prodejna masa se skvělými 80’s hotovkami (ne hipsterština, ale relikt.) Prodejna sýrů, italská restaurace, pekárna, čínská restaurace, dvě cukrárny, přičemž té spodní patří bod za odvahu otevřít si laskonkovou atrakci pod Erhartem, prodejna kebabu, italských delikates a pod ní ještě další, domácí Farma a chlebíčkárna, creperie, řecké delikatesy, druhý gyros, sushi bar a čínská restaurace, třetí gyros, indická veganská restaurace, druhý sushi bar, mexický nonstop fast food a konečně dvě thajské restaurace.
Jednou Cheesy a jednou Holandský kluk pro ty, kteří se do horní sýrárny chodí jen projít. V okolních ulicích ještě dvě italské, skvělá Pepperoncino a fenomenální Da Matteo, kterou navíc hlídá parádní bílá psice Nina, zato ceny by byly absurdní i uprostřed londýnského Soho.
A ještě jedna perla, Pho na rohu Jirečkové a Nad Štolou, která, být trochu hezčí, sejme SaSaZu, tu snobárnu na jatkách, protože jídlo je nepřekonatelné a obsluha s trochou trpělivosti taky na jedničku, ale pod „Štrosmajerák“ my letenští stejně nechodíme.
Všechny kuchyně světa tu máme, leč když si chceme koupit něco domů, je tu jen smrdutá Billa na Letenském náměstí se sortimentem, který by naposledy obstál v roce 1992 v malé vsi v Polabí. Nám Letenským to vůbec nevadí, na to, abychom vyvařovali doma svým přátelům, jsme ještě příliš mladí a neklidní, a tak se raději budeme přetahovat o major statut na Swarmu v Pho.
Rozpolcenost Letné dokumentuje i nabídka obchodů s ošacením. Na Miladě jsou hned dvě prodejny pracovních oděvů, přičemž ještě nedávnou tu byla i třetí, u Brouka a Babky, tzn. v místě bageterie. Zajímalo by mě, jestli se ty obchody ve skutečnosti živí prodejem zbraní, drog nebo bílého masa, protože komu by tu jinak ty montérky a ochranné pomůcky a pracovní rukavice prodávali?
Nebo sem potají jezdí nakupovat obyvatelé Libně a Palmovky? (Právě ze mě promluvil Leteňák: zvídavý, pozorný, ale zároveň totální ignorant všeho mimo vlastní kopec.) A nesmím zapomenout na místní obskurní butiky. Buď v nich nakupují hipsteři ty své nesmyslné modely, nebo tam taky kvete obchod s drogami.
Nikde jinde nenajdete takové poklady jako v buticích na Miladě: libo-li lurexovou halenku? Kabát skoro-jako-Desigual? Populární děrované kozačky?
Kostýmky, které by ocenili v roce 1985 na Svazu žen? Nebo snad něco s flitrovou aplikací? Udrží-li se naše butiky ještě pár let, může se fundus na Barrandově jít bodnout.
Letenské hranice střeží dva fenomenální nonstopy. Na rohu Strossmayerova náměstí a Milady Horákové daremnost v podobě mexického Burrito Loco, na rohu Letenského náměstí a Čechovky nonstop potraviny s těsně přiléhajícím nonstop barem 77.
Mexický fast food je skvělý zejména ve chvíli, kdy vysíleným zachraňuje životy při nočních návratech z odvážných výprav do jiných čtvrtí, nonstop na Letenském je zase exkurze do dob, které již měly pominout.
Večerka s až legračně předraženými základními potravinami je propojena s gurmánským rájem, podle mě nejhipsterštější gastroadresou Letné. Žádné bio, žádný průkaz původu masa, žádné vegevylomeniny. Tady si dáte smažák, gri-lo-va-né kuře, sekanou nebo řízek s překvapením. A až si užijete místního foodporna, s košilí navoněnou nastokrát přepáleným palmovým tukem si skočte na jamesona za roh do nonstopu 77 (free wi-fi.)
Servírkám tohoto podniku tímto vzdávám hold za schopnost obsluhovat v libovolnou denní i noční hodinu buď opilce uměleckého založení v různém stadiu rozpadu osobnosti, nebo sparťany, kteří jsou buď bujaře rozchlastaní, protože Sparta (čti Sporto) vyhrála, případně agresivní se stopami smutku, protože nevyhrála (neplést s termínem „prohrála“). V obou případech si v místním jukeboxu (fakt!) nepřetržitě pouštějí album 9mm argumentů Daniela Landy, opilí umělci zase stará alba Depeche Mode.
Krásný, ale má smůlu. Na obsluhu stiženou arogantózou i na provozovatele. Všichni proto chodí na plzeň do zahrádky před zámečkem. Lavičkám pod kaštany se trochu vzdorně říká U chudejch, ačkoli nikdo opravdu chudý by si nemohl dovolit chodit na silně močopudné pivo tam, kde se platí 5 Kč za WC.
Letenské černé díry
Podívejte, já Letnou miluju. Na jednom konci ulice mám Stromovku, na druhém Letenské sady. Všude je blízko. Ano, chápu, že tento termín je v rámci kopce o pár ulicích mírně zavádějící. Žije se tu tak, jako byste měli celý svět namačkaný do pár ulic, a to baví.
Pominu-li vysoký výskyt vousů i mimo listopadový movember, asi není v Praze místo víc chtěné. Bydlet na Letné je novodobá potřeba, a nejen proto, že je krásná a sexy a kosmopolitní a umělecká a ty parky, že ano.
O to víc je zarážející množství domů, které jsou úplně prázdné a chátrají. Třeba číslo 19 v Čechovce, jeden dům ve Šmeralce, hned tři v Ovenecké. V místech kolem Veverkovy jsou ruiny sice mnohdy obydlené, ale kýchnout se vedle nich bojíte. Co se to děje s majiteli těch parádních činžáků?
Rozuměla bych tomu, že rekonstrukce je nad jejich síly, ale s touhou, s níž mladí sdílejí místní drahé byty jen proto, aby tu mohli žít, by si své nájemníky, kteří ocení spíš rozedrané parkety než novou, au, plovoučku, jistě našli.
A vedle těch starých bolavých domů pak rostou moderní superdrahé byty, které se prodávají od pěti milionů výš za 2+kk na čtyřiceti metrech. Chodím kolem těch opuštěných ruin a je mi jich líto. Ne proto, že bych nutně potřebovala potkávat ještě víc vousáčů, je mi jich líto kvůli tomu, že projít kolem nich je jako šlápnout do hluboké louže: nestačí odvrátit hlavu, abyste zapomněli.
Sporto!
Máme tady na Letné ještě jednu vylomeninu, stadion fotbalové Sparty. Letenští k ní přistupují po svém, tedy zcela černobíle: buď ji adorují, nebo nenávidí, přičemž během utkání svůj názor ohnivě obhajují na stránkách Letenské party.
Výsledek je po léta stále stejný: ti, co jsou pro a říkají, že Sparta tu byla vždycky, posílají ty, co buď nemají rádi utrácení veřejných peněz za provoz vrtulníku, nebo jsou jim jen proti srsti hajlující plešouni, víte kam. Nicméně fotbal se na Letné hrál, hraje a hrát bude, Sparťani se nestanou ze dne na den sofistikovanými chlapci se slovní zásobou čítající dvojmístné číslo a bojovat proti nim je stejně praštěné jako chtít v Lajce do kafe mlíko.
Ku Spartě se taky váže jeden léty upevňovaný mýtus: jeho fanoušci nazývají buď hráče klubu, nebo sebe samé letenskou šlechtou. Jak vám to tak, vy hoši ošálovaní, vysvětlit. Šlechtou nemůžete být, když nám tu posilněni mnoha pivy vypitými u Prašivky ochcáváte rohy. Když jedním z mála projevů, jehož jste mocni, je roztáhnout ruce nad hlavou a diskopříběhové ó-o-o-ó-o zakončit zvoláním Sporto.
A těžko vám šlechtu věřit, když jste svým dvěma druhům ve zbrani, kteří opustili tento svět, vymalovali ke vstupu tak ošklivé podobizny, až na nich chlapci vypadají trochu retardovaně (odvolávám v případě, že šlo o slávisty a jedná se o rafinovaný druh pomsty). Fanděte, křičte, pijte, močte a pak zase pod dohledem vrtulníku a hochů z „městapo“ na koních odtáhněte tam, kam patříte.
To není noc. Jako když přistává UFO to vypadá ve chvílích, kdy na svém stadionu hraje fotbalový klub AC Sparta Proha. Možná se tam skutečně děje něco nadpozemského, Sparta je totiž asi jediný klub, jehož fanoušci dokážou rozdělovat populaci na dva nesmiřitelné tábory. S podobnou intenzitou to naposledy dokázal Václav Klaus.
A co se mi sem nevešlo, přestože je superletenské, aspoň v rychlém výčtu: Bio Oko. Technické muzeum, zřejmě nejlepší v zemi, bez nadsázky. Superhype podniky typu Kidó - skvostný, Fraktál - legrační, a ještě legračnější je jeho pobočka Vegtrál, vedle nich Prašivka, kdyby byly cenové skupiny, tak čestná šestka, nebo fascinující hospoda se zdvojeným jménem Kovadlina U lázní, jedno z mála míst, kde točí skvělé pivo Matuška (jo, je to táta Maskera, ta etiketa není náhoda), Bruselské Expo 58, které na poslední chvíli zachránila jistá reklamka.
Letenský zámeček s restaurací, která se hodí do druhé poloviny mafiánských 90. let, ale před ním je prima zahrádka, bůhví proč zvaná U chudejch, kde si můžete koupit plzničku „za pade“ a pod dozorem nekompromisní ostrahy, která hlídá, aby se tu nekonzumovalo nic přineseného, kochat se výhledem na Prahu.
Anebo Dům kávy v Jirečkově, kde dělají Kávu: hipsteři prominou, ale ten šedivý pán, co mu to tu patří a jezdí v autě s nápisem „velké preso neexistuje“, to od něj se laskavě učte, jak na to.
Chodníky, které pomaloval Kaláb a které tu milujeme všichni vyjma pána, jehož pes si na čerstvé výmalbě zamodřil packy. Nudný otec pro všechny, co mají dítě, rádi točené a nevadí jim dětský křik, vždyť to ječící dítě nemusí být moje. Lajka, kam smíte, jen pokud je vám pod třicet, jinak vám tu nevěří, a ještě musíte mít dřevorubeckou košili.
A ovšemže Stalin, kam chodí trénovat skejťáci, i když to aktuální prkno se asi jmenuje jinak. Mimochodem: když jedou skejťáci dolů Kostelní, je to ten nejletnější a nejletenštější zvuk, co si dokážete představit.
Letná vás vcucne, omámí, tisíckrát naštve, ale pak vám stačí jedna procházka platanovou alejí a odvoláte všechna klení. Letná je ženská, kterou milujete i ve chvíli, kdy hraje Sparta, na pláni probíhá falešná olympiáda na tajícím dovezeném sněhu a psiska jsou neposlušná a nepomůže jim ani barevně odlišený obojek. A víte co? Stejně se jednou vrátím na Vinohrady. A pak budu pod dozorem Plečnika vzdychat steskem po létech, která jsem strávila na protějším břehu. Sporto!
Sto chutí světa. Na třídě Milady Horákové najdete desítky obchodů s laskominami snad všech zemí planety. Zajímají vás normální potraviny, chleba, mléko, sůl? Právě jste na sebe práskli, že nejste Letenští.
Jak poznat Letenské
- Muži: Plnovous, vyholené strany lbi, na temeni hlavy svázaný culíček. Rachitická postava, džíny slim. Milovník piva Matuška.
- Ženy: Kočárek, v případě absence dětí aspoň dva ks psa rasy neurčité. Oblečení fair trade, ručně malované, podle sezony vrstvené. Kromě značek s roční produkcí do dvaceti kusů je akceptována značka Desigual.
- Shodně: Volvo, omluvitelný je saab, tento ovšem striktně vyrobený do roku 1990. Kérka od Musy a vlastnictví alespoň jednoho obrazu od Pasty. Veřejně projevovaná zášť k ing. Zemanovi, v ideálním případě na zadku volva samolepka „Miloš Zeman není můj prezident“ doplněná samolepkou Apple.
- Dovednosti: Schopnost sbírat po svém psovi. Na odiv stavěná tolerance, která končí ve chvíli, kdy hraje Sparta a nad Letnou začne lítat vrtulník. 30+ rollerskateři, ve věku pod 25 skejťáci, bez ohledu na věk cyklisté, kteří přísahají na zklidnění Veletržní. Schopnost říct větu „Jdeme ke Stalinovi“ a těšit se. Vlastnictví proutěného košíku, s nímž se chodí do okolních čtvrtí na farmářské trhy. Musí být velký, ale zároveň dost mělký na to, aby z něj mohl koukat pórek. A taky schopnost diskutovat na profilu Letenská parta tak, aby se napsaná slova vždy dala označit jako trolling. Mimořádné kusy jsou majiteli trika „Zmínila se o mně Letenská parta tl;dr.“
Chtěli byste bydlet v Praze na Letné?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 23:00 neděle 20. prosince 2015. Anketa je uzavřena.
